Matka Davida S., narozeného 3. července 1959
Yvonne Keuls
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12007/bmid_matka-davida-s-narozeneho-3-cervenc-9kc-12007.png
4
423
423
Děj se odehrává v Holandsku v době, kdy lidé téměř neví, co je to droga a jaké následky může její užívání mít. Knihu nevypráví David, ale jeho matka. Ta popisuje jeho život od dětství, aby se člověk zamyslel, kde se mohla stát chyba, především však jeho drogové období, kdy neví, co se s ním děje, má strach, když není doma, nebo že zazvoní telefon a tam jí někdo oznámí, že je mrtvý. Příběh je plný zklamání, slibů a zoufalství. Vše začalo u marihuany, pokračovalo od hašiše a LSD až po heroin. Matka velice otevřeně popisuje své pocity, naděje, zoufalství a bezmoc. Edice Stopy-Fakta-Svědectví.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Rodina
Vydáno: 1988 , PanoramaOriginální název:
De moeder van David S., geb. 3 juli 1959, 1980
více info...
Přidat komentář
Poprvé jsem ji četla na gymplu a pamatuju, že to bylo čtení silné. Ale teď, z pohledu matky puberťáků, je to ještě silnější kafe, čistá hrůza. Můžu jenom doufat, že mě nic takového nepotká.
Tuto knihu jsem nyní vytáhla z půdy, kterou jak vidno pořád uklízím. Nějak jsem ji nečetla až nyní, ale tuto knihu mi koupili kdysi rodiče a to bylo tenkrát když v kinech šel film,, Pavučina" povinně film od školy a poté byla v občanský nauce nakousnutý toto téma a velmi časté besedy na školách, alespoň na škole, kterou jsem navštěvovala. No plkání a povídání je zbytečné. Podle mého vyhodit dítě z domova. asi nic jiného nezbývá, ale pro matku je to dost těžký. Za nás moc k drogám na malých okresních městech a na vesnicích moc asi přístup nevím, jinak by si toho lidi všimli. Zajímalo by mě pokud je to autorčin životní příběh a zda má ještě děti především bych fandila asi Julce, tak by mě zajímalo jak ovlivnil jejich život problémy rodičů se sourozencem.
Pro mě to byla a je jedna z knih, která mě jako matku tří synů zasáhla snad nejvíce. Proto absolutně nesouhlasím s komentářem Forestwalker přesně před rokem napsaným, ohledně chování matky Davida. Nikdo si nedovede představit to bezbřehé zoufalství a urputného avšak zbytečného boje za záchranu syna. To pak všechno jde stranou a samozřejmě se zapomná na vše ostatní.
Ne, neomlouvám matku, že se tak nevěnuje dalším dětem, ale chápu ji.
Jen člověk, který nemá děti nebo je má bezproblémové může odsuzovat chování těch rodičů, kteří bez vlastní viny celý život bojují za své děti, jež se dostaly na šikmou plochu. Taky si takový člověk nedovede představit, jaké to je, když dítě od malička pláče a pláče a nepomáhá nic.
Vždyť ta matka Davida od malička čelila jeho konfliktnímu chvání a povaze.
Pro mě je ta knížka strašně silná.
Příběh mladého nizozemského narkomana z pohledu jeho matky. David je nadaný student ze stabilní rodiny. Bohužel postupně se začnou množit indicie naznačující, že něco není v pořádku. Začíná to ztrátou peněz jeho mladší sestry...
Matka několik let těžce bojuje o svého syna, upozaduje ostatní děti, ale její úsilí se míjí účinkem........
"David se už nevrátil. Pochopila jsem, že odešel, aby si sehnal fet...... "
Na My deti zo stanice Zoo ma možno najviac bavili práve kapitoly z pohľadu matky. V tejto knihe podľa mňa paradoxne chýba ten občasný pohľad aj zo strany narkomana, teda v tomto prípade Davida. Každopádne ma kniha bavila aj po druhom prečítaní a naozaj by si ju mal prečítať každý, či už má deti alebo nie.
Nevím, kdo je v tomhle příběhu odpornější. Jestli věčně zfetovaný David, který s sebou spolehlivě stáhne dolů každého, kdo jej má rád, nebo hysterická matinka, která kvůli Davidovi kašle na své další tři děti, věčně ponižuje manžela a neustále nadává vlastní matce i rodičům muže a za všechno vždycky může někdo jiný. Nechutná, sebestředná kreatura. Nejsympatičtější jsou nakonec ty kočky, které matka Davida S. klidně pošle do feťáckého doupěte a které pak z příběhu nenápadně zmizí.
Ještě poznámka k překladu. Uvažoval jsem, jak muselo být těžké přeložit knihu z prostředí, jež nám bylo tak vzdálené (kdo tady bral v osmdesátkách heroin?). Zaujalo mě i časté použití slova hadrák (=feťák), to jsem doposud slyšel jen v TV hře Klobouk plný deště, kde ho ztvárnil Luděk Munzar. A i jinak je překlad zábavný, jsou použity pěkně slovní obraty ("Ta žába se čeká").
Méně známá, ale o to lepší kniha s feťáckou tématikou. Zaujalo mě hlavně, že David S. se narodil ve stejný rok, jako jeden důležitý člen mojí rodiny. Feťáckej příběh je tu líčen z pohledu matky, takže to není žádné úžasné dobrodružství, ale hlavní hrdina je tu právem vykreslen jako trapnej, ubohej narkoman, kterej všecko podělá a není mu pomoci. Příběh má bohužel otevřený konec, jak hlavní hrdina dopadl, se neví. Akorát odešel z domova. Rozhodně doporučuji. Furt jsem čekal, kdy vysmaženej hlavní hrdina konečně zdechne, aby od něho měli všichni pokoj... Vzhledem ke stáří kniha možná nedovede poučit dnešní mládež... Ale dost odpovídá na otázku, zda za mládí našich rodičů byly děti slušnější. No nebyly. Motaly se po venku, zevlovaly a braly drogy.
Po této knize jsem kdysi sáhnout musel. Ne, že by mě tehdy nějak oslovovala drogová témata, ale David S., jehož pohnutý příběh zde jeho matka vypráví, je přesně o 1 den mladší, než já. Jsem upřímně rád, že moje matka byla takovéto zkušenosti ušetřena. Neveselé čtení.
Dobře napsané. hrozné, co musejí některé matky se svými dětmi zažít. To ve mne rezonovalo po celou dobu čtení.
No, žádná sranda to není. Člověk by matce Davida nejraději poradil, že takto přeci už ne, už znovu ne......, ale člověk v její situaci není a proto neví jak by se sám zachoval. Snad mě nikdy nic takového nepotká.
Na knihu jsem narazila díky databázi knih, je to méně známa kniha o závislosti na drogách. Čtivě popsaný příběh z pohledu rodičů, pro mne obdivuhodná síla maminky Davida, stále mu pomáhat a důvěřovat mu.
Kniha je dobře čtivá, ale ke konci chvílemi až nudná, situace se pořád dokola opakují.
3 a půl hvězdičky bych tedy dala :)) dobrá, ale ke konci už pořád to samé dokola... Což je i pochopitelne u tohoto tematu...
Další kniha na téma drogy a s nimi spojeným peklem, kterým si neprochází pouze drogově závislý člověk, ale také jeho rodina a blízcí, kterých se chování narkomana bezprostředně týká. Kniha je vyprávěním matky, která "díky" závislosti svého syna zažívala časy skutečného zoufalství a beznaděje.
Tuto knihu by si měl přečíst každý, než sáhne po drogách. Každý by si měl uvědomit, co tím působí hlavně svému okolí a nejbližší rodině. Pokud sám člověk nechce skončit, ostatní mu v tom nedokáží zabránit. Platí i pro alkohol a ostatní.
moc supr míň známá kniha o tématu drogový závislosti, když jsem si ju půjčila od kamarádky tak jsem zjistila že táta se narodil přesně v ten samej den, baví mě jak je to vcelku realistický a jak je to pro změnu ne z pohledu fetky ale z pohledu jeho zasažený rodiny, po šesti letech od prvního přečtení jsem se furt nepřenesla přes poslední stránku
Tak tohle byla parádní zpověď matky narkomana. Nic podobnýho jsem ještě nečetla, a že teda o drogách mám načteno dost..
Těmhle lidem je prostě nejlepší se vyhýbat, ale co má dělat matka, která je taky tak trochu závislá, i když "jen" na svém synovi.? Trošku mně zamrzelo jednání se zbytkem dětí v rodině, ale zase chápu, že se snažili vyřešit to nejhorší, no..
Chování okolí v té době bylo hrozné. Ale taky chápu, že drogové závislosti se v té době teprve rozjížděli, a lidi o tom prostě nic nevěděli. Teď už je doba jiná a drogy berou i 14 letý děti, rodiče mají svých starostí dost., a tak je to zase jiný.
Hrozné. Hrozná bezmoc, a já jsem jedině ráda, že nejsem rodič a nemusím to řešit.. ještě bych ráda dodala: Maminko promiň. Taky to se mnou neměla úplně lehký, když jsem začla kouřit trávu. :) ale teď už je vše tak, jak to má být.
Knihu bych možná i ráda doporučila. A možná bych ji doporučila kolegovi z práce, kterej si nenechá vysvětlit, že si na pracovišti hýčká přesně takovou zmiji jedovatou. Díky této knize by se mu možná i rozsvítila kontrolka. :)
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie rodina matky a synové kokain opium heroin léčba drogové závislostiAutorovy další knížky
| 1990 |  Matka Davida S., narozeného 3. července 1959 |
| 1993 | Zpackaný život |
Působivé čtení, které si vážený čtenář „užije“ a pochopí mnohem lépe, až když má děti. Ty moje naštěstí, klepu na dřevo všema deseti, do drog nespadly. Člověk musí být rád, za to, co má. Jak řekl třídní profesor mému kamarádovi, když se přišel s obavou zeptat na syna do školy, ve které se objevily drogy – „Nemusíte se bát, pane Novák, Václav je pivař!“