Bubetka79 komentáře u knih
Co říct, upřímně jsem se do nějaké 80. stránky nedokázala začíst, ale díky tomu, co poté následovalo, nestrhávám ani jednu hvězdu. Ódinovo dítě jsem si jednoduše zamilovala. Proč? Miluji fantasy svět, který se liší od ostatních a autorka nám ho tady dala požehnaně. Ačkoli nečekejme jen klasickou "fantasmagorii". Je zde dosti politiky a upřímně, vše se točí hlavně kolem ní, avšak nenechte se odradit, protože je jí tam tolik, abychom vše chápali, dokázali nad věcmi přemýšlet a pochopili její význam, avšak jí tam není až moc, aby nás to nudilo. Přiměřeně politiky, fantasy, magie a samozřejmě lásky. Žádný otravný milostný trojúhelník, jak jsme zvyklí. Ničeho nebylo málo ani až moc, že jsem se s každou stránkou těšila na každé z vyjmenovaných témat, které byly jednoduše a přesto úžasně propletené. Nedokážu nic než se nad knihou rozplývat!
Irituje mě popis na zadní straně, kdy jedna recenze vystihuje knihu jako druhé Hvězdy nám nepřály. Ne, tak to opravdu není. Kniha je psaná pro mladší ročníky, abych pravdu řekla, kniha mi přišla výhrou v soutěži, takže jsem se do ní pustila, aniž bych o ní moc věděla. A pro mladší ročníky je to tak i psané. Je to však dosti naivní, urychlené, bez nějakého vývinu, řekla bych. V jednu chvíli máte takový děj, v dalších 5 stránkách už je něco, co by chtělo rozvinout a vám ten vývin přirozeně chybí. Není to špatné na kategorii, do jaké to spadá, ale neřadilo bych to do nějakého literárního bum. Ani okouzlující mi to nepřipadá, avšak jsem jedna ze sta.
Příběh popisuje vztah mezi Libby (dívkou s ehm úctyhodnou váhou) a Jackem (trpícím onou prosopagnosií). Jak jen to bývá, potkají se, zamilují se, poté se něco zvrtne a pak se to vše rázem vyřeší. Klasické pro mladistvé. Milé a naivní. Za odpoledne máte knihu přečtenou.
Dávám 3 hvězdy z důvodu, že je to dobré na žánr, jakým to má být. Avšak pro mě to bylo moc nereálné, moc naivní, moc nerozvinuté. Škoda, abych pravdu řekla. Avšak nečetla jsem Všechny malé zázraky, kdo ví, jestli je to stejné, či mě to utvrdí ve stejné myšlence, jako Tíha vesmíru. :)
Knihu bohužel odkládám nedočtenou. Četla se rychle, ale to je tak jediné plus. Možná v 17 letech ještě nechápu její význam, či jsem bohužel brzy přišla na to, že v ní žádný není. Je mi líto, nebaví mě natolik, abych ji dočetla s to se mi stává málokdy.
Knihu jsem si přečetla v mínění, že to bude "jednohubka", což byl omyl. Ne tím, že by byla nějak delší, než jsem čekala, nebo by tam byla nějaká hlubokosáhlá myšlenka, ale knihu jsem tak často odkládala a ani si nepamatuji chvíli, kdy bych po ní sáhla vyloženě s chutí. Nebylo to hrozné, ale nebylo tam nic, co by mi řeklo " Jo, to bylo super! ". Hodnocení dávám hlavně kvůli pro mě nové myšlence. Nic podobného jsem ještě nečetla, ale po zkušenosti asi ani už číst nebudu.
Nejlepší kniha mého dětství. Je mi líto, že kniha se bohužel nemohla dochovat, ale dodnes na ni vzpomínám. :)
Četla jsem asi před půl rokem a dodnes jsem z ní dost rozpolcená. Bylo to něco nového, něco dá se říct strhujícího, o čem se ostatní bojí psát. Věc na první pohled neviditelná, ale kniha dost poukazuje na skutečnosti, které se stávají denně a my k nim jen jednoduše nevidíme. Mou však negativní část zaplňuje hlavně skutečnost, že kniha je napsaná dost retrospekticky a neuspořádaně. Často se vracíme z přítomnosti do minulosti a naopak. Pro mě nezáživný styl psaní a hlavně nijaká hlavní hrdinka. Slečna bez jakékoli vlastnosti nebo motivu, který by na ni nějakým způsobem zaujal. jediná věc byla, že hodně byla spjatá s Fern. A jak už zde někdo uvedl, jediné strhující téma bylo zjištění kdo je Fern a co se s ní stalo.
Ale ano, jsem z ní úplně na větvi. Z této knihy nejde nebýt úplně na větvi.