daneczech komentáře u knih

Mám takový skromný pocit, že tato kniha mi dala i přes svou "krátkost" mnohem víc než kdejaká jiná. Na nic si nehraje, je skromná, neplýtvá slovy a dává si za cíl udělat svět lepším. Podobně jako Elzéard.

Máj je téměř hudebním dílem už proto, jak nádherně se jednotlivé verše rýmují. Příběh je ve výsledku velice tragický a surový, ale i přes to všechno tak báječně podchycený, že to vlastně ve výsledku není nic proti ničemu.

V příběhu je jasně vidět, jak rozdílně se přistupuje k "obyčejným" lidem a jak k těm, kteří něco dokázali/jsou slavní/mají lék na bílou nemoc. Závěr je skoro až úzkostlivý, protože veškeré šance na uzdravení jsou fuč po zadupání protestujícím davem. V jednotě je síla, někdy bohudík, někdy bohužel.

Strach, manipulace, korupce, touha po moci, neschopnost racionálně uvažovat, zneužívání, vychytralost a na konci srážka s realitou. Chlestakov je sice parchant, ale je to naprosto výstižná ukázka prohnilosti systému nejen tehdejšího Ruska.

Krysař je nesmírně tajuplná postava, která může působit rozporuplně, ale jedno se jí upřít nedá – prostě si tu odměnu za deratizaci města zasloužila. Hlavními tématy je tedy pomsta, touha po spravedlnosti a taky trochu lhostejnost. Vedlejší příběh tu hlavní dějovou linii jen příjemně zpestřuje!

Po každé životní zkušenosti čtenáře zasáhne čtení Malého prince trochu jinak, vždy je to ale hluboko uvnitř duše, kde jsme všichni nejzranitelnější. Už proto, jak se tato kniha mění během toho, jak dospíváme, jde o něco výjimečného.

Tak, přesně tohle tu u nás za žádnou cenu nikdy nesmí nastat znovu. Už proto je správně, že tato kniha patří do seznamu povinné literatury. Říká se: "Podej mu prst a vezme si celou ruku." U komunistů to moc neplatí. Když jim podáte prst, nezbude z vás ani mastný flek.

Nestárnoucí divadelní hra, která bude svým tématy bezhlavého dlouholetého boje mezi dvěma stranami a jakousi "zakázanou láskou" vždy aktuální. Četla se mi velice snadno i díky rozčlenění na jednotlivé repliky.