Clevo komentáře u knih
Co k tomu říci, knížka obsahuje více než jste kdy chtěli vědět o malířích a jejich obrazech. Vydatný a hutný popis starého i toho moderního umění, obsahuje spoustu ukázek a příloh zobrazujících ta nejzásadnější díla.
První knížka většiny z nás. Co děti, ty se s touhle knížkou teprve moří. Pravá doba pro tuhle knížku přijde až po letech, když si znova pročítáme první slova a věty, které jsme kdy četli. Nebo když se naše děti učí číst na stejných větičkách, na kterých jsme onehdá začínali my. Jak my stárnem, Slabikář se stává krásnějším. Obsahuje totiž naše vzpomínky.
Opravdu? Moje vydání téhle knihy obsahuje převyprávěný a do úryvků rozčleněný příběh Osudů dobrého vojáka Švejka. :) Spíš stojí zato přečíst si originál. Epizodky jako takové se nenapojují zcela souvisle, o to tu ovšem až tolik neběží. Půvabnou náplní téhle knihy jsou Ladovy komické ilustrace k jednotlivým epizodám, na které je knížka členěna. Jak se Lada sám někdy chlubil, on Švejka dotvořil. Právě jeho ilustrace vryly obecného povědomí Švejka jako bodrého, obtloustlého mužíčka (tu ostatně utvrdila dnes již legendární rola Rudolfa Hrušínského). Vhodné pro fajnšmekry.
Ačkoli jde o budovatelský román, dá se vcelku dobře číst, aspoň jeho první část, ve které vypráví o vědci Lisicynovi. Na propagandu ovšem narážíme (bohatá rodina je zlá a přitom zdegenerovaná, ve všem vidí jen svůj prospěch), působí místy i trochu komicky, ale spád díla jako takového neničí, vidíme ji spíše v maličkostech. Ne tak dobře bohužel působí zbytek knihy, kde se popisuje strastiplné putování Lisicynových spisů do rukou socialistických (jak jinak) vědců, kteří ho využijí v zájmu lidu. Jakoby ten zbytek knihy byl už jenom úlitbou, nemá spád, vyprávění jako takové zde ztrácí smysl a přichází o svůj náboj, zhoršuje tak vyznění celé knihy. Lukin byl jistě talentovaný autor, bohužel však poplatný době.
Soubor vcelku povedených statí na téma populárních otázek o astrofyzice a teoretické fyzice. Na spoustu otázek nám pochopitelně autor nemůže dát uspokojivou odpověď, ale snad nás může utěšit, že nejsme sami, kdo si s nimi neví rady.
Ludvík Souček je jako český Däniken, akorát lepší. Jeho vývody zní poměrně fundovaně. Snaží se podložit svoje úvahy historickými reáliemi, s řešením záhady nám zároveň ozřejmuje poměry doby, ve které společnost žila.
To, co má v názvu. Absolutní základy. Poslouží jako prvotní vhled pro úplného začátečníka.
Ha ha. Už se vidím, jak zneškodňuju chlapa s pistolí. Techniky jsou zajímavé, úsporné a docela jednoduše zapamatovatelné. Celkově působí efektivně.
Jednoduše a polopaticky vyložené základy finanční matematiky, do začátku velice vhodná knížka.
Tahle kniha není zrovna vhodná pro samostudium. Neobsahuje příliš mnoho faktických informací, které použijeme u zkoušky, jako spíše metodu výuky. To nakonec v předmluvě přiznávají sami autoři. Řekl bych, že se takováhle kniha může hodit spíše učiteli ZSV, než jeho žákům.
Veis a jeho úžasná invence! Povídky v této knize srší úžasnými nápady, nabízí zamyšlení nad otázkami, které si běžně nekladem. Pro mě patří mezi to nejlepší, co může české sci-fi nabídnout.
Řekl bych, že je trochu horší v porovnání s ostatními učebnicemi této řady. Ačkoli nabízí poměrně zajímavé výklady o funkci různých optických přístrojů, pokulhává ve vysvětlení obecných teoretických poznatků (vím, v téhle oblasti to už nemusí být úplně snadno uchopitelné, ale na určité základní úrovní může usnadnit pochopení některých jevů).
Velice šikovná učebnice pro všechny, kteří začínají od píky. Velmi dobře vysvětlená gramatika, dostatek cvičení. Její nevýhodou je ale poněkud omezená slovní zásoba.
Jedna z nejkrásnějších českých sbírek ze druhé poloviny 20. století.
Doyle píše poutavým způsobem a jeho angličtině se dá dobře rozumět. Některé jeho povídky se podobají spíše logickým hádankám, mají své osobité kouzlo a vtip. Holmesovy metody svojí matematickou dokonalostí a krásou oslovovaly čtenáře před sto lety stejně jako dnes. Stojí zato číst.
Což o to, ta kniha v sobě má pár dobrých myšlenek, jenže ty by se vešly na pár stránek.
I současná próza se řídí určitými nepsanými pravidly, co se výstavby děje a vyprávění týče. Jsou v nás tak zažraná, že si jich všimneme až tehdy, když je někdo poruší. Jagoš ve své knize vytváří zmatečně působící změť retrospektivních záblesků, kombinovaných s akčním dějem současnosti. Tak se třeba až na konci knihy dovídáme, proč vlastně hrdina sedí ve vězení (ale ne, vlastně to po "šokujícím vysvětlení" stejně moc nechápeme). Autor se jistě snažil být svým postupem originální, ale jeho knížka je ve výsledku jen čtenářsky nepohodlná. Na žánr "vlakové literatury" sama o sobě není vyloženě špatná. Jen kdyby se, chudinka, nepřetvařovala za chytrou...