cteni_nad_zlato komentáře u knih
Letní bouřky jsou už třetím příběhem, který jsem od Evy a Kláry Pospíšilových přečetla a opět můžu říct, že jsem spokojená. Kdybych ho měla porovnat s těmi předchozími, zaujal by krásné druhé místo (hned za Pátou minutou - ta mě nadchla přece jenom o kousek více). A když už jsem u toho srovnávání... je až s podivem, že Neexistenci a Letní bouřky napsaly stejné autorky, protože rozdílnější knížky bych hledala jen těžko.
Teď už však přejdu k hlavním hrdinům Letních bouřek. Paulie a Floyd jsou šestnáctiletí nejlepší kamarádi, ale podle jejich chování byste jim tipovali o něco méně - nebo minimálně na mě tak působili. Ve výsledku to nebylo na škodu, protože jejich myšlenkové pochody, nápady a následné jednání jsem si fakt užila. Všechny oslovení typu Pan milovník atd. mě neskutečně bavily. A kdyby vás zajímalo, koho napadne někomu odmontovat řidítka, dozvíte se to po přečtení této knihy. Podobných naschválů samozřejmě můžete očekávat mnohem více. Sama už jsem skoro nedoufala, že si ti dva normálně promluví.
Ráda bych ještě zmínila lehkost, s jakou se Letní bouřky četly, je to zkrátka oddechovka, u které nemusíte na nic extra myslet. Jen vás možná budou chvílemi vytáčet oba protagonisté svou tvrdohlavostí, abyste jim to následně zase odpustili.
Za sebe určitě doporučuji. Léto už sice pomalu končí, ale můžeme si ho udržet aspoň ve formě příběhů :))
4,5/5*
Autorkám moc děkuji za poslání knížky a super věnování.
#spoluprace
Ostrov žije je autorčina prvotina, kniha s magickou atmosférou, spoustou krásných myšlenek a poetickým stylem psaní. Příběh je psaný v er-formě, z pohledu několika postav. Musím ocenit mapu na začátku knihy, díky které jsem se v ději lépe orientovala. Docela často jsem však měla problém, pokračovat dále ve čtení, chybělo mi tam trochu více akce a nějakých zvratů. Z velké části je kniha spíše popisná. Postavy byly dobře vykreslené a v průběhu děje se vyvíjely a měnily, přesto mi však jejich chování občas připadalo nelogické. Celkově bych knihu doporučila těm, kteří si chtějí přečíst příběh na zamyšlení se spoustou krásných myšlenek.
Na sérii Společenstvo je skvělé, že si u ní odpočinete, přestože je žánrově fantasy. Ani v tomto díle nechyběly sympatické postavy. Tentokrát Maëlle, do které jsem se dokázala vžít jako do málokteré jiné postavy, a Michael. Chvílemi mi vývoj děje přišel až příliš idealistický a všechno pěkně klapalo, ale jak už jsem psala, pokud si chcete odpočinout, vůbec to není na škodu. Oceňuji také několik moc hezkých citátů a zapojení vážnějšího tématu, ačkoli nebylo rozebíráno do detailu. Samotný závěr byl za mě trochu zmatený, ale přesto jsem si jeho čtení užila, protože mě zajímalo, jak to celé dopadne.
Pokračování této série se mi líbilo ještě o něco více než předchozí díl. Rozjezd celé knihy byl rychlejší, lépe se mi podařilo zapadnout do děje a taky jsem nebyla tolik zmatená z nových informací jako na začátku prvního dílu. I po dějové stránce se mi to líbilo více. Nečekala bych, kolik se toho dá ještě vymyslet, co všechno se může udát a změnit. Přibylo tam docela hodně nových postav a občas jsem musela chvíli uvažovat nad tím, kdo je kdo, ale celkový dojem z knihy mi to určitě nepokazilo. Postavy, které jsem už znala byly pořád stejně skvělé. A konec...ten byl prostě úžasný. Za mě je tahle kniha o něco lepší než předchozí a už se těším na další.
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už delší dobu a jsem ráda, že jsem se k ní našla cestu. Ze začátku jsem sice měla trochu problém se začíst a i rozjezd mi připadal pomalejší, ale později se to rozjelo a děj byl opravdu super. Moc se mi líbil nápad Společenstva, i když jsem v tom měla trochu zmatek. Propracovanost celého světa byla skvělá. Raine, Joshe a vlastně snad všechny postavy jsem si oblíbila, byly hezky popsané a rozvíjely se. Celkově se mi tahle kniha líbila a doporučuji ji.