ceerdan komentáře u knih
Juhuu, tak tohle je bozi vec. Zhltnete jednim dechem, ale tu naprosto neopakovatelnou pointu si budete pamatovat nadosmrti. Velikanska zabava propletena s hlubokymi myslenkami. Malokdy se setkate s tak zajimavou kombinaci. P.S. pred otevrenim knizky radim obstarat zasobu red bullu ????
Steva Jobse jsem nikdy moc nemiloval, IT rozhodně není obor mého zájmu (spíše ostentativního nezájmu), ale tahle knížka je tak kvalitně napsaná, že jsem se nenudil ani po 670 stránkách popisu kariéry Steva Jobse v IT. Zčásti to bylo určitě způsobeno i Stevovým pohnutým osudem, ale pravdou je, že Walter Isaacson umí i vzdálené obory přiblížit tak, že to člověka zaujme.
Román je konstruován jako vyprávění 3 osob - italského špiona ve službách francouzské tajné služby, který se živí odhalováním protivládních konspirací, které je v případě nutnosti ochoten sám zorganizovat a kvůli ztrátě své paměti si píše deník; italského duchovního, který bydlí ve stejném bytě, a také ztratil v nedávné době paměť, takže svými zápisy zasahuje do stejného deníku a vypravěče, který v případě chybějících nebo nejasných zápisů v deníku doplňuje dějovou linku. Mohlo by se zdát, že román působí trochu chaoticky, ale Ecovi se podařilo celý děj zkonstruovat tak, že se nemusíte bát toho, že se v něm budete ztrácet. Podle doslovu si náležitě užije knihu pouze čtenář, který dokáže nalézt a pochopit všechny Ecovy skryté narážky na převratné filozofické myšlenky. Přestože nemam univerzitní vzdělání ve středověké filozofii, literatuře, ani italské historii, tak jsem si četbu doopravdy užil, obzvláště od momentu, kdy zjistíte, že velká část příběhu je pravdivá (je lepší se to dozvědět po přečtení než před ním). Takže já můžu jenom vřele doporučit. Přestože ke konci se kniha může zdát trochu zdlouhavá a možná trochu postrádá výraznější ukončení příběhu, jako celek vás bude určitě bavit.
Nemůžu než souhlasit s Violetti. Přestože je knížka z těch nejrozsáhlejších, co jsem kdy čet, tak jsem se rozhodně nenudil. Je to za a) stylem vyprávění, který vás bude bavit od začátku do konce, a za b) sbírkou postav, protože každá je neuvěřitelně zajímavá a mohla by mít pro sebe celý román.
Kritika filmu, že neni jak knížka a polovina tam toho chybí, ale podle mýho názoru neni na místě. Je pravda, že se vůbec neobjeví Melony a ani Angel, ale šestisetstránková knížka se prostě do dvou hodin bez kompromisů vmáčknout nedá. Pokud by tam měly být všechny postavy a celý děj, byl by problém obsáhnout to ve čtyřech hodinách. I přesto, že chybí nějaký podstatný dějový zvraty, tak celková atmosféra filmu a jeho výsledný efekt se dost blíží knížce, což vzhledem k jejímu ražení je docela obdivuhodný. Možná to bude i tim, že podobu scénáře i jeho zjednodušení oproti knížce dělal sám Irving.
U této knihy se neubráním srovnávání s Šifrou mistra Leonarda. Podobně jako Brown i Berry umí vcelku slušně budovat napětí v průběhu celé knihy a děj příjemně ubíhá s občasným zpomalením pro čtenářovo "oddychnutí". Problém je ovšem v tom, že po přečtení prvních padesáti stránek budete schopni relativně přesně odhadnout zbylý děj knihy i všechny závěrečné pointy. Celá kniha je totiž hodně prvoplánová a zcela předvídatelná. Ještě horší je, že postavy se chovají velice nelogicky a připomínají loutky, které autor vodí tak, jak se mu to zrovna hodí. Plácnutí se do čela nebo chytání se za hlavu tak provází téměř každou kapitolu. Sečteno a podtrženo: pokud hledáte knížku, do které se zakousnete a přečtete jedním dechem, ale přitom se nad dějem ani chováním postav nehodláte více zamýšlet, pak by Rasputinovo proroctví mohla být dobrá volba.