colchicine
komentáře u knih
Lolita
Vladimir Nabokov
El-ó-el-í-té-á. Kniha mě uchvátila hned po první stránce. Velice se mi líbil styl, jakým je psána, protože jsem se musela opravdu soustředit. Nicméně přiznávám, že si spousta věcí uniklo, takže se v budoucnu k této knize rozhodně s chutí vrátím.
Ideální kniha do horkého léta, někam k bazénu. Lízátko v puse nutností! A právě proto, že jsem ji četla v chladném lednu, tak mě velice vnitřně hřála. Respektive mě hřála Humbertova láska k Lole. Ačkoliv je dle našich měřítek zvrácená. Ale Lolita si s ním přece pohrávala, koledovala si o to.
Tahle kniha má barvu zapadajícího slunce a vůni letních podvečerů.
A doporučení? S tím bych byla opatrná, protože většina lidí reagovala slovy: "To je to o tom pedofilovi žejo?" To je strašný."
Ne, bylo to líbezné.
Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
Tak jsem konečně toho opěvovaného spisovatele vzala do rukou. Čtu a čtu a ha!
Fulghum nemá rád psy. Tento vroubek si u mě nikdy nezmázne. I styl psaní mi příliš nesedí, nicméně po obsahové stránce je to zcela jiný vesmír.
Jestli někdy poletím letadlem (anebo kdykoliv jindy se tomu naskytne příležitost) vím, co budu dělat :D
A včera jsem se přistihla, že i na stromy najednou hledím jinak.
Fulghum se dovede povrtat i v těch nejobyčenějších věcech, jako je výlevka u dřezu a donutí vás tak se začít okolo sebe koukat a fantazírovat.
Myslím, že s tímto pánem jsem ještě neskončila, ačkoliv mě ten jeho optimismus a až naivní pohled na svět vytáčel, ale někdo to dělat musí.
O myších a lidech
John Steinbeck
Já vám nevím...četlo se to rychle, i když děj byl jednoduchý, nenudilo mě to, ale příšerně mi vadil jazyk, všechny postavy mi byly nesympatické a konec se mnou taky nijak nehnul.
Deník
Chuck Palahniuk
První dvě třetiny knihy jsem moc netušila jakým směrem má tohle všechno jít, nic se nikam neubíralo, nic nedávalo smysl a pak najednou bum prásk, během jedné strany mi došlo, co se stane, jak to skončí a pak už následovala v podstatě dějová nuda. A nezachránil to ani Palahniukův typický vytříbený styl psaní. Za mě asi nejslabší kousek.
Arktický vlk - deset let se smečkou
L. David Mech
Od knihy jsem celkově očekávala, že bude více odborně napsaná a pragmatičtější. Nicméně autorovo subjektivní vyprávění má také své kouzlo, přiznám se, že na konci mi ukápla i slzička, ačkoliv se toto pozorování odehrálo téměř před 30 lety. Dozvěděla jsem se také několik nových informací. Velké plus knihy jsou nádherné fotografie, přičemž z některých snímků mi běhal mráz po zádech jen pro jejich krásu. Pro každého milovníka vlků určitě doporučuji.
Konejšivé signály – Na jedné vlně s vaším psem
Turid Rugaas
Povinná četba každého majitele psa :).
