Cynickýholub komentáře u knih
Bajky jsem si četla několikrát a četly se moc pěkně. Bylo zajímavé číst i poznámky za každou povídkou a myslím, že J. K. Rowlingová tady neudělala snad žádnou chybu. Za mě prostě skvělé.
Druhý díl se, del mého názoru, rozhoupával celkem pomalu, ale opět z pohledu mého mladšího já musím říct, že to bylo skvělé. Nevím, jak bych reagovala, kdybych si to četla teď, pravděpodobně ne takto, každopádně ačkoliv to nebyl zrovna jeden z nejlepších dílů, i tak jsem si v něm našla svoje.
(SPOILER) Tento díl Válečníků není jeden z mých nejoblíbenějších hned kvůli několika věcem. Prvně třeba smrt Žlutozubky, která byla velmi dojemná, ale tak to hold někdy je, to neberu zase za takový "problém".
ALE. Neuvěřitelně mě dopálilo, kolik jsem v knize našla chyb, překlepů a obrácených slovosledů. Kde korektoři udělali chybu? Respektive, byli vůbec na tento překlad použiti korektoři? Kniha je skvěle napsaná, ale bohužel musím dát mínus za ten otřesný překlad, škoda.
(SPOILER) Čtenářka mě na první pohled zaujala prakticky vším.
Názvem, obálkou, anotací a v neposlední řadě svým obsahem. Rozhodně svého rozhodnutí přát si tuto knihu nelituji, protože jak jsem četla, za chvíli to šlo prakticky samo od sebe, a ač mě místy zarážely činy různých postav, spoustu z nich jsem si oblíbila a doufám, že vydrží i do třetího dílu (ano, vím, že jich pár v druhém dílu už není, ale tak co).
Čtenářku bych doporučila všem milovníkům fantasy, spíš holkám v dospívajícím věku, protože mi připadá, že takoví lidé mají mnohem větší šanci se vžít do příběhu hlavní hrdinky.
Za mě prostě paráda!
Druhý díl mi utekl asi nejrychleji ze všech. Četl se moc dobře a zařadila bych ho v oblíbenosti asi na druhé místo. Stejně skvělá oddechovka jako první díl a další dva na to moc hezky navazovaly stejným stylem příjemné četby.
První díl a také důvod, proč jsem si přečetla celou sérii.
Mé mladší já to chytlo neuvěřitelným způsobem a nakonec jsem ráda, že jsem si kdysi k narozeninám tuhle knihu přála, protože je to prostě parádní oddechovka pro milovníky fantasy a určitě si to zase někdy přečtu, i přes změnu mého vkusu na knihy a žánry.
Třetí díl mě, jak jinak, bavil. V každém díle jsem si našla něco, co mě na příběhu bavilo a tady tomu nebylo jinak.
Rozhodně si celou sérii zase někdy přečtu a tentokrát sice ne s takovou chutí po adrenalinu, nýbrž s nostalgickým úsměvem na tváři z pohledu starší holky.
Čtvrtý a poslední díl série a stejně tak dobrý, jako ty předchozí. Celá série Kroniky drakologů je taková velká oddechovka a jako mladší jsem to brala jako velké dobrodružství, ale teď už bych to četla spíš s nostalgickým úsměvem na tváři.
Jak jsem napsala, prostě taková oddechovka na konec celé série.
Kámen mudrců je prostě hezký.
První díl příběhu dospívajícího chlapce a Rowlingová při jeho psaní udělala skvělou práci. Může být sebevíc krátký, ale člověk se do toho stejně ponoří. Díky prvnímu dílu Harryho Pottera jsem se stala sama potterheadkou a jsem za to na jednu stranu vděčná. Mohla bych to číst klidně stokrát!
Tajemná komnata není mým velmi oblíbeným dílem, ale co se dá dělat.
Je to takové neutrální. Příběh je samozřejmě skvěle napsaný tak, aby seděl Harryho věku, avšak někdy mi to prostě připomíná moje divné sny s mojí bývalou třídou. Prostě takové neutrální.
(SPOILER) Tohle je můj absolutně nejvíc nejoblíbenější díl z celé série Harryho Pottera.
Četlo se mi to skvěle, přečetla jsem jej tak za den a příběh byl prostě skvělý. Mrzí mě, že ve filmu nebylo stejně jako v knize vysvětlené, že Remus, Sirius, James a Peter byli Pobertové, protože to byla část, která se mi četla snad nejlíp.
Vězeň z Azkabanu je prostě skvělý a nemůžu jinak, než dát pět hvězdiček!
Upřímně, Harryho Pottera mám neuvěřitelně ráda, ale jestli je nějaký díl, který vyloženě nemusím, pak je to Ohnivý pohár.
Ve filmové verzi se ještě dá vzít, ale knihu jsem četa neuvěřitelně dlouho, hrozně se to táhlo a nebýt rychlého konce, asi bych absolutně zazdila tvrzení, že jsem potterheadem.
Nechápu, že je to celkově jeden z nejoblíbenějších dílů celé komunity, protože nebýt toho, že to k tomu prostě patří, asi bych ho absolutně vymazala z historie mého čtení. Ohnivý pohár mě nebavil, protože Hermiona se tam chovala děsně, Ron to samé a každou chvíli jsem měla tendenci s knihou mrsknout o stůl, protože ve filmu toho spoustu chybí a mě vytáčelo, jak jsou ty dvě věci vlastně absolutně odlišné.
Zhruba poslední třetina byla skvělá. Rychle to utíkalo a nebyly tam zbytečné konverzace a hádky, avšak první dvě třetiny mě celkem dost zklamaly.
Ohnivý pohár je prostě celkově můj nejméně oblíbený díl Harryho Pottera a dost mě to mrzí, protože jak knihy, tak filmy mám jinak opravdu velmi ráda.
Charlie se mi četl možná trošičku hůř, než Oliver, protože už tam bylo možná trošičku větší drámo, avšak i tak to byla skvělá oddechovka a autorka i v tomto příběhu dokázala čtenáře vtáhnout do děje. Někdy hold člověk potřebuje koukat na věci z cizí perspektivy a jak u Olviera, tak u Charlieho se tohle povedlo a celkově mám příběh moc ráda.
Jak jsem psala u předchozích dílů, Válečnící jsou prostě skvělí pro lidi spíš mladší mého věku a na mých názorech na určité věci se to také podepisuje. Válečníky bych si asi teď už nepřečetla s takovou chutí, jako jsem je četla před dvěma lety, ale s jistotou mohu říct, že je to skvělá knížka a třetí díl obzvlášť.
Druhý díl mě trošku zklamal. Nebylo to tím, že by se mi nelíbila dějová linka, ta mě spíš donutila být nedočkavá, co se třetího dílu týče, avšak zklamalo mě, že autorka zazdila charaktery dvou hlavních postav (Sefie a Lučištníka) z prvního dílu. Ano, je sice pravda, že v anotaci se píše, že se Lučištník mění, ale i tak. Je to, jako kdyby mu znovu nalezená řeč přinesla nějakou negativní auru, či co, a to mě dost zklamalo.
Jinak druhý díl odhalil spoustu otazníků z první knihy, což je zase na druhou stranu plus.
První díl první šestidílné série o smečkách psů je jedním z mých nejoblíbenějších dílů celé série. Celé dobrodružství Štístka, jeho sestry a jejich přátel tam začíná a jako i u Kočičích válečníků autorky krásně popsaly začátek všech postav.
Jsem si dobře vědoma toho, že kdybych Zákon smečky četla teď, asi by mě tolik nebral, nebo minimálně první díl.
Každopádně Mrtvé město je skvělým příkladem toho, jak by měly první díly vícedílných sérií vypadat!
Pátý díl pro mě byl kupodivu takový neutrální. Bavil mě, ale zároveň nebyl zas tolik moc zajímavý, jako třeba třetí, nebo šestý díl. Taková knižní normálka, dejme tomu.
V tomto díle je skvěle vidět, jak se postavy vyvíjejí, za to dávám autorkám velikou pochvalu!
Válečníky mám prostě ráda. Sestra na nich teda ujížděla jako první a v celkem slušně velké míře, ale mně se po přečtení prvního dílu začali velmi líbit. A druhý díl jen tohle potvrdil.
Je pravda, že jsou tu věci, které mě celkově na všech knížkách této ságy štvou (jako třeba ty otřesné překlady jmen), ale pořád je to takové, jak to říct, hezké. Prostě mě to tak neutrálně baví a sice si to asi nikdy nepřečtu úplně celé, ale první díl za mě super.
Abych pravdu řekla, neměla jsem sebemenší tušení, co od Olivera čekat.
A byla to pecka. Oliver je úžasný oddechový příběh, který čtenáře dokáže třeba i rozbrečet, každopádně emoce se u toho uvolní dost.
Rozhodně si to někdy v budoucnu přečtu znovu a neuvěřitelně tleskám autorce za tak poutavý příběh z pohledu domácího mazlíčka.
(SPOILER) Absolutní pecka.
Prohnilé město mám ještě raději než Šest vran. Příběh mi utíkal jako voda, i přes to, že jsem to četla jako e-knihu, čemuž já zrovna stokrát neholduji, a celkově mě velmi nadchnul.
Jediné, co mi na knize vadilo, byla postava Dunjaši, která byla tak moc divná, že se mi absolutně hnusila a připadala mi i trošku zbytečná. A pak také Mathiasova smrt, která mě celkem chytla a kvůli ní se mi trošku příběh šesti vran, jak to říct, zkazil.
A málem bych zapomněla na Kuweje.....no...je to prostě idiot a nemám ho ráda, toť vše :´).