Burák
komentáře u knih
Sova
Samuel Bjørk (p)
První díl ze série o Holgerovi Munchovi a jeho týmu mi přišel zcela průměrný,i když čtivý. Celá zápletka se mi za necelý rok téměř vykouřila z hlavy, takže jsem se do čtení dalšího dílu nijak nehnala. Nicméně se ke mně knížka dostala, tak jsem tomu dala šanci.
Sova mi přišla asi o něco málo lepší než v Lese visí anděl, alespoň mě ten námět (motiv vražd) bavil víc. Opět je to velmi dobře napsané (svou roli v tom hraje i dobrý český překlad). O postavách vyšetřovacího týmu se zase dovídáme víc, což na jednu stranu fajn, protože ty postavy nejsou nudné a jsou mi víceméně všechny sympatické. Na druhou stranu tím jak jim autor naložil na můj vkus až příliš, ztrácí na uvěřitelnosti.
Další díl si asi přečtu, ale pevně doufám, že se autor vyhne tomu šablonovitému odvíjení příběhu/případu, protože potřetí už to podle mě fungovat nemůže.
Vražda v ambitu
Vlastimil Vondruška
Mé druhé literární setkání s tvorbou Vlastimila Vondrušky a musím říct, že rozhodně ne poslední. Tohle se mi hodně líbilo a čtení jsem si užívala. Nejsem zas tak velký nadšenec do historie a už vůbec se nepovažuju za nějakého znalce dobových reálií, takže se nebudu vyjadřovat k případným historickým chybám. Detektivní zápletky jako takové nijak originální nejsou, ale středověké prostředí jim prospívá, je to pro čtenáře příjemná změna.
Líbilo se mi vykreslení charakterů hlavních postav a těší mě, že se s nimi můžu potkat i v dalších Vondruškových knížkách.
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
Určitě se mi druhý díl líbil víc než první, hlavně kvůli tomu. že děj nebyl zdaleka tak předvídavý. Jinak platí to samé co jsem psala v recenzi na Arénu smrti - je to čtivé, je to svižné a je to chvílemi dost kruté.
Delší úvod mi nevadil, naopak se mi líbilo jakou to vystavělo atmosféru a poodhalilo to, jak celá ta společnost (ne)funguje.
Hned jsem se pustila do závěrečného dílu, tak jsem na to zvědavá.
Elon Musk
Ashlee Vance
Nezajímám se o aerokosmický průmysl, neberou mě elektromobily a vůbec nerozumím solární energetice, což jsou přesně ty oblasti kde Elon Musk působí a kde svou činností mění historii. Navíc nečtu ani moc biografie a o vynálezcích už vůbec ne.
Ale protože se jeho jméno začíná poslední dobou už i v mém okolí skloňovat čím dál častěji, a já věděla jen to, že je Musk považován za vizionáře typu Steava Jobse nebo Billa Gatese, udělala jsem výjimku a když se mi kniha (navíc velmi dobře hodnocená) dostala do ruky, přečetla jsem si ji.
A dobře jsem udělala. Navzdory tomu, že většina knihy se zabývá věcmi, které jsou mi opravdu VELMI vzdálené, je to velmi srozumitelně a čtivě napsané. Navíc oceňuju objektivitu a autentičnost, kterou z knihy vnímám.
Určitě doporučuju k přečtení.
Malý pražský erotikon
Patrik Hartl
Tohle jsem si vážně užila. Příjemné čtení vypravějící životní příběhy dvou pražských sousedících rodin v průběhu několika desetiletí skrze jejich sexuální zkušenosti. Toho sexu je tam na někoho možná až příliš, ale mě se to líbilo moc, protože to bylo svým způsobem dost originální a o jednotlivých postavách to vypovědělo víc než kdyby byl příběh vyprávěn klasicky. Dialogy a použitý jazyk "nešustil" papírem a celkově mi to přišlo napsáno velmi lidsky a ani chvilinku jsem se nenudila.
Přečíst si i další Hartlovy knihy si dávám za úkol, který splním s potěšením.
Mnich, který prodal své ferrari
Robin S. Sharma
Motivačních knih a knih o osobním rozvoji jsem moc nepřečetla (vlastně jen asi Čtyři dohody), tak nemám moc srovnání a těžko se mi knížka hodnotí. Sáhla jsem po ni, protože mě zaujal název (ten se mi líbí pořád a považuju ho opravdu za dobrý marketingový tah, bez ironie) a pár lidí z mého okolí o ni mluvilo téměř v superlativech.
Celé je to podané jako dialog dvou dávných přátel, z nichž jeden prošel díky pobytu v horách kde se setkal s moudrým a velkým učitelem, transformací. Život mu to změnilo natolik k dobrému, že se chce o tuto zkušenost podělit. Kromě dialogů je knížka napěchována i vyprávěním různých příběhů s poučením.
Mnich, který prodal své ferrari rozhodně obsahuje mnoho prověřených životních mouder a rad, které člověk tak nějak intuitivně tuší nebo k nim v průběhu života sám dospěje. Tady jsou prostě "všechny" hezky vyjmenované a je k nim dodán stručný návod jak je zařadit do každodenního života. Není to nijak složité čtení, na které by se člověk kdovíjak musel soustředit, naopak bych řekla, že jde i přes to, že se snaží o jakousi praktičnost, dost po povrchu.
Mně kniha život nezměnila, navíc mi trvalo několik dlouhých měsíců, než jsem jsem ji dočetla (a nebylo by to tím, že bych si ji "šetřila" nebo musela v sobě dlouze zpracovávat a nechat doznívat jednotlivé kapitoly), takže doporučit ji přátelům ji úplně nebudu. Na druhou stranu, pokud máte tento žánr rádi, troufám si říci, že budete po přečtení spokojeni.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Asi jsem od Zlodějky knih čekala až příliš. Pochvaly čtenářů z mého okolí, nadšené recenze tady i jinde, jasné "must read" - i když jsem se snažila pochopit ten humbuk okolo, nějak se mi to nepovedlo. Líbí se mi námět, historické zasazení, jazyk jakým je ta knížka psaná, i to, že vypravěčem je Smrt. Ale tím to taky končí. Napětí veškeré žádné, k téměř žádné postavě (kromě postavy Rosy a částečně k Maxovi) jsem si necítila žádné velké sympatie a tudíž mi ani nijak nepřirostly k srdci. Možná to bylo tím, že knih z období 2. světové války už jsem četla relativně hodně, tak mám tu laťku nastavenou trochu výš. Nevím. Každopádně za mě solidní průměr.
Hon na ovci
Haruki Murakami
Původně jsem myslela, že Hon na ovci ani nedočtu, pak se to ale zlomilo a ke konci knihy jsem se pročetla. Nicméně, žádný wau efekt se nedostavil. Už po pár desítkách stránek vám asi bude jasné, že hledaná ovce a pár dalších událostí bude jen jakýsi symbol s hlubším významem, což potvrzuje i doslov překladatele.
Celý příběh je odkazem na historické události Japonska o kterých já nemám nejmenší potuchy, takže proto to v mém případě všechno do sebe nezapadalo a text byl pro mě místy docela složitý. A možná jsem v něm hledala něco, co jsem ani najít nemohla. I tak si ale myslím, že i pro českého čtenáře, který není v japonské historii kovaný, může být tenhle Murakamiho literární počin příjemným způsobem jak nahlédnout do japonské kultury a najít pár podnětů k zamyšlení.
Jen bych to nedoporučila těm, kteří od Murakamiho ještě nic nečetli. Dokážu si představit, že by to leckoho mohlo od dalších děl odradit, a nepřečíst si třeba Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce nebo Sputnik, má láska by byla velká škoda.
Muž z ostrova Lewis
Peter May
Muž z ostrova Lewis určitě nepatří k těm, které nemůžete samým napětím odložit. Ale atmosféra knihy je moc příjemná, čtivé to je, takže i třetí díl si do budoucna přečtu ráda.
Skála
Peter May
Není to úplně kniha, od které se nemůžete odtrhnout, ani klasická detektivka čit thriller. Ale i tak to bylo dobrý. A rozhodně si troufám knihu doporučit. May úchvatně popisuje život na ostrově a jeho popisy drsného Skotska jsem si vyloženě užívala. A dějová linie z dětství hlavní postavy mě bavila stejně tak jako linie ze současnosti.
Na jih od hranic, na západ od slunce
Haruki Murakami
Kniha je krátká, přečteno ji máte za pár hodin, ale jak už to u Murakamiho bývá, pocit z ní přetrvává ještě dlouho.
Čte se lehce, i když o žádnou oddychovku se určitě nejedná.
Tématem je první (dětská?) láska, která se vám v životě objeví po dvou desítkách let a převrátí vám život naruby a nastaví vám zrcadlo tak, že zjistíte, že mít ženu, kterou milujete, zdravé krásné děti, úspěšný podnik a dostatek peněz, prostě někdy není to, co opravdu chcete.
Za mě skvělých 90 %.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Kniha mi přišla skvělá v tom, že přibližuje témata naší historie, se kterými jsem se zatím jinde nesetkala. A že jde o velmi atraktivní témata! Z celého díla vyzařuje preciznost, i když se samozřejmě jedná o román, ne vědeckou práci.
Příběh je zajímavý a čtivý, i když v závěru to na mě možná až "příliš zapadá do sebe".
To mi paradoxně ubralo na celkovém dojmu. Ztratila se mi z toho ta uvěřitelnost. Čtení jsem si ale užila a kniha mě navnadila nejen přečíst si další díla Kateřiny Tučkové ale udělat si i výlet do Bílých Karpat.
Za mě solidních 75 %. Možná kdyby se o té knize tolik nemluvilo, hodnotila bych výše.
15 minus
Tomáš Zářecký
Nemůžu říci, že by to nebylo čtivý. Bylo. Hlavně kvůli zajímavému námětu, který měl velký potenciál. Ale chvilkami jsem měla pocit, že čtu nějaký amatérský/pirátský překlad, což vzhledem k tomu, že se jedná o českou tvorbu, musela být chyba autora.
Některé výrazy a obraty z knihy mi připomínaly, a jistě by i obstály jako slohová práce na gymnáziu, ale v knize, která jde mezi širokou veřejnost, to leckdy působilo vyloženě rušivě. Ještě bych vytkla některé nelogičnosti v ději, ale ty bych snad i vzhledem k žánru prominula. Ne už tak předvídavý konec...
Shrnutí: Za mě 2 hvězdy za na Česko netradiční námět a za to, že jsem knihu i přes výhrady přečetla poměrně rychle do konce. Nejspíš nejsem cílová skupina.
Vlak do Samarkandu
Guzel Jachina
Miluju ruskou klasickou literaturu, takovou tu co se požaduje mít načtenou k maturitě. Ale k současným ruským autorům jsem si ještě cestu nenašla.
Guzel Jachina má ale svojí reputací kterou začíná mít (nejen) na české literární scéně skvěle nakročeno to změnit.
První kniha, která se mi do rukou od této autorky dostala je Vlak do Samarkandu.
Je to srdcervoucí čtení, které vás velmi rychle vtáhne do děje a nepustí až do samotného konce.
Celý příběh se točí kolem dlouhé cesty vlakem a problémů, které na pasažéry z vlaku během této jízdy čekají.
Rozhodně je to jízda dost emocionální, a věřím, že slabší povahy si budou muset dělat přestávky a knížku aspoň na chvíli odložit. Bída, hlad, nemoci, boj o zachování zbytků lidskosti. A tím, že téměř všichni cestující jsou malé děti, tomu dává ještě o to větší grády.
Jazyk autorky je v kontextu s hrůzou, kterou popisuje dost poetický, což třeba já v literatuře úplně nevyhledávám.
Chvílemi jsem se v některých pasážích i nudila, protože mi přišlo, že vyprávění na úkor toho ztrácí náboj. Kdyby byla kniha o 100 stránek kratší, nezlobila bych se.
Nicméně ani to nemění nic na tom, že ta kniha je opravdu silná, a ukazuje sílu jednotlivce. A za největší přínos celé knihy považuju to, že tenhle příběh pomáhá přiblížit zapomenuté nebo potlačené hrůzy historie Sovětského svazu. Díky za to!
Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
Tvorbu Markéty Lukáškové sleduju už dlouhé roky a baví mě, ale paradoxně až teprve teď se dostávám i k jejím knížkám. Tahle Panda v nesnázích si mě našla jako první.
Abych to krátce shrnula, je to zábavné čtení, kterým se i nenásilně vzděláváte jak v historii Československa, tak v oblasti duševního zdraví.
Za mě se ta snaha přiblížit čtenářům jaké to je žít s úzkostí, panickýma atakama a věčným overthinkováním povedla na výbornou, mám o tom teď o dost jasnější představu. Stejně tak se mi líbil popis komplikovaných vztahů s rodiči a normalizace psychoterapie. Šablonovité a předvídavé chování postavám proto ráda odpustím.
To přiblížení historický událostí, téma třetího odboje a 50. let taky velmi cením, zas tolik se s tím v knihách nepotkávám. Líbila se mi ambice s vystavěním příběhu, tak aby se obě dějové linky na konci protly, což určitě není literárně nic jednoduchého. Tady se to sice podaří, ale je to na úkor toho příběhu z 50. let, který zůstal takový nedotažený.
Hovorová čeština a krátké kapitoly z toho dělají ideální příležitost jak se seznámit s těmito tématy i když třeba vůbec historické knihy nevyhledávate a nebo se ani za velkého čtenáře nepovažujte.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Bohužel musím dát za pravdu komentářům pode mnou, protože tahle knížka se Shari Lapena opravdu moc nepovedla. Pokud nemáte načteno moc knih z tohoto žánru a navíc jste ještě od autorky nic nečetli, asi to taková hrůza nebude, ale jinak je to opravdu zklamání. Příběh není moc originální, všechno se tak divně táhne a závěr je taky předvídatelný. Na autorku určitě nezanevřu, ale tohle mě prostě nebavilo.
Smysluplná vražda
Agatha Christie
Mám vždycky ohromnou radost, když narazím na nějakou detektivku od Agathy Christie, kterou jsem ještě nečetla.
Smysluplná vražda mi zpříjemnila víkend. Užila jsem si to, protože já tenhle žánr prostě miluju, ale abych byla upřímná, jde to slabší kousek.
Vraha jsem správně tipla už na začátku (což se mi u téhle autorky běžně nestává), ale motiv a konkrétní sled událostí jsem neměla šanci poznat až do konce knihy.
Čte se to opravdu dobře, je to relativně krátký, atmosféra si drží standard ale napětí trochu pokulhává. Nicméně jako milovnice knih A. Ch., jí to ráda odpustím a budu nadšeně čekat, až se mi do ruky dostane další knížka, kterou jsem od ní ještě nečetla.
Himmlerova kuchařka
Franz-Olivier Giesbert
Nevěděla jsem do čeho jdu, ale jsem ráda, že se mi tahle knížka dostala do rukou. Ale zaujal mě název a nalákala mě i anotace. Je to životní příběh ženy, na jehož pozadí se odehrávají dějiny 20. století. To já mám moc ráda!
Bavilo mě to a dověděla jsem se spoustu nových věcí. Oceňuju, že hlavní postava nemá úplně líbivý charakter a musím přiznat, že jsem byla dost šokovaná s jakou lehkostí Giesbert popisuje hrůzy, brutality a nepřízeň osudu, kterou Róza ve svém životě zažívá.
Že autorem je Francouz knížka nezapře a není to jen kvůli tomu, že většina děje se odehrává ve Francii a v textu je nespočet odkazů na francouzskou kuchyni .
I podle zdejšího hodnocení to není knížka pro každého, ale já jsem spokojená a určitě se chystám i na další Giesbertovy kousky.
Doba temna
Adéla Elbel
Tahle autobiografie mě hodně bavila. Je napsaná vtipně, lehce, sarkasticky i dojemně. Přesně tak, jak na mě působí Adéliny standupy. Tím, že jsem v podobném věku jako ona, a v jedné své životní etapě jsem se i pohybovala ve stejném prostředí, jsem měla pocit, že tyhle věty bych klidně mohla psát já o sobě.
Moc se těším na další knihu i další výstupy!
Báječný krámek s čokoládou
Jenny Colgan
Je to taková předvídatelná slaďárna, ale čte se to dobře, v rámci žánru rozhodně je to to lepší co se mi dostalo do rukou. Mám ráda střídání dějových linek ze současnosti a minulosti.