Cristianna
komentáře u knih
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
SPOILERY! Je to hra a může být dobrá (až na představitelku Hermiony, i když je to prý skvělá herečka), ale vůbec to nemělo vycházet v knižním vydání. A zejména ne pod záštitou Rowlingové. Zradila tak fanoušky, kteří svět HP důsledně znají z knih.
Staří známí mají s HP společná jen jména, charakterově nesedí a dialogy mezi těmito čtyřicetiletými lidmi nejsou ani trochu přesvědčivé. Působí jako puberťáci a ne jako zástupci nejvyšší administrativy ministerstva. Zvlášť rozhovor Snape+Albus+R+H "trhá oči". Jednomu je 60, dalším 40 a poslednímu 15 a jednají spolu jako rovný s rovným. Vzájemné oslovování bylo dost nepříjemné a pomáhalo tomu, vidět je pořád jako děti. Povolání Hermiony také nějak nesedí, o tom přece nikdy nesnila. A dělat z Rona neschopného člověka, co jen baví lidi okolo, to není moc hezké. A paní s cukrovinkami z vlaku je nějaký Terminátor nebo co? :D
Hlavní slabinou je ale celý koncept cestování časem. Je to v protikladu ke světu HP. Jaký by pak byl důvod, aby se třeba Brumbál (který by obraceč určitě zvládl zkonstruovat) nevrátil zastavit mudly, kteří napadly Arianu nebo třeba nezastavil Voldemorta v jeho jedenácti letech? Nebo ještě lépe zachránit jeho rodiče, aby z něj byl normální kluk. Tahle myšlenka by umožňovala zhodit celý příběh jediným přišlápnutím motýlích křídel. Všechno by bylo relativní. To, že kámoš Voldy by byl schopen počít dítě, snad ani nemá cenu komentovat. On na takové věci vůbec nemyslel přece a asi by to ani nešlo fyzicky. A hlavní záporná postava? Ne, ne, ne. Vůbec z toho popisu nepůsobila hrůzostrašně.
Albus ve Zmijozelu mohl přece bojovat proti novému nebezpečí, poznat další tajemství Bradavic a tam něco najít. Vlastně cokoli... Jen aby to korespondovalo s pravidly z původních knih. Ono by se to ale asi tak dobře neprodávalo, co? 500 korun za "speciální vydání scénáře" je prostě jen prachsprosté tahání peněz z našich kapes, zvlášť když toto první vydání vyšlo v takovém nákladu, že ho může mít kdokoli.
Samo o sobě je to celkem milé, ale ne jako oficiální navázání na HP.
Sólo
Rana Dasgupta
První polovinu knihy s příběhem Ulricha jsem přečetla celkem rychle, ale stále jsem čekala nějaké rozuzlení či zvrat ke konci jeho života a bohužel. S hrůzou jsem zjistila, že se kniha pokračuje příběhem někoho jiného a na to už jsem sílu neměla. Možná kniha nakonec nějakou pointu měla, možná příště...
Kainovo znamení
Tom Knox (p)
Skvělá kniha. Zprvu vypadá nic moc, ale postupně otevírá zajímavé úvahy o rozdílech mezi lidskými rasami. Kniha má spád, více úrovní a podá spoustu zajímavých informací a myšlenek.
Mrtví do soumraku
Charlaine Harris
Zamilovala jsem si seriál a rozhodla se přečíst i knihy, ale bylo to hořkým zklamáním. Styl psaní jednoduchý, jak kdyby to psala nějaká třináctka; postavy ploché, neustálé omílání stejných informací dokola, chyběla mystika, Sookie pořád dokola popisuje jak si svoje blond vlasy stahuje do ohonu.... ALE po pár desítkách stran se to zlomilo a nakonec tento styl spaní fungoval velmi dobře. Sérii jsem si nakonec oblíbila stejně jako seriál (se kterým se od druhého dílu už téměř neshoduje). Je to jednoduché oddychové čtení, má spád, je zde spousta zajímavých postav. Sice to není nějak extra kvalitní dílo, ale čtení do postele je to rozhodně příjemné.
Vyvolený
Marianne Curley
Knihy jsou skvělé. Čtenáři fantasy by měli určitě znát. Nicméně si myslím, že největší požitek z toho budou mít dospívající dívky, které ještě věří a doufají ve věčnou neposkvrněnou lásku (která by nechtěla svého Arkariana?). Já sérii takto četla poprvé a příběh jsem si zamilovala. Podruhé v dospělosti tam však už vidím spoustu much, ale příběh to stejně zůstává krásný, plný myšlenek k zamyšlení a skvěle napsaný.
Harry Potter a Kámen mudrců
J. K. Rowling (p)
Příběh mého dětství. Největším zklamáním světa Harryho Pottera, jste-li při prvním čtení stejně staří jako Harry, je však to, že vám dopis z Bradavic nedorazí, i když po něm vážně toužíte... Perfektní příběh s malým množstvím nelogičností a chyb a perfektním českým překladem.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Kniha mě při čtení velmi překvapila. O Zaklínači jsem prakticky věděla jen to, že je velmi populární a jedná se o fantasy příběh. Představovala jsem si čistý svět, romantické rozhovory; prostě klasický boj dobra proti zlu. Navzdory očekávání Sapkowski představuje sice fantasy svět, ale z naprosto jiného pohledu - víc lidského a méně přikrášleného. Zaklínač popisuje syrové věci vlastním jazykem, čímž fantasy svět přibližuje dnešní realitě plné peněz, sexu, násilí. Vychází ze slovanských pověr, čerpá ale i z jiných fantasy (elfové z Tolkiena), setkáme se i se zmínkami o Popelce, Sněhurce či důvodu, proč jsou princezny zavírány do vysokých věží, kde čekají na prince, což jsou vtipné vsuvky, takže se čtenář i zasměje. Ne každému může sednout styl jeho psaní, kdy jsou rozhovory strohé a texty plné nových slov bez vysvětlení. Nejvíce jsem měla problém si zvyknout na to, že postavy spolu jednají tak přímočaře, že hned při prvním setkání se nezdržují žádnými zdvořilostmi, ale rovnou spolu tvrdě mluví bez nějaké přetvářky. Druhou věcí, pro mě těžko stravitelnou bylo to, že spousta věcí není přímo napsána, ale jen naznačena a čtenář tak musí hádat, co se vlastně stalo. Myslím to tak, že v polovině příběhu najednou zaklínač zničehonic (bez popsání tomu předcházející myšlenky) řekne, že je to "tak a tak". Postava to prostě a jednoduše ví, ale nic čtenáři nevysvětlí, jen konstatuje a najednou se té nové myšlence podřizuje celý příběh a často je i rozuzlením. Chvíli mi trvalo si na to zvyknout, ale ve výsledku je to příjemná změna proti konvenčnímu stylu psaní. Celkově se mi první kniha líbila a přečtu si celou sérii, protože jsem moc zvědavá na další legendy z našeho okolí.
