_Brunetka_ _Brunetka_ komentáře u knih

Toxická láska Toxická láska Saskia Noort

Tohle byla jedním slovem bomba. Autorka má naprosto uhrančivý styl psaní, který mi nedovoloval knihu moc často pouštět z ruky. Střídání přítomnosti a minulosti pomocí deníkových záznamů byl skvělý nápad. Celkově byl děj velice strhující a z jeho spádu se nedalo úplně vymanit. Myslím si taky, že kniha je opravdu zaslouženě norským bestsellerem za to, že má určitou originalitu ve svém námětu – jak často se přece jen potkáte s tím, aby hlavní postavou v thrillerech bylo dítě? Postavy byly perfektně vykreslené a jejich emoce taktéž, díky čemuž jste se cítili tak, jako byste byli součástí příběhu. Emoce tu obecně tak nějak tryskaly proudem a vy se tomu, abyste je pocítili, jistě neubráníte. Moc se mi líbila témata, která sem autorka zakomponovala a jsou vlastně také poměrně originální – toxicita některých vztahů, poznamenání rozvodem rodičů, žití v rozvrácené rodině a odloučení od dlouholetého partnera. Celé rozuzlení jsem opravdu nečekala a konec mě šokoval. Pokud si tedy rádi přečtete kvalitní thriller, směle do toho.

12.03.2022 5 z 5


Černý a bílý Černý a bílý Willian Wagner

Z této knihy jsem měla mírné obavy, protože nebyla moc lidmi hodnocena a ty recenze, které jsem objevila, nebyly moc pozitivní. Mé obavy se ale nenaplnily. Příběh ukrytý v tomto komiksu se mi moc líbil, protože život Bobbyho Fischera byl opravdu zajímavý a jedinečný – a já nic podobného nikdy předtím nečetla. Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, takže mě tenhle kousek zároveň i obohatil. Komiks měl krásné grafické zpracování, díky kterému se velmi dobře četl a kresby ve čtenáři nevyvolaly žádný chaos. Konec života tohoto šachisty je pro mě stále ale částečně záhadou (nechápu prostě). Knihu můžu doporučit všem, kteří rádi nasávají nové poznatky z minulosti zajímavou formou.

28.01.2022 4 z 5


První pravidlo: nezamilovat se První pravidlo: nezamilovat se Felicia Kingsley

Pro upřesnění, hodnotím 3,75*.

Tohle nebylo vůbec špatný, ale přesto se nemůžu ubránit pocitu, že se mi předchozí knížka Rande na balkoně líbila víc. Styl psaní autorky je skvělý, rychle vás chytí a nic se zbytečně nepopisuje do detailů – někdy na mě ale i tak tenhle kousek působil zdlouhavě a o pár stránek by se asi dal zkrátit. Musím ocenit námět příběhu, protože přece jen nekopíruje to, o čem čteme ve většině oddechové literatury. Opět mám ale pocit, že navzdory originalitě, tu autorka někdy lehce spadla ke klišé situacím, které byly naprosto předvídatelné a člověk se u nich neubránil protočení očí. Tento fakt ale musím zase vykompenzovat nějakými pozitivy, kterými jsou vtip a napětí, které provází celou knihu. Za zmínku stojí i postavy, které jsou skvěle charakterově vykreslené. Nicka i Silvyi jsem si oblíbila navzdory tomu, že jsou každý jiný. Fungovala mezi nimi chemie a romantickou linku jsem Felicii věřila. S koncem jsem byla víceméně spokojená, jen mě lehce zmátl jeden časový skok. Závěrem tuhle knížku můžu doporučit všem, kteří momentálně potřebují opustit svůj svět a odejít někam, kde se budou skvěle bavit.

28.01.2022 4 z 5


Vraždy s cejchem Vraždy s cejchem Elina Backman

Přesněji hodnotím 3,5*.

Tahle knížka rozhodně nebyla špatná, ale vyloženě mě nenadchla. O autorce se nedá říct, že by neuměla psát, ale přesto tu vidím jistý prostor pro zlepšení. Postrádala jsem totiž nějakou větší čtivost a připoutání k příběhu, někdy se mi to trochu vleklo. Námět knihy jako takový nebyl zlý. Napětí a tajemno mě provázelo po celou dobu čtení, přesto necítím ale, že by všechen potenciál byl plně využitý. Atmosféra knihy byla ale parádní. Další problém, který jsem s tímhle kouskem měla, byl v tom, že postavy měly nulový charakter – nebyly nijak vykreslené, neudělala jsem si k nim žádný vztah a bylo mi v podstatě fuk, co s nimi bude. Oceňuju však to, že do tohohle žánru autorka vložila romantickou linku. Finální zápletka se mi líbila a vrah mě v rámci možností překvapil, ani tady se však neubráním kritice, protože celé to rozuzlení se mohlo více rozvést – takhle to působilo nedotaženě. Závěrem můžu říct, že knihu spíše doporučuju do začátků s tímto žánrem, mě jako „odborníka“ přes severské detektivky to totiž ze židle nezvedlo.

27.11.2021 3 z 5


Vše o mé dceři Vše o mé dceři Kim Hjedžin (p)

Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.

Tohle byla bezesporu zajímavá knížka a jsem ráda, že jsem na ni v knihovně narazila. Autorka má krásný a poetický styl psaní, který chvílemi vyzníval, jako by psala úvahu sama pro sebe – proto kolik tam zahrnula krásných myšlenek. Bohužel se v důsledku toho knížka někdy trochu hůř četla. Příběh jako takový je ale originální a navíc se odehrává v prostředí Jižní Korei, o čemž je užitečné se něco dozvědět. K postavám jsem si velký vztah zrovna neudělala, ale byly fajn a byl vidět jejich vývoj. Nejvíce ale oceňuju téma strachu ze stáří, generační propasti, homosexuality a nějakého smíření/pochopení, kvůli kterému jsem si tohle dílo primárně půjčila. Takže za mě rozhodně nevšední kousek, který byste mohli zkusit.

19.11.2021 3 z 5


Holky odnikud Holky odnikud Amy Reed

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

I když jsem měla z knihy ze začátku trošku obavy, nakonec musím říct, že stála opravdu za to. Na autorčin styl psaní jsem si musela chvíli navykat, protože používá er-formu a střídá pohledy více postav, ale pak už jsem jela jako drak. Těžko se mi odtrhávalo, což je u dobré knihy základ. Příběh mě bavil celou dobu, o nic bych ho nezkrátila. S postavami jsem taky velmi spokojená, naše tři hlavní hrdinky byly totiž skvěle charakterově prokreslené a ke každé si vytvoříte nějaký vztah. Na každé je něco, pro co ji budete mít rádi (hodně se od sebe liší). Zároveň si myslím, že ti jedinci, kteří si libují v lepíkování dobrých myšlenek, nemusí se bát, že by se tady nevyřádili. Co mě ale osobně na téhle knížce nejvíce dostalo, je věc, kterou se zaobírá – respektive věcí, která souvisí s x dalšími věcmi. Potkáváme se tu s tématem znásilnění, u kterého navzdory tomu, že se nedozvídáme nic moc nového, tak nás o mnohém donutí přemýšlet – o tom, kdo definuje, co je znásilnění, co je dostatečné projevení nesouhlasu a o pocitu, že si za to můžeš sama, feminismu, co jsou ve většině případů lidé schopni udělat všechno pro to, aby nedošlo k narušení jejich perfektní bubliny, síle skupiny/toho, že za vámi někdo stojí, chorobné dominantní nadvládě některých mužů, kteří už vás ani neberou jako živého tvora, ale věc… a spoustě dalšího. Přesně proto má tahle kniha takovou sílu a hloubku. Zaručeně ve vás bude ještě dlouho rezonovat. Konec se mi moc líbil. Doporučuju všema deseti přečíst, pokud máte zájem číst něco, co má doopravdy smysl.

19.11.2021 4 z 5


Dva v srdci Dva v srdci Josie Silver

Musím bohužel jako ostatní přiznat, že druhá kniha této autorky je slabší než její prvotina – přesto se ale nejedná o špatné čtení. Zklamal mě hlavně styl psaní, který postrádal čtivost, na kterou jsem u autorky zvyklá. Místy se děj spíš naopak natahoval a zbytečně vlekl, což je asi hlavní kámen úrazu celé knihy. Příběh přitom jako takový vůbec není špatný, oceňuju hlavně ten originální prvek dvou životů díky snům. Postavy byly fajn, ale opět nemůžu říct, že bych si je úplně zamilovala tak jako ve Dni, kdy jsem zahlídla lásku. Musím se ale přiznat, že do toho úplně tak nezapočítávám Jonaha, toho bych si s největší pravděpodobností vzala domů hnedka. Líbí se mi taky to, že kniha řeší důležitá témata, jakou je ztráta blízkého člověka a to, jak důležité je si uvědomit, že v životě neexistuje jen jeden šťastný konec. Našla jsem tu i spoustu krásných myšlenek, které jsem si vyznačila. A romantická linka? S jejím vyústěním jsem nemohla být spokojenější, celou dobu jsem doufala, že to dopadne přesně takhle! Konec byl nádherný. Celkově vám knihu můžu přirovnat k Bez tebe napořád od T. J. Reid, řekla bych, že jsou to vážně totožné příběhy se stejným poselstvím kromě prvku snění. Tohle mě ale nezasáhlo tak, jak by mělo. Doporučuju to zkusit a uvidíte. Já už toho mám ale načteného víc...

31.01.2021 3 z 5


Přej si opatrně Přej si opatrně Hallie Ephron

Tenhle thriller mě zkrátka bavil. Autorčin styl psaní mi sedl, stránky mi mizely pod rukama – o čtivosti téhle knihy rozhodně nejde pochybovat. Zaujal mě tu hlavně originální prvek v podobě chorobného shromažďování věcí, které už je mimochodem klasifikované jako nemoc. Bavilo mě taky sledovat, co všechno jsou lidé, které ním trpí, pod jeho vlivem schopni udělat. Příběh byl napínavý jak kšandy a autorka zbytečně nic neokecávala a nenatahovala. Celou dobu tu taky nevíte, co si myslet, protože jste udržováni v neustále nejistotě. Příjemnou změnou bylo také to, že je tenhle thriller založený zase na nějaké psychologii a ne krvavých vraždách. Finální rozuzlení mě příjemně překvapilo a líbilo se mi – vážně do posledních stránek nevíte, o co tam jde. Ke knize mám však i dvě výhrady. Hlavní postavy mi sice nepřišly úplně špatné, ale mohly být lépe prokreslené, nedokázala jsem si k nim úplně udělat vztah. Problém s tím související je to, že jsem se kvůli nesžití s postavami necítila úplně jako součást příběhu, ten jakoby šel těsně kolem mě, ale přesto mě nemohl polapit. Tento thriller vám však i přesto rozhodně můžu doporučit, protože to není špatné čtení a pokud v tomhle žánru hledáte něco napínavého a zase něčím jiného, s tímhle zkrátka nesáhnete vedle.

04.01.2021 3 z 5


Pravda, nebo lež Pravda, nebo lež Colleen Hoover

Kde mám začít? Opět tu je skvělý styl psaní autorky, který nebyl nijak poznamenán tím, že zabrousila do jiného žánru. Stránky vám rychle ubývají pod rukama. Hlavní hrdinka je fajn. Colleen dokázala vytvořit skvělou pochmurnou a tajemnou atmosféru. U čtení jsem byla napjatá a bavilo mě. Colleen přišla taky i s jakýmsi originálním nápadem, který vybočuje od běžných psychothrillerů. Líbily se mi taky kapitoly z deníku, které byly fakt super a vyvolaly ve mně znepokojení. Konec byl hodně dobře napsaný. Jenže tohle celé nestačilo a tahle kniha se pro mě stala regulérně největším knižním zklamáním. Zašlo to až tak daleko, že z toho, že se mi nelíbila tak jako ostatním, jsem vážně měla špatnou náladu. Já po tom hypu okolo ní měla velká očekávání a těm se bohužel nedostálo (i když jsem se v průběhu čtení snažila pořád přinutit k tomu, abych to milovala). Neříkám, že to bylo špatné, ale já si z toho na zadek nesedla a nějaké WOW se nekonalo. Čekala jsem, že se u knihy budu víc bát a že vážně nebudu spát, ale ono prostě nic. Nemůžu říct, že by to nebylo děsivé nebo špatně napsané, ale ve mně to ty pocity nevyvolalo. Například se Za zavřenými dveřmi od B. A. Paris se to nedá úplně srovnat. Jinak nemůžu najít nic, co by mi na tomhle dílku vyloženě vadilo, jen vám tady s těžkým srdcem říkám, jak to prostě cítím.

04.01.2021 3 z 5


Nevěřte Hunterovi Nevěřte Hunterovi Karolína Bendová

Milionkrát lepší wattpadovka než After. Autorčin styl psaní je supr, kniha se četla dobře a rychle, nic se zbytečně nenatahovalo. Příběh mě bavil, to říkám naprosto upřímně, i když to byla pitomost. Objevilo se tu i jakési napětí a zajímavé/překvapivé odhalení, a přestože to bylo hodně nereálné, mně se to líbilo. Konec mě překvapil a dalo by se říct, že i potěšil. Teď pojďme k negativům, protože bez nich se tahle kniha neobešla. Postavy nebyly úplně na zabití, ale vyloženě Azaria pro mě postrádala nějakou šťávu jako třeba Ella z Papírové princezny, byla taky místy dost naivní a nelogická. Postava Jacka mi k srdci nepřirostla vůbec, na začátku mi byl nepříjemný jako vřed na určitých místech a pak si prošel absurdním vývojem a ukázalo se, že důvod k hajzlovství ani nebyl, ale změnila ho holka, s kterou mluvil pět minut a při tom ji urážel, což je ještě absurdnější. Nejvíc mě v průběhu čtení štvala matka Azarii svou omezeností a povrchností, by fakt mohla kandidovat na titul matky roku. Po romantické lince se tady trochu slehla zem, to, co tu za ní autorka vydávala, byla naprostá konina, která byla nereálná a urychlená – a vy jí zkrátka nevěříte a nefandíte. Nápad zakázané lásky už je taky trochu ohraný, co si budeme. Podtrženo sečteno tuhle knížku hodnotím ale jako průměr, u kterého nemusíte přemýšlet a příběh vás chytne, pokud nemáte velká očekávání – alespoň mě to bavilo. Samozřejmě je to místy přitažené za vlasy, nelogické a taky nereálné, ale na to se musíte připravit, podle mě je to rozhodně lepší čtení než After, ale je to slabší než Papírová princezna. Nenáročná oddechovka.

04.01.2021 3 z 5


Jídlo není nepřítel Jídlo není nepřítel Michala Jendruchová

Maximálně důležitá a hodnotná kniha, kterou by si měl přečíst každý bez ohledu na věk nebo pohlaví. Ani na minutu se tu nebudete nudit navzdory tomu, že kniha neobsahuje skoro žádnou přímou řeč, je napsána totiž velmi záživným, poutavým a strhujícím stylem psaní. Moc se mi líbí celé zpracování, kde se nevrhnete hned do samotných příběhů, ale máte tu několik objasňujících prvků – předmluvu, důvod vzniku knihy,… - a na konci doslov. Skvělá je ale i práce s jednotlivými příběhy, kde za každým z nich následuje pět otázek pro člověka, který si nemocí prošel a následný rozbor psycholožky, což je opravdu výborný tah. Ale skutečný důvod toho, proč si tuhle KNIHU musíte přečíst? Jsou tu sice důležitá témata jako bulimie a anorexie, ale to není zdaleka to jediné, i když to s tím úzce souvisí. Důležité je taky, co nám říká o nás jako lidech – opravdu jsme schopní ubližovat druhým ošklivými slovy, aniž bychom přemýšleli nad následky a tím, jak moc si je někteří z nás berou k srdci? Jak vůbec můžeme soudit někoho na základě něčeho tak povrchního, jako je jeho vzhled? Kdo řekl, že hubená = krásná a tlustá = ošklivá? Komu přísluší tohle soudit? Je tu taky nádherná ukázka toho, že tyto nemoci nepramení jen ze zlých slov nebo touhy vypadat jako model/ka, ale z už tak dost podlomeného sebevědomí, špatných rodinných vztahů, stresu,… Rozhodně to taky není otázka jen náctiletých slečen, ale všech – žen i mužů bez ohledu na věk. Nesmíme zapomínat ani na to, že ve většině případů to s nemocnými nedopadá dobře... Stojí ta nemoc ve výsledku za to? Není nutno říkat, že je tu velká dávka úžasných myšlenek a emocí. Nevím, jak vás víc nakopnout ke čtení – věřte mi ale, že kniha vám pomůže pochopit řadu věcí.

04.01.2021 4 z 5


Hlavně na to nemysli Hlavně na to nemysli Iva Hadj Moussa

Tahle kniha pro mě byla jistým způsobem zase něco nového a nelituju přečtení, přesto se ale nestala něčím, co by mě úplně srazilo do kolen. Autorka má příjemný a odlehčený styl psaní, díky kterému čtení hezky plynulo. Celkově oceňuju myšlenku knihy, nic takhle zaměřeného jsem ještě nečetla a bylo opravdu zajímavé sledovat, jak nás může vyvést z míry sebemenší prkotina, kvůli které se rázem ze stavu pohody ocitneme na druhém břehu. Mimochodem se s tímhle vším ztotožňuju, jsem přesně ten typ člověka, který byl v každé z povídek nastíněn a sdílím autorčin názor v tom, že největší bolest si vlastními myšlenkami můžeme přivést sami, aniž bychom si to uvědomovali. Některé povídky byly jinak slabší a některé lepší, ale tak to už u tohoto typu knih bývá… Podtrženo sečteno za mě tedy jako celek rozhodně zajímavé čtení, které mě tedy úplně nedostalo, ale pokud vás to zaujalo, zkuste to.

29.11.2020 3 z 5


Poslední vlak do Londýna Poslední vlak do Londýna Meg Waite Clayton

Úžasná kniha z 2. světové války, která nám ji zase ukazuje z trochu jiného úhlu pohledu. Příběh plný lásky, ztráty, odvahy a hrdinství, který je založený na skutečných událostech a já ho s čistým srdcem můžu doporučit.

29.11.2020 4 z 5