Christine97 komentáře u knih
Nic není jen černé, a nebo jen bílé. V tomhle světě to platí dvojnásob. Klasický, neúprosný boj dobra a zla se v průběhu času dočkal mnoha různorodých zpracování, a tak mě zajímalo, jak si s tím Marissa Meyer poradí. Neměla jsem příliš vysoká očekávání, a to v tomhle případě bylo dobře. Začátek samotné knihy mi přišel dost chaotický, nepřehledný a těžko uchopitelný, enormní množství postav taky nepřispěl k okamžitému začtení čtenáře. Naštěstí jsem si na autorčin styl psaní zvykla a postupem času mě začal příběh docela i bavit. Oceňuji především nápaditost a neotřelé superschopnosti postav. Škoda, že vedlejším postavám se nedostalo více prostoru, protože mi mnohdy přišly zajímavější než právě hlavní dvojice hrdinů. Jsem zvědavá, jakým směrem se bude příběh dál ubírat.
Po zhlédnutí anime adaptace musím říct, že čtení samotné mangy je ještě více záživnější. Anime adaptace, která nedělá původní manze žádnou ostudu, bohužel ale nepokrývá některé, dosti důležité scény ze samotné mangy.
Druhý svazek navazuje na poslední kapitolu předchozího svazku, a ústřední trojice postav začíná připravovat plán na útěk ze sirotčince. Ovšem plánování se komplikuje příchodem nové sestry Krony. Opět, příběh plyne svižně a čtenář není nikdy při jeho čtení znuděn. V některých ohledech mi tato série připomíná Death Note, což je pro mě osobně srdeční záležitost.
Těším se na třetí svazek.
Takhle se začíná zcela nová manga série! První svazek nám představuje jak ústřední, sympatickou trojici, tak vedlejší postavy, prostředí, ve kterém spolu žijí a co je zásadní zápletkou celého příběhu. Dějově se příběh ubírá pořád kupředu, stravitelným tempem a spolu s nádhernou kresbou tak při čtení vytváří unikátní atmosféru. Zaslíbená Země Nezemě si proto zaslouží Vaši pozornost a určitě o ní ještě v budoucnu uslyšíme.
Tato detektivní jednohubka patřila mezi mé zcela první detektivní příběhy. Jedná se o příjemnou záležitost, která vám zabere pouhé odpoledne. Oceňuji, že autorka se nebojí míchat poměrně vážné situace s humornými vsuvkami a příběh tedy není tak jednotvárný. Pokud s detektivním žánrem jako takovým nemáte téměř žádnou zkušenost, tak vám "Počátek mé detektivní dráhy" vřele doporučuji.
Sbírka deseti povídek nabízí kombinaci napětí, tajemna, horroru a nebojí se vylíčit jakoukoliv situaci do těch nejmenších, až téměř nechutných detailů. Miloš Urban umí opravdu šokovat a čtenář musí každou chvíli zpracovávat, co to vlastně přečetl a zda li ho jen nešálil zrak. Bohužel mě zklamala nevyváženost a kvalita jednotlivých povídek, což je pro mě jediným velkým nedostatkem celého tohoto literárního počinu.
Planeta Nippon nabízí čtenáři ucelený přehled jednotlivých sfér japonské popkultury, ať už se jedná o historický vývoj mangy či anime, elektronických vymožeností nebo J-popu, populárního hudebního žánru. Kniha se v mém případě četla poměrně dobře. Ovšem značné množství informací může být pro člověka nepolíbeného tématikou výše zmíněných druhů japonské popkultury až příliš velké sousto - snadno se může v textu ztratit či nové poznatky vstřebávat déle než je obvyklé.
Pomalejší, ale zato příjemný rozjezd vskutku nádherné mangy, která se dočkala v minulém roce svého vlastního anime. A jelikož samotný seriál jsem si neskutečně oblíbila, manga mi nemůže scházet v knihovničce.
Už dlouho ve mě žádná kniha nevyvolala takovou smršť emocí - pozitivních i negativních. Kde jenom začít ... Meta se na první pohled tváří jako ten klasický YA o "superlidech", ovšem jak čtete pořád dál a dál, rychle zjišťujete, že tomu tak není. Osobně nemám problém s tím, jak se příběh začal rozvíjet, ale řekla bych, že kniha je dost krátká na to, aby zmiňovaná témata mohla být více prozkoumaná do hloubky (což je za mě poměrně škoda, protože takhle to vše působí velmi stroze). Co se týká hlavní hrdinky, tak ano, měla své cool momenty, ale povětšinu času se chovala jak ztřeštěná, a to mi osobně místy vadilo. Samotné vyvrcholení příběhu bylo hodně přízemní, což zase na druhou stranu si skvěle dokážu představit, že by tak opravdu probíhalo i v realitě. Pokud má mít kniha za cíl upozornit na negativní aspekty našich životů a společnosti, tak se jí to (zčásti) povedlo. Příběhově to ovšem spadá do útrob průměrnosti.
Musím konstatovat, že se jedná o lepší počin než Závoj smutku. Kniha nabízí více propracovanější příběh, s dobrou zápletkou a zajímavými postavami. Zřejmě to bude i tím, jaký je odvěký vztah mezi Doctorem a jeho nepřáteli, Daleky. To dodává celému příběhu tu správnou atmosféru, na kterou jsem zvyklá při sledování seriálu. Škoda závěrečné části příběhu, která ve mě už nezanechala to počáteční nadšení, když příběh skončil z ničeho nic.
Pro fanoušky především jedenáctého Doctora je přímo povinnost si knihu Závoj smutku přečíst. Jeho charakter odpovídá tomu, co jsme zvyklí sledovat na televizních obrazovkách a opravdu jsem si při čtení připadala, jako bych sledovala jednu z epizod. Příběh mě ale moc neoslovil. Děj odsýpal poměrně rychle, což některým situacím spíše uškodilo. Ovšem jako odpočinkové čtení to rozhodně nebylo špatné.
Stačí jen zabíjet je manga s propracovaným příběhem, překrásnou a výstižnou kresbou a se sympatickými postavami. Děj plyne svižně a bez jakýkoliv záseků, neobsahuje žádná hluchá místa nebo zbytečné scény, které by pouze zaplnily jednotlivé úseky příběhu. Všechno, co se odehrává, je důležité a pro příběh a postavy v něm zcela nezbytné.
Nejedná se o přelomový literární počin, to rozhodně ne. Ovšem kniha se četla téměř sama, její temnější příběh, zajímavé hlavní i vedlejší postavy a nevšední pohled na dobro a zlo vytvořilo nezapomenutelnou atmosféru, která mě provázela od začátku až do poslední stránky knihy.