Chingiz
komentáře u knih

Napriek z dnešného hladiska úplnej technickej naivite je to vynikajúca vízia sveta...v ktorom už takmer žijeme. I keď nemáme na svete práve také Mocnosti a práve ten typ pestovania nenávisti. Máme Strýka Sama v roli arogantného dozorcu sveta, máme Rusko, ktoré nám cez médiá servírujú ako nepriatela hodneho každodenných dvoch minút nenávisti, máme silné a silnejúce štáty, ktoré serú na Strýka Sama a usilujú sa čím prv ho dostať o priečku pod seba aj za cenu neprirodzených spojenectiev. Máme kamery úplne všade, máme (Strýkove) družice, špiclujúce celú planétu vrátane vašej zahrádky, máme odtlačky prstov pri vystupovaní z dopravného prostriedku na Strýkov kontinent, máme ostro sledované účty v banke a karty vo vrecku, máme odpočúvané a sledované telefóny a archivované smsky. Drony poletujú dvadsať metrov nad vašou lúkou a filmujú si ako s priatelmi na verande grilujete...
Sme tam a nedá sa to zastaviť.
Neznesitelná ťažoba bytia Winstona Smitha, pane Orwelli.


Smutné, ťažké, velmi dobré - ako podla mňa všetky remarkovky. Východná fronta, pozvolné vytriezvenie z opojných táranín toho fúzkatého magora, absurdnosť hlúpej - a trpko, no spravodlivo prehratej - vojny. Nezmyselné násilie na fronte i doma, beznádej, žiadna láska so šancou na budúcnosť a žiadne kamarátstva. Len ponuré tolkienovské zlo, ničiace svet. Potom smrť chlapa, ktorého ste si nemohli oblúbiť, no nechceli ste, aby zomrel. Z rúk ruského partizána. Správne, lebo vojna. Ale zlé, zbytočné. Ako celá absurdná chorá vojna, ako chechtajúca sa Smrť. Mám rád Remarqa, lebo to videl a vedel to opísať. Dal svojimi románmi ludstvu velkú a vážnu vec. Ukazuje nekromantov. Sú i dnes. Může sa to zopakovať.


Dle mého jeden z nejhezčích Verneho románů. I rasistický pohled na lidi v míře menší než byl tehdejší obecný průměr. Opis Afriky téměř bedekerový. Dobrodružství, jaké baví děcka i dospělé, vyrovnaná dynamika děje, vtipný závěr. I jako starší pán jsem ji dal bez vážnejší vnitří kritiky, což jinak krutě dělám.


Jevstvujú zázračné knihy. Vedia čitatela presunúť v čase. Traja pátrači, väčšina Verneoviek, Mayovky; pravdaže všetky Ransomovky. Čítate a zažijete kúzlo návratu do čias, keď ste ešte nič nespackali, urobili ste si s kamošmi ohník, piekli ste zemiaky alebo jabká a život sa zdal moc fajn.
Kolkí kamaráti sú už niekde v hmle na druhom brehu zamrznutého jazera! Dúfam, že sa tam dajú Ransomove knižky zohnať.


Je to už starý román a je poplatný dobe. No je napísaný dobre. Vtiahne vás do sveta velkého letiska a leteckej dopravy, do problémov a vtedajších perspektív. Zároveň dá nazrieť do životov ludi, ktorí v leteckej doprave pracujú, načrtáva protichodné záujmy a postoje. Z dnešného hladiska je to síce celé zastaralé, ale stále je to dobrý román z čias, keď pán Hailey ešte písal dobré veci.


Krásný příběh. Plný typických verneovských nesmyslů, nevěrohodných scén, příhod, událostí, kostrbatých dialogů. Člověk by si asi mněl zachovat romantizující a idealizující vzpomínku z dětství a nečíst to v dospělému věku. Jedna z nejhezčích verneovek po stránce příběhu. Téměř hrůza po stránce literární.


Mněl jsem tuhle knížku rád asi třicet let. A letos jsem zjistil, že v ní nacházím lecos, co se mi nelíbí, ale ne literárně, spíš jako události. Třeba lov zvěře kvůli trofeji a "aby Karlův kudu něměl větší rohy a aby Karlův nosorožec neměl větší roh". Stěží to lze obdivovat. Člověku to pak kazí chuť, i když je to skvělá knížka a nádherný opis africké přírody. Taky nelze nevidět, že autor je narcis. Zas kdo není. Dle mého je to stejně pořád znamenité dílko...ale číst to už nebudu.


Povedané vlastne všetko, tak nebudem papagájovať. Iba som chcel upozorniť na film Jana Němce V žáru královské lásky. Scénár je napísaný podla tohto Klímovho románu. Hrajú Čok, Chýlková, Landovský, etc. Šílenost. Jak kniha, ale trochu iné.


Niečo tak megahlúpe som od autora Letiska, Peňazí či Hotela nečekal. Akoby to ani nepísal Hailey, ale nejaký jeho asistent mdlého rozumu a vysokých ambícií. Celé jeden nezmysel bez základnej znalosti problematiky. Hlavný hrdina narcis k zblití. Zlatou malinou za úchyláčinu spojenú s egomaniactvom by bolo oceniť jeho súlož s kvadruplegičkou.
Stále sa mi chce veriť, že to Hailey nepísal osobne, no takéto niečo nemal ani podpísať. Strata času. Ani na jednu hviezdičku.

Čet jsem tuhle knížku v sedmdesátých letech. Počtěníčko. Byly to časy, kdy člověka neválcovala síla všeho nadosah. Dobrá knížka hororu měla cenu zlata. A pak, po desítkách let, se mne zdá, že většinu toho, co nám dnes natláčejí jak housky z mikrovlnky, jsem už četl. V jaksi pokojnější podobě. A možná i době.

Četl jsem to kdysi, třicet let zpátky...a nic mi neutkvělo. Tak jsem to dal znovu. A hle, nasilu, s pauzami. Merle je mistr nad mistry, takže napíše-li oblak slovních nimráníček téměř bez děje a taky bez znalosti věci samotné, kritikové se půjdou ze**at celebrováním jeho úžasnosti. Když pak člověk čitatel má dost let a dost zkušeností, aby se vyflák na mainstreamové názory, je otráven právě tím mistrovým nimráním se v něčem, co už dávno ví a co ho už dávno naprosto nebaví. Dobrý příběh napsat je v skutečnosti to nejtěžší, a právě ten v Malevilu schází.


Asi nejlepší román z podsvětí od doby co jsem četl Puzzovu knížku Kmotr. Je postaven ne jako krimi nebo thriller, ale spíš jako dobrodružné knížky Mirko Pašeka. Občerstvující způsob. Autor kašle na to co je teď in. Moc se mně to líbilo.


Z hlediska laického čitatele docela ucházející román. Z hlediska mého kamaráda plk. ing. XY ze SIS, skušeného čitatele a znalce, na jehož doporučení jsem mnohokrát dal nelituje, je to smyšlenka bez znalosti toho, jak tajná služba funguje. I když je Dán bejvalej polda. A je fakt literárně nadanej. Taky hodně produktivní. Hodně hodně. Třeba by Červenému kapitánovi prospělo vzít víc času na odbornou přípravu. Taky míň toho, co už jsem četl. No stejně - za mně tak víceméně...ale jo, docela dobrý.


Bol rasista. A dost odpisoval od Nietzcheho aj Schopenhauera. Len to preformuloval. Ale aj tak som si v tom bahnil...a miestami ma skrúcalo nesúhlasom a hnevom a odporom. Divné, dobré.
Zato předmluva je múdro sa tváriaci kec. Tá čo je tuto hore. Pitomosť už v úvode, potom ondulovanie vzduchu na úrovni do seba zahladeného stredoškoláka, ktorý sa pokladá za intelektuála.


Neskutočný hororovo - dobrodružný román! Nevedel som sa od neho odtrhnúť. Tolko výborných nápadov...tolko morbídnosti, smoly, hrůzy. Ťažko opísať, ťažko prirovnať. Jules Verne napísal k tomuto dielu volné pokračovanie (Ledová sfinga) - asi nevydržal dočítať ten úžasný príbeh a nič neurobiť.


Po letech znova skvělé čtění bez mobilů, počítačů, mailů, gépéesek. Jako návrat v čase do dob, kdy mikrosvět jedince nebyl tak okopáván, ohlučován a násilněn vším na prodej včetně literatury jako dnes. Hororové povídky, které by dnes naprostá většina vydavatelů odmítla vydat. Proto jsou tak dobré.


Patří do skupiny těch verneovek, s kterými jsem vyrostl. Takže ji mám rád. A nejsem s těma pěti hvězdičkama objektivní. Z dnešního hlediska je to hezký námět a hezký příběh v konturách. V detailech a taky po stránce literární kvality tak na jednu vybledlou hvězdičku. Taky postavy černo-bílé a popsané jeho děsnými stereotypy. Jde ale o příběh, a ten je famózní. Až je málem škoda, že pan Verne vyčerpal tolik dobrého námětového materiálu na jediný román.


Pan Verne miloval jeskyně. Zde z jedné vytvořil jediný obrovský fabulační prostor. Postav málo, děj je vlastně jenom popisem událostí tak řečeno speleologických, leč zajímavý a hezký. Mnohem méně typicky verneovských nesmyslů a toporností všeho druhu. Jakési geologicko-cestopisné scifi. V rámci žánrů "verneovky" dle mého patří k nejlepším.


Nečtu Wyetha v pořadí jak vychází a tak chronologicky mírně tápu. Ale ne zas moc. A tohle je dobrá dobrodružná knížka z divočiny. Připomíná londonovky nebo Běhounka nebo Pašeka taky trochu. Dle mého taky hodně originální a se znalostí věcí, o kterých je řeč. Jistých pět.


Moc jsem se bavil. Dvě holky se toulají Patagonií na malém letadle, krom nich i lumpové na větším a lepším stroji, a jeden chlap sám na Dakotě, což mu jde blbě. Ti lumpové na ně na všechny polují a celkem se jim daří. Víc na toho chlapa, končí zřícením do moře. Holky jsou mazaný. Taky umíněné a vůbec moc fajn. I spousta legrace. Na pět bez váhání.
