Carlita.cte komentáře u knih
Jižanské literatuře musí člověk přivyknout, ale o to ví se mu odmění. Obdivné hvízdnutí je román o rasové segregaci, s cynismem a černým humorem zpracovává skutečný příběh černošského chlapce jehož obdivné hvízdnutí po bílé ženě, ho stálo život. Lewis Nordan mě tímto románem zaujal, ale spíše námětem. Hudba močálu mě svojí jinakostí a nezvyklou lyričností zaujala mnohem více.
První a druhá povídka se super, ale nadšení se vytrácí s množstvím různých postav a perspektiv. Někomu může tento propletenec připadat rafinovaný, ale mně tohle střídání času/vypravěče/děje/místa už přišlo neuvěřitelně únavné. Kniha by na mne zapůsobila jistě mnohem líp, kdyby se soustředila hlavně na Sashu a Benniho a rozvíjela skvěle nakopnuté témata na začátku.
Jistě originální kapitolou je ta, v nichž Sashina dcera vypráví powerpointovou prezentací o autistickém bratru Lincolnovi, který ve slavných rokenrolových písních vyhledává pauzy. Jistě i nový přístup k formě dopomohl Eganové k obdržení Pulitzerovy ceny, na mě však tento koktejl zapůsobil průměrně.
Většina povídek rozvíjí složité rodinné vztahy. Autenticita sice není tak silná jako například u Petry Soukupové, ale naléhavě vypovídá o snaze vymanit se ze svazujících rodinných pout. Asi nejméně mě zaujala povídka o krajtě Obětí lásky, zatímco nejlepší povídka je rozhodně Rovnice o jedné neznámé.
Nepříliš rozsáhlý román Dora Bruderová se nevymyká Modianovu hlavnímu tématu, k němuž se neustále vrací, a to k hledání identity člověka a jeho otisku v místě, kde žil. Ústředním motivem knihy je inzerát z roku 1942, v němž rodina žijící v okupované Paříži hledá svoji patnáctiletou dceru Doru. Modiano se pouští po jejích stopách a jako i v jiných svých dílech prochází pařížskými uličkami a snaží se odhalit střípky z jejího osudu.