Ódinovo dítě
Siri Pettersen
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278987/bmid_odinovo-dite-boK-278987.jpg
4
1064
1064
Havraní kruhy série
1. díl >
První díl fantasy trilogie Havraní kruhy. Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus. Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě – bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není „vyvolená“, dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , HostOriginální název:
Odinsbarn, 2013
více info...
Přidat komentář
Jedná se o velmi zajímavou fantasy knihu s námětem severské mytologie. První čtvrtina knihy se četla trochu hůř, protože vás autor zasype spoustou jmen, míst a dalších věcí u kterých jsem si vlastně ani nebyla jistá o co jde, ale jakmile jsem tento prvotní šok překonala a porovnala si kdo je kdo tak už to bylo super. Přestože má kniha mini písmenka stránky ubíhají celkem rychle. V příběhu se střídají pohledy dvou postav , které jsou pro příběh stěžejní. Mě osobně se víc líbili části z pohledu Hirky, kterou jsem si stejně jako Rimeho velmi oblíbila. Ocenila bych dovysvětlení některých záležitostí z knihy, ale toho se možná dočkáme v dalších dílech.
Kniha me moc nezaujala, připadá mi, že oproti jiným fantasy nepřináší nic nového. Další díl jsem ani nečetla.
Další originální fantasy do sbírky. Severská mytologie je v poslední době dost populární, stejně jako ta řecká a římská, když frčely filmy s Asterixem. Ódinovo dítě je bezpochyby jednou z nejzajímavějších knih, které jsem za poslední dobu četla. Styl autorky je dost neobvyklý a bude vám chvíli trvat se do toho začíst, ale bude to stát za to.
Začnu nejdřív s minusy, abych recenzi zakončila na příjemnější notě.
- prvních 100 stran budete tápat, a to dost. Navalí se na vás halda termínů, jmen, názvů řek, měst, hor. Všechno s často nevyslovitelným šmrncem, jaký umí jen severské jazyky.
- kniha je místy hodně abstraktní a trochu psychadelická, takže se může stát, že budete trochu tápat a snažit se vysvětlit pojmy jako Síla nebo přimknutí, což se vám stopro nepovede, je to čirá abstrakce. Tohle je zároveň i kladem knihy, nemusíme vždycky všechno dostat naservírované na talíři, občas je fajn trochu zapojit mozek a fantasii a vykládat si věci po svém.
- i přes to, že příběh má mnoho vrstev, dějových linek a celkově je velmi rozmanitý, občas byl předvídatelný, což je něco, co jsem nečekala vzhledem k tomu, jak bylo občas složité udržet nit.
A teď klady:
- kratší kapitoly, takže i přes komplikovaný začátek má děj svoji dynamiku a hezky vám ubíhá
- nádherně originální fantasy svět, ačkoli mapka uvnitř knihy je vám úplně k ničemu
- postavy, které jsou všechny krásně rozpracované a každá o sobě originálem
- jako poslední chci vyzvednout tajemno, které celou knihu obestírá. Tím, jak je všechno vlastně abstraktní, přináší to s sebou i dávku mystery, která je velmi příjemná a unikátní.
Zajímavá fantazy ze světa, kde je normální mít ocas a přimykat. Trochu mě štvala Hirka, která se chová spíš jak osmileté dítě než teenager. Co jsem nepochopila bylo její propojení se sílou, jestli působila jako zesilovač, tak přece nebyla tak úplně bez benefitu. Plný počet * dát nemůžu, přece jen jsou i lepší , třeba Tetovaný nebo Hraničářův učeň.
Paráda! Po dlouhé době zase jednou skvělá fantasy. Příběh mne rychle pohltil, až na kapitoly z pohledu Urda, ale bez toho by to člověk nepochopil. Z počátku jednoduchý příběh se stále více zamotává a jde do hloubky. Vlastně bych napsala totéž co ElikaS. Hned jdu na druhý díl.
Audiokniha - tento formát je o to složitější, že je další vjem, který vám musí sednout.
Chvilku nám to trvalo, ale nakonec jsme si sedly. A prožitek už pak nic nerušilo. A to bylo dobře. Protože, bych nerada o tento svět přišla. :o)
V první řadě musím pochválit design obálky, který — jak jsem později zjistila — navrhla a vytvořila sama autorka, protože právě ten mě nalákal k přečtení téhle knihy i zbytku trilogie. Dalším lákadlem byla inspirace severskou mytologií, která je v příběhu opravdu znát. První třetina příběhu mi dala docela zabrat. Rozjezd byl pomalý, těžko jsem se orientovala v přívalu nových pojmů a neustále tápala, kdo je kdo, co je co a kde se to odehrává (přiložená mapka je k ničemu, spousta lokací v ní není zakreslena). Autorčinu stylu psaní jsem dlouho nemohla přijít na chuť, ale je možné, že za to může překlad, kdo ví. Neumím vysvětlit, co přesně mi na tom nesedělo, některé pasáže textu zkrátka neplynuly tak dobře. Svět byl vykreslený barvitě, moc se mi líbí jeho ponurá atmosféra, ale u některých věcí jsem si říkala, že by stálo zato je více rozvinout, vysvětlit. Je dost možné, že k tomu dojde v následujících dílech.
Co se týče samotného příběhu, jde o takovou klasiku — náctiletá hrdinka Hirka je jiná než ostatní, jediná svého druhu, a tak stojí sama proti celému světu. Občas se chová naivně, sem tam učiní nesmyslné rozhodnutí, ale celkově mi je sympatická svou odvahou, otevřeností, ochotou přistupovat k druhým bez předsudků, vztahem k přírodě a především svou snahou řešit obtížné situace v klidu a bez násilí. Rime, Hirčin přítel z dětství, je rozervaný klaďas, který má narozdíl od Hirky všechno od vysokého postavení až k bohatství, ale protože měl možnost odmalička přihlížet politickému pletichaření, v němž jde o všechno možné jen ne o lidi (vlastně ætlingy), rozhodl se odmítnout to, kým se měl stát a vzal život do vlastních rukou. Hlavní záporák Urd mě zpočátku bavil, nakonec zklamal. Pořád jsem netrpělivě čekala na velké odhalení a vysvětlení, proč dělá to, co dělá, ale nakonec dělal špatné věci prostě proto, že byl špatný, a tak se spojil se špatnými silami, aby mohl páchat ještě špatnější věci. Škoda. Naštěstí jsou ostatní postavy zajímavé a dobře napsané, takže jsem to závěrečné zklamání překousla. Jo a abych nezapomněla — kam se hrabou psi a kočky, když můžete mít jako domácího mazlíka věrného havrana jménem Kuro?
Co říct na závěr? Od některých kapitol jsem se nemohla odtrhnout, do jiných jsem se musela nutit, ale celkově šlo o příjemné počtení a pokud si další díly udrží alespoň stejnou úroveň, pravděpodobně si knížky pořídím do sbírky.
Do první části této fantasy trilogie jsem se musela zpočátku trochu prokousat, ale pak už se mi četla dobře. Napětí, barvité popisy prostředí, situací, komplikovaný, ale s postupujícím dějem dobře pochopitelný vývoj postav i děje s různými, místy překvapivými zvraty... Za mne fajn, těšila jsem se na pokračování.
Začátek je pěkně těžkým soustem. Kniha se zdá být komplexní, nakonec je však spíše plná specifických termínů, které pochopení znesnadňují (a mě od čtení trochu odrazovaly). Jak je ale čtenář s přibývajícími stránkami pochopí, najednou je děj vcelku nekomplikovaný. Ano, je i docela temný, nešetří se s krví ani zlými pletichami, ale velké zvraty nakonec nekončí nějakým výrazným překvapením nebo enormním problémem (až bych ve výsledku řekl, že jsou lehce literárně naivní). A škoda, že ze tří hlavnějších postav, na které se kniha specificky zaměřuje, nakonec světla reflektorů září prakticky jen na jednu (takovou, kterou typově známe z mnohých young adult románů, včetně Naslouchače nebo Ve stínu Hvozdu). Ale rozumím tomu.
Na druhou stranu oceňuji, že svět Havraních kruhů má svoji specifickou atmosféru. Inspirace severem a tamní mytologií je jasná (i v vzhledem k autorce), přidáno (tedy v rámci mé omezené znalosti) je ale zároveň dost vlastních prvků, které knize dodávají na zajímavosti. Byl bych proto moc zvědav na dospělejší knihu z tohoto "vesmíru", kterou snad další dvě pokračování nabídnou.
Norská fantasy... Opravdu jde poznat, že autorka je ze severských zemí... Temná a ponurá atmosféra z knihy naprosto číší.
Jsou fantasy knihy, které mají na zadních stránkách rejstřík pojmů. Já k němu plynule dojdu až po dočtení příběhu a vlastně nevím, proč ho tam autor dal, když jsou tyto pojmy z vyprávění jasné. U Ódinova dítěte jsem po rejstříku šla pátrat cíleně, protože jsem se v pojmech absolutně neorientovala. Hledala jsem ale marně :) Autorka čtenáře nechává, aby si na význam slov přišli sami, což samozřejmě ponechává prostor pro fantazii. Mě to tedy při první půlce knihy spíše rušilo a doteď si nejsem úplně jistá, zda jsem vše pochopila správně. V každém případě jsou však postavy i děj skvěle vykreslené, kniha měla spád a bavila mě, ačkoliv byly některé pasáže trochu zdlouhavé. Jsem zvědavá na další díl a svět, do kterého nás zavede :)
Jsem nadšená, od knížky jsem čekala celkem povedou fantazy, ale tohle překonalo mé očekávání. Bylo to skvělé! Příběh měl vše, co měl mít:
1) Zajímavé prostředí, u kterého mi chvilku trvalo než jsem se na něj naladila a trochu ho pochopila.
2) Skvělé postavy. Rime s Hirkou jsou úžasní a oba jsem si je zamilovala. U ostatních postav se mi moc líbilo, že nebyly ani černé ani bílé. A poměrně dlouho jsem u mnohých nevěděla, co si o nich myslet. Každý měl nějaké vlastní motivace, které byly zastřeny tajemstvím, ale dávaly smysl.
3) S předchozím bodem souvisí poměrně zajímavé politické prostředí. Obecně mám ráda, když se autorům ve fantazy podaří vytvořit svět, ve kterém je důležitá i politika, která příjemně doprovází hlavní příběh.
4) Emoce. Knížka ve mě vzbudila kupu emocí, na konec jsem si i trochu pobrečela, jak to bylo dojemné.
5) Příběh rozhodně nebyl čitelný a předvídatelný.
Ježiš, jak já se těším na pokračování. :-)
Ze začátku jsem byla naprosto ztracená, frustrovaná a absolutně neměla tušení, co se děje. O několik set stránek později mám stejné pocity, zároveň jsem ale nadšená a nemohu knihu odložit. Příběh a styl psaní jsou rozhodně velmi zvláštní, ale pokud prostě pokračujete ve čtení (a já chvílemi vůbec netušila, proč pořád chci pokračovat) uchvátí vás. Nevím jak lépe to popsat, stalo se mi to poprvé, ale musím rozhodně doporučit.
Prvních 20 30 stránek jsem jsi říkala, zda se do té knihy dokážu vůbec začíst. Autorka tam přichází se spoustou neologizmů. Musíte to na začátku prostě vzdát. Není jich tolik a časem se vysvětlí. Postav také nakonec není jako na orloji, jak to ze začátku vypadá a příběh se brzy rozjede.
Předně musím podotknout, že jsem knihu poslouchala jako audioverzi a byla to chyba. Rozhodně doporučuji ji spíše číst. Projev byl sice fajn, takový pohádkový, ale prostě si nemohu pomoct, audioverze tomuto příběhu vůbec neslušela. Příběhu nesedla ani délka - tolik zbytečných a hluchých míst co v knize bylo... autorka by udělala lépe, kdyby finální verzi malinko seškrtala.
Moje očekávání prostě byla zase příliš vysoká. Byla to milá fantasy, ale dělalo mi problém se k ní vracet. Nebyly tam žádné strhující situace, žádné "cliffhangery". Musím se přiznat, že hlavní hrdinka Hirka mě někdy svou hloupostí vyloženě vytáčela :-D Člověk by snad nenašel jedinou kapitolu, kde nepronesla nějaká slova sebelítosti. Záporák byl jako vystřižený ze šablony, stejně jako typická YA romantická linka.
Svět je vykreslený pěkně, je originální. Námět jako takový je také super. Jen mi to přišlo ploché, místy až bezdějové. Za velké plus považuji vizuál knihy, hlavně ten mě totiž nalákal ke koupi.
Když to vezmu kolem a kolem, jsem z knihy spíše zklamaná, nicméně další dva díly si i tak přečtu, třeba svůj názor změním. K přečtení doporučuji (nejen) mladším čtenářům, kteří si nepotrpí na moc náročné a propracované fantasy příběhy a mají rádi spíše jednoduché oddechovky.
Mimochodem - z knihy vyplývá jedno důležité ponaučení... Dávejte si pozor na to, s kým máte sex, můžete totiž zplesnivět. (Jo, fakt..)
Severska mytologie mi nevadí ale tohle bylo zdlouhavé a do půlky o ničem, hodně jsem se ztrácela v ději a nudilo mě to a také styl jakým je to napsané mi nesedlo. Ale oceňuji originalitu
Navnadila mě jedna naše žákyně, která poslouchala audioknihu - četba totiž není její koníček - a byla nadšená. Tak jsem se ke zdolání těch 560 stran odhodala také a jsem nadšená velmi podobně.
Jak tady mnozí píší, kniha se navzdory rozsahu čte velmi dobře, překlad mi připadá skvělý, chyby jsem nenašla žádné, postavy jsou propracované a jejich jednání pochopitelné, Ymslanda a její společenské a náboženské uspořádání velmi zajímavé. Fascinovala mě "terminologie": Hirka bezocasá, Slokna, přimknutí, Kolkagga, značka pro tebe. Nemám zdaleka ve všem jasno a spoustu věcí asi jen tuším, ale to mi vůbec nevadí. Tenhle svět mě baví.
"Jedna chytrá žena, moje známá, kdysi řekla, že sbírat chyby ostatních je nebezpečné. Najednou se jich nakupí příliš mnoho. A ještě horší je, když je pak považujeme za svoje vlastní."
Začátek knihy mne pohltil jako rozbouřená voda. Minimálně do první poloviny jsem ji musela číst jedním dechem. Pak hlavní hrdinka udělala něco, co pro někoho může být sice velmi zajímavé, leč pro mne osobně velmi nezáživné, a tak se mi druhá polovina knihy četla už ne s takovým zápalem, jako ze začátku. Nicméně konec opět nabral na obrátkách, tudíž bylo opět těžké se od knihy, byť jen na malý okamžik, odtrhnout.
Příběh je zasazen do fiktivního světa, takže je, především ze začátku, celkem obtížné se v něm zorientovat. Nakonec malá rada na závěr: nesnažte se všechno pochopit hned na začátku, vše se vám postupně v příběhu poodhalí. Podle mého mínění tak autorka učinila úmyslně a neodhalila tak veškeré pojmy hned na první stránce, neboť postupným odkrýváním cizích a těžko vyslovitelných slov se nám zároveň odkrývají i pikantní tajemství příběhu, která dělají knihu ještě zajímavější a napínavější.
Svět byl zajímavý, i když vyznat se v něm alespoň trochu, chtělo více úsilí a trpělivosti, než jsem zvyklá. Styl psaní mi nesedl úplně dobře, ale postupně se na něj dalo zvyknout, co mi však vadilo bylo, že jsem na vysvětlení některých pojmů musela čekat až někdy do poloviny knihy, než jsem teda pochopila o čem je řeč. Ke konci knihy jsem se těšila, že se dozvím něco o Urdovi a Slepých, ale nemohla jsem být více zklamaná, jen spousta otázek, co zůstaly nevyřčeny. I přesto všechno, jsem ale poměrně objemnou knihu přečetla velmi rychle (nejspíš důsledek honby za zodpovězením otázek) a až na trochu vláčnější konec měla dobrý spád. Rozhodně si plánuji přečíst další díly, protože tento svět má opravdu dobrý potenciál pro pokračování.
Štítky knihy
norská literatura fantasy pro děti severská mytologie pro dospívající mládež (young adult) fantasy havrani
Ódinovo dítě
Nebyla jsem si jistá, jestli se mám do knihy vůbec pouštět. Ale zvědavost zvítězila a po prvních kapitolách si mé sympatie získala. Pro mě to není typická YA, je zajímavá prostředím, ve kterém se děj odehrává (moc se mi líbí mapa světa). Hirka též není typická hrdinka a to mě bavilo.
Děj nemusí rozhodně každého zaujmout, je tam spoustu jmen a míst a ze začátku je to trochu zamotané a složité. I přes to, že byl děj komplikovanější, se mi to četlo dobře. Jsem ráda, že děj je vyprávěn z pohledu více osob. Lépe se pak orientuje, co se kde děje.
Konec mě rozhodně navnadil na další díl, těším se na něj :-)