certik003 komentáře u knih
Knížka mi byla doporučena jako krásný příběh z 2. světové války. A musím říct, že byl úžasný. Děj byl o obětavosti letců RAF, nechyběla romantická linka, dávné tajemství. Ale proč tam autorka musela dávat ty duchy? Na konci se s nimi doslova vyřádila. Závěrečná scéna z ateliéru byla doslova fraška. Je to strašná škoda a působilo to na mě, že knížku píšou dvě autorky, z toho jedna nepříčetná. A přitom to mohla být tak nádherná knížka…
Děj se rozjíždí pomalu, zajímavější a napínavější začíná být až v druhé polovině. Joanna vlastně svým způsobem dostala to, co si zasloužila. Zápletka je zajímavá, rozuzlení docela nečekané a samotný závěr mě hodně překvapil. Líbilo se mi, jak autorka zdůraznila, že oběti a jejich rodiny, na rozdíl od pachatelů, mají tu smůlu, že jim senzacechtiví novináři a veřejnost jejich traumata s oblibou připomínají a nikdy je nenechají zapomenout a žít alespoň trochu normální život. Taky se mi líbilo líčení života v programu na ochranu svědků, bylo to zajímavé. Po scéně, kde Sally líčí, jak k události došlo, jsem jí přála klid. Ovšem jen do přečtení poslední kapitoly.
Těšila jsem se na vylíčení života na druhé planetě, což sice v knížce je, ale jak se tam střídají časové roviny, tak v jednom okamžiku je těch politických pletich na obou planetách až moc a do čtení jsem se místy musela nutit. Hodně mi chyběl pan Tajemný, vynahradil mi to alespoň pan Burns, který mě nakonec potěšil víc než dost. Závěr není nic moc, přestože nemůžu napsat, že by mě vyloženě zklamal. Prostě po akčních dílech přišel víc filozofický. Celkově se mi ale celá série moc líbla.
Druhý díl je rozhodně akčnější a napínavější než ten první. Ubyly politické pletichy, přibylo víc vědeckých vysvětlení, která jsou pro čtenáře pochopitelná, i když netuším, jestli můžou být i reálná. Překvapilo mě, že autor nechal několik hlavních postav zemřít a nedokážu si představit, že v dalším díle nebudou. Ale po přečtení poslední kapitoly bych se divila, kdyby se někdo vzdal přečtení posledního dílu.
Jde o velmi silný a smutný příběh, i když mi úplně nesedl styl psaní. Céline je obdivuhodná, že dokázala relativně v pořádku přežít takové rodiče. Její otec byl nepochopitelný tyran, ale horší je, podle mě, její matka, která dlouho zavírala oči a situaci nijak neřešila. Rozumím tomu, že submisivní lidé se mají problém někomu postavit, ale když jde o dítě, tak prostě nechápu. A nechápu ani, že ji Céline omlouvá a nezlobí se na ni. Důležité ale je, že se jí podařilo dosáhnout svých cílů a žít svůj život. Díky tomuhle stojí za to přečíst takhle moc depresivní a pesimistickou knížku.
Do knížky jsem se dlouho nemohla začíst. Dva muži z opačných stran, oba ke svým cílům využívají ženu. Díky tomu, že je děj vsazen do historie, je víceméně jasné, kdo z nich vyhraje. V průběhu čtení byla knížka postupně čtivější, akčnější a zajímavější. Moc se mi líbila autorova fabulace, proč Rommel začal prohrávat. Přesto ale knížce chybělo to „něco“, abych byla nadšená.
Moc milá knížka pro děti s morálním přesahem. Knížka je útlá, navíc spousta dětí zná film, takže by se mohla dobře číst a líbit i malým nečtenářům.
Myslela jsem, že budu číst pokračování a byla jsem překvapená, že jde o jiný příběh. Ale moc příjemně. Autorka opět stvořila zajímavý svět, ve kterém bych teda nechtěla žít ani náhodou, ale který je zajímavý pro všechny čtenářské generace.
Děj knížky se odehrává ve dvou časových rovinách. Ta starší je z období 2. světové války, ale popravdě mi to v téhle knížce přišlo jenom jako kulisa, aby měla Estella důvod se vydat na nebezpečnou cestu a začít nový život. Obdivuju cílevědomost, ale v určitých chvílích mi u Estelly chyběla pokora, protože řešit, že nemá kvalifikovanější místo, když její nejbližší, na rozdíl od ní, museli zůstat v Paříži a ona netuší, jestli vůbec žijí Ale možná to bylo tím, že mě móda nijak nebere.
Jinak je to příjemný oddechový romantický román, kde nechybí tajemství z minulosti, které je třeba odhalit.
Ze začátku byla knížka dost nudná, hlavní hrdina nesympatický a knížku jsem na hodně dlouho odložila. Potom mě ale děj docela chytil, i Enzo začel být snesitelný a moc mě bavilo jejich odhalování souvislostí mezi nalezenými předměty. Konec byl ne úplně uvěřitelný, těžko říct, jestli budu číst další dily.
Na knížku jsem se těšila a rozhodně mě nezklamala. Velmi zajímavá zápletka, jako vždy se střídají časové roviny a jedním z vypravěčů je tentokrát hodně netradiční postava. Knížka byla čtivá, konec dost nepředvídalený a nečekaný.
Víceméně odpočinková kniha o sousedských vztazích plná různých tajemství, přetvářky, ale i přátelských vztahů, s překvapením na konci. Knížka se četla dobře, ale obávám se že za nějaký čas vůbec nebudu tušit, o čem byla.
Pro mě je knížka dost velké zklamání. Začátek byl slibný, postupně začínal být děj zajímavý, aby se pak na konci zvrhl do něčeho fakt divného. Souhlasím s komentářem hanpari, jakoby ten konec napsal někdo úplně jiný.
Docela zajímavá detektivka, která má i dějovou linku z historie, která by si zasloužila samostatné knižní zpracování. Navíc pro děj detektivky nebyla až tak nezbytná. Líbil se mi ostravský slang, i když některá slova jsem si musela jenom domýšlet. Zajímavý byl i popis ostravského Přívozu a postav v knížce, i když jsem získávala dojem, že tam snad všichni nutně musí chlastat ve velkém. Samotná detektivka byla zajímavá, i když místy možná trochu nudná. Pachatel byl od určitého místa snadno odhalitelný, ale ničemu to nevadí. Ten konec mi připadl zbytečně brutální, ale proč ne.
Svět, který Bardugo vymyslela, se mi strašně moc líbí a jsem ráda, že se v něm rozhodla pokračovat, tentokrát sledujeme osud Nikolaje, Zoji a jejich okolí. A další osud Niny, kterou už známe se série Šest vran a měla jsem radost pokaždé, když byli její protagonisté v ději zmíněni. Jako vždycky je knížka zajímavá, čtivá a napínavá s překvapivým koncem, díky kterému si rozhodně musím přečíst pokračování.
Do knížky jsem nemohla začíst, ale postupně si mě dění u cirkusu získalo, líbil se mi popsaný život cirkusáků. Místy mi děj připadal ně úplně uvěřitelný, přestože byla Noa kdysi gymnastka, moc nevěřím, že by se tak rychle naučila létat na hrazdě. Astrid mi na začátku připadala až necitelná, ale to se postupně změnilo. Celkově knížku hodnotím jako čtivou a zajímavou.
Jakmile mě zaujme nějaká knížka, přidám si ji do seznamu, že ji chci číst nebo koupit. Pak už nikdy nečtu anotaci. A když jsem začala číst tuhle knížku, vůbec jsem nemohla pochopit, proč jsem chtěla číst o nějaké psychopatce, která týrá děti. Při čtení dalších kapitol, jsem ten důvod pochopila a čím déle jsem četla, tím byla knížka čtivější a zajímavější. Moc se mi líbil popis Maloriiných pocitů a moje počáteční nesympatie se změnily v respekt, protože tohle bych já teda rozhodně nepřežila. Moc se těším na další díl.
Autorka skvěle popsala strádání obyvatel obléhaného Leningradu. Je nepředstavitelné, že tohle dokázal někdo přežít. Ale i vylíčený život v socialistickém Rusku byl šílený a velmi realisticky popsaný. Přestože mi některé pasáže připadaly stěží uvěřitelné, v téhle knížce mi to nevadilo. Co mě ale nepotěšilo, byla cca třetí čtvrtina knížky, která se autorce úplně zbytečně zvrhla do červené knihovny, což je velká škoda, protože jinak bych hodnotila o hvězdu víc. Naštěstí závěr se autorce povedl a nelze než si přečíst další díl.
Velmi smutné vyprávění matky drogově závislého syna. V té době to muselo být hodně drsné, rodiče pomalu ani netušili, co to drogy jsou a prakticky nikdo nevěděl, jak jim pomoct nebo poradit. Ne že byv dnešní době bylo jednodušší se s tímhle potýkat, ale alespoň máte spoustu informací a víte, že nejste jediní. I když jakákoli pomoc je k ničemu, pokud se závislý člověk nechce léčit sám. Většina čtenářů tady píše o rozpadu rodiny, mně ale jejich manželství přišlo nefunkční už od začátku a paradoxně je problémy se synem stmelily. Horší už to měly jejich mladší děti, docela by mě zajímalo, jestli některé z nich taky sáhlo po drogách a jak dopadl David. Knížku by si určitě měli přečíst všichni dospívající jako varování.
Kim se svým týmem opět řeší několik různě propletených případů. Knížka je čtivá a napínavá, ale tentokrát mi tam „něco“ chybělo. A to tak, že jsem pátrala, jestli nakladatelství nezměnilo překladatele. Zjistila jsem, že autorku postupně překládaly tři překladatelky, poslední dva díly překládala Jana Kunová. Těžko soudit, v originále si knížku určitě nepřečtu, abych mohla posoudit, jestli prostě Marsons napsala jenom slabší knížku, nesedí mi překladatelka nebo jsem prostě na tuhle knížku neměla tu správnou náladu. Ale pokud vyjde další díl, určitě si ho zase přečtu.