Celebration
komentáře u knih
Jakubův cestovní deník
Jakub Čech
Že autor není žádný gaučový povaleč mi došlo hned na začátku knihy, kde je do detailu popsané vybavení na cestu. Díky tomu, že je Jakub zkušený trekař, ho cestou vlastně nic zásadního nepřekvapilo. Kniha je deníkový záznam trasy, kterou absolvoval, koho potkal, kde spal a co jedl. Chybí takové ty lidské pocity, které během podobné cesty na člověka přicházejí, únava, stesk po rodině, rekapitulace dosavadního života, proč se na cestu vydal...
Kniha je perfektní a detailní průvodce pro toho, kdo se na PCT chystá, je to vlastně blog, který autor během cesty psal.
Pro mne je lepší volba Divočina od Cheryl Strayed, sice nešla trasu celou a vynechala i nejvyšší partie, ale méně je někdy více. A díky tomu, že cestu absolvovala v devadesátých letech, neměla jak z cesty psát příspěvky na blog :D
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
Pravděpodobně poslední knížka, kterou jsem od autora četla. Pro mne naprosto nudné vyprávění, které nemělo hloubku, smysl ani směr. Obávám se, že po nějaké době si z ní nebudu pamatovat nic konkrétního, jen to, že jsem se touto útlou knížkou prokousávala měsíc, několikrát u ní usnula, a ke konci stále sledovala, kolik stránek mi ještě zbývá, což se mi nestalo už několik let.
Autor píše čtivě a s lehkostí, jen mi v jeho vyprávění chybí trochu toho děje :)
Velké plus jsou ilustrace Tomski & Polanski
Čína - Zpráva o zrodu velmoci
Jaromír Bosák
I když jsem sportovní antitalent, tak jsem s lehkostí přečetla i sportovní pasáže. Doporučuji všem kteří se o čínskou problematiku zajímají. Pro mne i po takřka deseti letech od olympiády zajímavé čtení.
Cobainovi žáci
Miroslav Pech
Kniha mě nakonec dost zklamala. Čekala jsem trošku hlubší příběh o dospívání na přelomu tisíciletí. Tyto postavičky, které nejsou schopni postavit se na vlastní nohy a žijící na okraji společnosti se budou objevovat v každé době. Tenhle způsob života bych nepovažovala za žádné umění. Možná všichni máme podobné známé, kteří tento styl života nezměnili ani po třicítce.
Moc se mi ale líbil styl psaní, takže to určitě nebude poslední kniha, kterou si od něj přečtu.
Dům Tibeťanky
Federica De Cesco
Styl psaní mě příliš neohromil, ale příběh nedostatky naprosto vyvažuje. Pro mne srdcová záležitost. Byla jsem stále myšlenkami ve Lhase, kterou už znám jako krabicový patvar, ale i tak má svoje kouzlo. Asi každá Tibetská rodina má příšerné osudy o kterých jen málokdo mluví. Je strašně smutné, že situace v Tibetu se nemění, spíše zhoršuje. Doporučuji všem, kteří se o tuto krásnou zemi zajímají, i když kniha často není příjemné čtení....
