ColoringMartina
komentáře u knih

Třetí díl mě bavil nejvíc, jinak prima série. První tohoto žánru, co jsem kdy četla.


Po hodně dlouhé době jsem sáhla po čtení tohoto typu, kdy čtenář už předem ví, jaký sladký konec očekávat. Jako odpočinkové čtení celkem v pohodě :)

Já se celkem knihou pronudila. I když mám s Elin dost společného, byla mi dost protivná, na to, jak měla být ustrašená byla místy dost nelogicky odvážná. Detektivní zápletka též žádná hitparáda. Jak to bylo se smrtí Sama jsem tak nějak tušila dopředu, takže taky žádný wow moment. Pokračovat v sérii mě neláká.


Dávám tři hvězdy, protože části s Dívkou mě bavily moc a části s Rose zase absolutně vůbec.


Na druhý díl ze série Mordýřova dcera jsem se moc těšila. Byla jsem zvědavá, jak se osudy hlavních hrdinů budou dál vyvíjet.
Román začíná akčně, po prvních pár stránkách se ocitám v bitvě o Truttnow. To mě vážně nebaví a nebýt poučena z prvního dílu, měla bych tendence čtení vzdát. Ale doufala jsem, že když i tentokrát vydržím, opustím bitevní vřavu a začnu sledovat život lidí v zemi okupované švédskými vojsky. A taky že jo. Celkem rychle jsem se posunula do Dietenicz a už se to hezky rozjelo. Setkala jsem se tu mimo jiné se starou známou, lady Kordulownou a jejími dcerami. Přibylo pár dalších postav a začalo se rozvíjet pořádné drama o moci, zvrhlosti, podlosti, pomstě, ale i hrdinství a lásce. Od této chvíle jsem četla jedním dechem a knihu přelouskala během pár dní.
Ve Zlatu posledních Ronovců pan Činčura dokazuje, že se spisovatelsky posunul o kousek dál. Připadá mi, že tato kniha je ještě čtivější, údernější, napínavější. Autor opět skvěle vykresluje dobovou atmosféru a výtečně se mu daří i popisy reálií a to aniž by s nimi zdržoval dynamiku čtení.
Jediné, co mě mrzelo bylo to, že Anysa a Amos zde dostávají jen velmi málo prostoru. I když na druhou stranu, alespoň se můžu těšit na další díl. A že je na co se těšit, protože těch dějových linií se nám tu rozehrálo až až.


Kniha se mi dostala do ruky trochu omylem, dostala jsem ji jako dárek. Dobrovolně bych si tento žánr nevybrala, ale tak šanci dostala. Že jsem nečetla první díl vůbec nevadilo, hned jsem tak nějak pochopila o co jde. Kromě hlavních aktérů jsou ostatní postavy hodně ploché, takže nemám moc šanci si k nim utvořit vztah. No a Talon a Judy? Dobře, flashbacky Talona mají něco do sebe, trochu mi říkají, kdo je on. Ale Judy je pro mě taková nijaká. Je mi úplně jedno co s ní bude nebo nebude, tudíž je mi v podstatě jedno i celý příběh. A ty sexuální scény? Nejsem žádný puritán, v mládí jsem přečetla romancí a erotických románků až až, ovšem to, co jsem četla tady mi připomínalo spíš nějakou porno komedii. Když jsem si přečetla "lízat tvého ptáka je tak skvělé" a výrazy jako kozy, řiť apod., usoudila jsem, že buď autorka (či překladatelka) spadla z višně nebo jsem já už nějaká stará baba. To jako vážně někoho naladí na souznění s hlavními hrdiny? Když se kniha hemží zduřelými ptáky, tak je to erotické? Nechápu a popravdě jsem tímhle dílkem dost zhnusená. Asi jsem v ruce neměla erotický, ale porno román. A to není nic pro mě. Přečetla jsem jen díky přeskakování a děkuji, ale už nikdy více.

Nuda, nuda, nuda. Nebaví mě prostředí a ani s hlavní hrdinkou nějak nedokážu navázat kontakt. Je mi celkem jedno, jak to s ní dopadne. Ostatně je mi to jasné od chvíle, kdy si asi na třetí stránce pohlédne s někým do očí. Přijde mi, že celý příběh nemá žádnou pointu, že směřuje jen k tomu, aby spolu šťastně žili až do smrti.


Mě kniha velmi zaujala. Rychlý spád čtení, dvě dějové linky na závěr propojené, pohled "turisty" na Severní Koreu. To vše dohromady vyústilo v prima čtenářský zážitek. I po dočtení mi kniha utkvěla v hlavě a na některé pasáže stále myslím. Jen teda Seth, ten mě štval neskutečně :)


Nejsem typický čtenář slaďáků, občas si ale nějakou oddechovku střihnu. Jak mne ale Levandulové ráno nalákalo svým názvem, tak jsem byla zklamaná až tak, že někde, ani ne v polovině jsem to vzdala a zbytek knihy jen tak prolistovala, abych očima přeskenovala konec. To bylo tak předvídatelné, tak nudné, tak zdlouhavé. Brrr, ještě teď mě bolí z té sladkosti zuby.


Tohle jsou omalovánky podle mého gusta. Obrázky k vybarvení předkreslené zajímavým rukopisem je radost prohlížet i vymalovávat. A doprovodný text? Zase jsem se o Praze dozvěděla něco nového. Díky!


Hlavní hrdina mi byl vyloženě nesympatický a i když věřím, že je možné ledacos, toto už mi přišlo hodně přitažené za vlasy i na Jůesej.


Z takových knížek už sem asi vyrostla :). Ale jo, pro chvíle, kdy se čtenářka chce zasnít, tak dobrý...


Takový trochu jiný slaďák, byla jsem napnutá až do konce jak tohle dopadne (i když člověk asi tak tuší jak to dopadne).


Bylo zajímavé podívat se do autorčina života, kdo má Danielle rád mohl by si přečíst...
