Ódinovo dítě
Siri Pettersen
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278987/bmid_odinovo-dite-boK-278987.jpg
4
1064
1064
Havraní kruhy série
1. díl >
První díl fantasy trilogie Havraní kruhy. Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Odinsbarn, 2013
více info...
Přidat komentář
Pustit se do této stránkově dlouhé série mě přesvědčila hlavně anotace. Ze začátku jsem ale byla na vážkách, zda jsem zvolila dobře. Hned jsem totiž věděla, že to bude psáno pomalým stylem. Musela jsem si uvědomit, že na tuto knihu není dobré spěchat. A toto rozhodnutí považuju za mé nejlepší.
Jedná se za mě o dost komplikovanou fantasy, která vás na začátku bude mást vyprávěním z několika různých pohledů, tím světem a kdo kam patří. Kdo je Vidoucí? Proč jsou důležití havrani? Odkud se vzala Hirka? Postupně na tyto otázky dostanete odpověď, ale nebude to hned. První díl má poměrně pomalý start, ale jakmile se do knihy začtete, tak se nebudete chtít z příběhu vynořit. Hodně ve čtení pomáhají krátké kapitoly.
Hirka byla skvělá hlavní hrdinka. Akorát ke konci jsem měla trochu problém ji zařadit do skupiny 15 letých dětí. Někdy se chovala přesně tak neuváženě, ale jindy jste si mysleli, že přežila už spoustu zim. Uchopit její osobnost bylo složitější a o to zajímavější. Celkově se mi ale líbil ten námět knihy, kdy dívka hledá své místo a to uvědomění, že ji ostatní třeba neberou tak, jak by si zasloužila. Je to silná osobnost, kterou těžko zlomíte. Na tak mladé děvče uměla přemýšlet, když něco nechápala, tak hledala souvislosti, uměla odpouštět a zároveň nezapomínala. U Rimeho jsem si nebyla tak jistá a jsem zvědavá, co nabídne v dalším díle. Věřím, že nakonec z něj bude postava, kterou budete mít rádi.
Není tam velký opis okolí apod., za to je tam dost myšlenek a úvah jednotlivých postav. Škoda, že Urd nedostal více prostoru. Ráda bych se dozvěděla, co za jeho chováním a činy stálo
Občas se určité věci (znalosti) dost opakovaly úplně zbytečně a prodlužovalo to děj. Celkově je to ale velmi zajímavá, propracovaná a atmosférická fantasy se silnou hlavní hrdinkou, kdy rozplétáte jednotlivá tajemství, intriky a historii daného místa. Není to prvoplánové dílo.
4,5/5
Čteno v rámci spolupráce s nakladatelstvím HOST. :)
Musím přiznat, že jsem měla problém se zprvu začít. Na mě tam bylo hned ze startu moc jmen a vysvětlovaní, které zabili děj, ale jakmile jsem se trochu víc začetla, tak jsem si knížku moc užila.
Našla jsem si cestu k postavám a líbil se mi originální námět. Už se moc těším na další díl.
Ódinovo dítě. Četla jsem ho poprvé před několika lety. Tehdy, to mi bylo ještě něco mezi -náct a -cet, mě příběh zaujal, avšak ne natolik, abych bezmezně toužila po dalších dílech (které ještě nebyly ani vydané). A tak jsem tuto trilogii nechala uspanou přinejmenším do té doby, než bude dopsaná.
Dnešním dnem se ocitám téměř na konci posledního dílu a hltám poslední stránky s očekáváním, jak to celé dopadne.
Ódinovo dítě je takové pomalé a střídmé uvedení čtenáře do světa Aetlingů. Do světa ocasatých lidí, ve kterém se ocitla jedna bezocasá. Ukousl jí ocas vlk?
Asociace k situacím, jež člověk zná i z našeho prostředí, nabývá nových rozměrů a Hirka musí překonávat samu sebe a přežít ve světě, který (ne)zná.
Spád příběhu je pozvolný, ale čtenáře vtáhne do děje od počátku. Při touze porozumět tomu, co se vlastně právě děje a především proč, otáčí stránky a hltá další a další kapitoly až...
... až nenasytně sahá po dalším dílu.
Inu, Hirka by občas potřebovala vyprášit kožich za to, jak se chová. To ale není nic v porovnání s Rimem, u kterého bych očekávala trochu racionality vzhledem k tomu, jak a kam se dokázal za svůj velice mladý život dostat.
Ilume. Získala něco svým chováním? Ztratila? Teď, po delší pauze od přečtení Ódinova dítěte, vlastně ani nevím. Čekala jsem trochu větší alibismus a intriky.
Ramoja by snad mohla dostat trochu víc příležitosti se ukázat a s tím, že znám i další knihy, musím podotknout, že je v příběhu její postava ... zbytečná, bohužel. Zasloužila by si mnohem víc prostoru a přesto by knížka nemusela nabobtnat o další stránky - některé bych klidně zcela vynechala.
Urd? Čtenář bude nejdřív nejspíš tápat. Překotné přeskakování mezi náhledy jednotlivých postav, které se mezi tím, než se k nim vrátí, dostaly zas někam dál, dělají z Urda zprvu nepochopitelnou postavu. Ale zdá se, že její úmysly nebudou úplně čisté. Otázkou zůstává, co je vlastně jeho motivem?
Rada si hřeje polívčičku na všem, co se právě děje. Hlavně ale zůstat u korýtka. Je krásné vidět, že tento motiv funguje všude úplně stejně. A vlastně jim to člověk v knize prakticky vůbec nevyčítá.
K dobru musím připsat fakt, že se zde člověk nesetká se zbytečně zdlouhavými popisy okolí, které má každý stejně už dávno ve svých vlastních představách vyobrazené.
Doporučuji sérii všemi deseti, ale asi spíše starším čtenářům. Nebo lépe řečeno - sečtělejším. Věřím, že mé např. dvanáctileté já (kdyby tehdy kniha existovala) by tolik nebavila.
Určitě doporučuji dát šanci i přesto, že zpočátku se může zdát poměrně nezáživná či zdlouhavá.
Přiznám se, že se toho ve mně pere víc. Proč autorka rozepisovala tak první polovinu knihy a vlastně úvod do příběhu a pak další polovina byla jen shluk velkých události, které nebyly ani pořádně rozepsané? Jak můžou mladí lidé jen tak lusknutím prstu převzít moc nad světem? Proč postavy dělají občas nelogické věci bez emocí, i když by tam ty emoce být měly? A tak bych mohla pokračovat. Jediný velký plus byla sympatičnost postav, kterým jste prostě fandili. Já nevím, příběh je dle mého nemastný neslaný. S velkým sebezapřením bych knihu doporučila 15-16letým dívkám, které jsou cílovka. Ale i tak si myslím, že je mnoho lepších fantasy tohoto druhu.
(SPOILER)
Sice mi to trvalo skoro 300 stran, ale nakonec jsem se do knihy zamilovala!
Máme tady fantasy svět, který čerpá ze severské mytologie a svým způsobem mi dost připomínal knižní sérii: Hra o trůny.
Ze začátku jsem byla dost zmatená a trvalo mi, než jsem si uvědomila, co je název nějakého místa a jméno člověka... ale o několik desítek stran později si to sedlo.
Bylo zajímavé sledovat cestu Hirky, která musela rychle vstřebat, že není normální dívkou. Smrt otce. Zatažení dívky do mocenských her. Uvědomění si, že se musí obětovat, aby aspoň na chvíli panoval nějaký klid... jsem zvědavá, co Hirku ještě čeká.
Chemii mezi Rimem a Hirkou totálně žeru a doufám, že Rim svůj slib splní a Hirku najde...
Jedná se o velmi zajímavou fantasy knihu s námětem severské mytologie. Kniha má opravdu skvělý příběh, ale první čtvrtina knihy se mi četla trochu hůř. Jeden z důvodů proč je začátek trošku obtížný na čtení je to, že hned od začátku autorka zasype čtenáře spoustou jmen, míst a dalších věcí u kterých jsem si vlastně ani nebyla jistá o co jde. Celkově bylo chvíli těžké se zorientovat v událostech a reáliích, ale jakmile jsem tento prvotní šok překonala a porovnala si v hlavě kdo je kdo a co se vlastně děje, tak už to bylo super.
Chápu, že jako úvodní díl série musí kniha obsahovat i tu seznamovací část, které nás připraví na vše co se bude odehrávat dál. Přestože má kniha docela malá písmena, tak po překonání těch prvních 150 seznamovacích stran, kde se toho moc neděje už stránky ubíhají celkem rychle.
V příběhu se střídají pohledy tří postav, které jsou pro příběh stěžejní. Mě osobně se nejvíc líbili části z pohledu Hirky, kterou jsem si stejně jako Rimeho velmi oblíbila. Hlavní hrdinové jsou velmi rozdílní a velmi mě bavil jejich vývoj v průběhu knih i jejich chemie v částech kdy se s dějem museli popasovat společně.
Autorka vytvořila opravdu velmi zajímavý svět plný sveřepých seveřanů, ale i pověr, které dokážou i ty nejotrlejší připravit o jejich odvahu nebo naopak těm vychytralejším napomoci k dosažení jejich cílů. Ocenila bych dovysvětlení některých záležitostí z knihy, protože dost témat je pouze načato, ale nejsou dotaženy. Čekám ale že toho se možná dočkáme v dalších dílech. I přes pomalejší rozjezd knihy jsem velmi zvědavá jak bude tato série pokračovat a mohu ji rozhodně doporučit.
Za poskytnutí knihy k recenzi velmi děkuji nakladatelství @hostbrno
Poslouhala jsem jako audioknihu. Příběh se mi líbil, ale na audioknihy si zvykám a přijde mi to jiné, než kdybych si knihu četla sama. Nějak mi chybí složka vlastní fantazie.
Siri Pettersenová vytvořila komplexní svět, do kterého se těžko proniká, ale jakmile překonáte počáteční nechuť porozumět nesrozumitelnému, snadno se vám kulisy dostanou pod kůži. Autorka to vzala pěkně od podlahy a pomalu vás seznamuje s nezvyklým prostředím a neotřelými postavami, přičemž jakmile události naberou spád, nemáte problém s orientací v jednom ani v druhém. Tradičně však Ódinovo dítě trpí nešvarem valné části fantasy - jde o první díl trilogie; díl, který sám o sobě čítá něco málo přes pět set padesát stran. Výhodou je, že co se rozehraje, to se uzavře, ovšem všechny ty nejzajímavější otázky zůstanou nezodpovězeny a závěrečný cliffhanger vás jen navnadí k otevření dalšího svazku. S dějem je to přitom jak na houpačce - o čem si myslíte, že by mělo zabrat pár stran, je roztaženo na stovky a obráceně. I tak ale musím uznat, že i bez velkých bitev a megalomanských výjevů sehrála spisovatelka podmanivé divadlo, zajímavé především svými svéráznými nápady a neobvyklou mytologii.
Velmi dobře napsaná kniha, u které ale musíte nejdříve "přetrpět" prvních sto stránek, kde se seznamujete se světem. Popravdě jsem se v tom zpočátku ztrácel, ale jakmile jsem přelouskal úvod, už jsem se nemohl odtrhnout.
Moc pěkně vymyšlený svět i postavy, které byly dobře popsané, takže jsem neměl problém se do nich vžít.
Určitě si přečtu i pokračování, na které se moc těším.
Prvních asi 110 stránek nebudete vědět, co se děje Mezi stránkou 110 a 140 začnete rozeznávat výrazy a skládat si hrubý obrázek A pak už se neodtrhnete. Skvělá knížka!
Kniha je nádherná, má skvělý příběh, ale než se něco stane, trvá to věčnost. Prvních zhruba 100-150 stran jsem fakt nevěděla, co je jádro pudla. Pak jsme dostali informaci a já si říkala, že se příběh konečně rozjede.
Nerozjel.
Ta pravá jízda začala až za polovinou knihy. Od toho momentu jsem stránky opravdu hltala a konečně si naplno užívala hlavní hrdinku. Nebýt tak skvěle napsaná, začátek by byl ještě větší utrpení. Její vztah s hlavním hrdinou byl perfektní, žádná naivní husička, ale normálně a racionálně myslící osoba, které se bohužel převrátil svět naruby a nějak se v něm potřebovala usadit. Nebo ne?
Opravdu jsem hlavní hrdince fandila, aby nemusela dojít k tomu poslednímu kroku, co se vyžadoval. A stále tomu věřím, že to v dalších dílech dopadne tak, jak si přeji já i ona.
Hlavní hrdina byl také hodně sympatický a bylo zajímavé sledovat to, kým měl být, kým je a kým se stal. Rozhodně jeho život nebyl hodný závisti, i když se tak okolí chovalo. To byl další bod, který mě na jeho vztahu s hlavní hrdinkou bavil. Byli si rovni, bez ohledu na postavení a majetek toho druhého.
Autorka vytvořila opravdu skvělý svět propojený s drsnými seveřany. I přes vleklou první polovinu knihy se těším na další díl. Trošku škoda té krásné mapy, která nic moc neukáže, jelikož se příběh odehrává mezi dvěma tečkami uprostřed.
Ódinovo dítě je nádherné, neporovnatelné s dalšími díly. Jako dítě jsem začala milovat čtení kvůli knize české autorky Michaely Burdové "Křišťály moci", která mě jako malou uměla neuvěřitelně zanořit do krásného magického světa. Tento pocit jsem poprvé a zatím naposledy zažila po xy letech až s touto knihou. Vůbec mi nevadilo, že se ze začátku čtenář příliš nechytá kvůli úplně novým pojmům, brzo se s nimi totiž ztotožní a naopak to pro mě přidávalo autentičnosti příběhu, promyšlenosti světa. Fantasy pro dospělé, to je to, co mi chybí, a ještě jsem to nezvládla v knihkupectví odhalit. Spousta knih je zaseklá v young adult vesmíru, a to už mě bohužel často pálí do očí. Pettersenová mi dokázala, že to jde i jinak. Krásné, děkuji za tento zážitek.
Nebolo to zlé, ale hroooozne sa to tiahlo. Zo začiatku som mala problém sa začítať. Nerozumela som absolútne ničomu. Medzi 100. a 140. stranou sa mi začalo rozjasňovať a dej ma vtiahol. Upozorňujem, že mapa na začiatku je úplne k ničomu. Niektoré miesta tam nie sú vôbec zakreslené, tak zbytočne nestrácajte čas hľadaním čohokoľvek na mape (ako ja).
Príbeh je zaujímavý, severská mytológia je príjemným spestrením oproti iným fantasy. Hlavné postavy ma bavili. Rime bol sympaťák a Hirka zrovna tak. Urd by si zaslúžil viac priestoru na vysvetlenie svojich činov. A tiež by ma viac zaujímalo, kto sú vlastne tí slepí. Mám pocit, že som sa o nich nič-moc nedozvedela. Možno v ďalších dieloch.
Napriek zmieneným negatívam som zvedavá ako to celé dopadne a do ďalších kníh sa určite pustím. Čo skutočne vyzdvihujem je romantická linka, ktorá bola nevtieravá a plynula tak nejak na pozadí hlavného príbehu.
Miluju. Styl psaní, příběh, nápaditost, prostředí... Za mě must have kniha, která má jisté místo v mé knihovně.
četla jsem všechny tři díly a řekla bych, že příběh je psaný způsobem, že buďto vás vtáhne a vy ho milujete, nebo se jen vezete a nezapojíte. Mě se v prvním díle nepodařilo naladit na správnou notu, chvílemi jsem vůbec nechápala co vlastně čtu a ztrácela jsem se, proto dávám zlatou střední cestu tří hvězdiček.
Severská mytologie je přitažlivé téma, tady se však objevila pouze v názvu knihy, dál s tématem není pracováno, snad jen v náznacích. I tak je tu dost záležitostí, které vás osloví. Knihu jsem si poslechla, přiřadila bych ji k odpočinkovým knihám. Mnoho zajímavých témat je načato a nedopracováno, to mi asi vadilo nejvíc. Přesto si kniha určitě získá čtenáře.
Knihu jsem si vlastně koupila náhodou, i když jsem ji tehdy viděla všude možně propagovanou. (A do takových knih se já obvykle moc nehrnu) Chtěla jsem tehdy ale něco na delší cestu vlakem a tak jsem sáhla po téhle knize. A jsem za to moc ráda. Líbil se mi příběh i celý svět, do kterého je zasazený. Autorčin styl mě baví a nenechala jsem si ujít ani další díly.
Velmi se mi libil svět i atmosféra. Některá rozhodnuti postav nebyla podle meho gusta, ale smířila jsem se s tim rychle. Na kvalitě příběhu to neubralo a já si celou serii dost užila :)
Štítky knihy
norská literatura fantasy pro děti severská mytologie pro dospívající mládež (young adult) fantasy havrani
Ódinovo dítě
Moc mě bavilo, že kniha nebyla americky prepjata. Vývoj postav v průběhu prvního dílo je vlastně obrovský, ač děj není uspechany a nepůsobí akčně za každou cenu.