czerteek komentáře u knih

Dokonalé propojení Jana Jánská (p)

Nečekané překvapení od české autorky. Dokonale propojené napsané i vystavěné. Krátké kapitoly se dobře četly, děj odsýpal, žádná vata a hluchá místa, jen naprosto reálné a uvěřitelné postavy. Tleskám a těším se na další.

8 23.08.2023 5 z 5

Líbali jsme se David Levithan

Nic jsem od toho necekala, ale nakonec se mi libila

02.03.2022 5 z 5

Nepečené dezerty Kateřiny A. Andrea Čekanová

(SPOILER) První, čeho jsem si všimla je, že se autorka nedokázala rozhodnout, zda psát v přítomném čase či minulém, a tak je vesele střídala často i v rámci jednoho odstavce, či dokonce jedné věty. Ještě by se asi dalo omluvit, kdyby skoky v čase korespondovaly se skoky mezi dějovými liniemi, ale to už bych chtěl člověk moc.
Cituji: Nakonec jsem si od ní koupila cigarety a v automatu u vstupu kafe, než jsem se odebrala zpátky na pokoj. Nikdy jsem nekouřila, ale čeká mě dlouhá noc, třeba mi to v nějakém ohledu pomůže.
Proboha proč?
A jsme u druhého zádrhele. Řazení do odstavců bylo stejně nahodilé, jako používání minulého a přítomného času.
Nerozhodná byla autorka i v tom, zda zasadit děj do Čech nebo do ciziny. Když už se rozhodla pro Čechy, má aspoň každá postava nějakou vazbu na cizinu, buď odtamtud přímo pochází, nebo tam aspoň studuje.
Mimochodem moje známá je 25 let v USA, vdaná se třemi dětmi a když přijede do Čech, rozhodně neprokládá mluvu anglickými výrazy, nepřekládá si moje jméno do angličtiny a neříká, of course. Ale chápu, že někdo prostě musí za každou cenu ukázat, že je světověj.
Ono je to vůbec takové světové. V knize si podávají ruce multimilionáři, narkobaroni, majitelé nahrávacích studí, a britští právníci a šampaňské Dom Pérignon teče proudem.
A, a, a, a, a zase a. Autorka si v nich libuje. Jakmile jsem zaregistrovala, že je jich přehršel, začala jsem je počítat, aniž bych se dokázala soustředit na děj. Stalo se tak už na třetí straně.
Slovosled. Ten má čeština přece poměrně volný, takže na tom nezáleží. No, když myslíte.
Zase musím pochválit, jak autorka myslí na pomalejší čtenáře, když něco nepochopí, je jim to vysvětleno ještě jednou o odstavec dál. A tak se opakovaně dozvídáme, že Albert byl úspěšný muž, Kateřina krásný doplněk a mnohé další informace.
Reálie. Doba maturity se odehrávala v roce 2004 a hrdinka neměla mobil? Zvlášť když dělala v recepci. Starý mobil mohla snadno koupit za pár stovek. Nicméně budiž, tohle je prkotina.
Nějak jsem také nepochopila to s těmi vrácenými nákupy. Takže si koupila Vuitonku za 35 tisíc, zaplatila kartou a když ji vrátila, dostala peníze v hotovosti?
A popravdě, ani to s tím placebem. To vymačkal z platíčka pilulky a nahradil je úplně stejnými? Většinou je do nich zalisované označení, často jsou barevné, menstruační cyklus se chová jinak, mnoho žen bere pilulky bez pauzy a pak nemají menstruaci vůbec… no nic.
Celou dobu jsem byla ochotná všechny nesrovnalosti tolerovat, protože knize nechybí napětí i čtivost, ale v poslední třetině se z poměrně reálného příběhu stala parodie a později fraška. Z despotického manžela, jehož ženu jsem litovala, se stal sériový vrah s 42 kousky na svědomí?
Paní, čtenář není debil.
Škoda, kdyby si autorka odpustila to megalomanství na konci, zanechalo by to ve mně úplně jiný dojem a všechny ty chyby bych přehlédla, ale ten konec to zazdil.