danielosbourne
komentáře u knih
Hůl prokletí
Åsa Larsson
I když již dávno nejsem cílovou skupinou této knihy, musím uznat, že se mi docela líbila. Chvílemi jsem měl až pocit, že vůbec nečtu knihu pro mládež od 10 let. Velice povedené.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Už dlouho jsem si žádnou knihu takhle neužil. Skvěle vybudovaný svět s velice příjemnými postavami a zajímavým příběhem zajistil, že jsem knihu nemohl dát z ruky. Obrovské překvapení a nemůžu se už dočkat dalšího dílu. A o té krásné obálce se snad ani člověk nemusí zmiňovat.
Vražda v Orient-expresu
Agatha Christie
Moje čtvrtá kniha od Agathy Christie. Opět jsem si jí skvěle užil, ale závěrečné rozuzlení mě moc nezaujalo. S příští knihou to snad bude lepší.
Krásní
Scott Westerfeld
Tenhle díl byl rozhodně lepší, než díl předešlý. Zatím co v Ošklivých byla Tally velmi nesympatickou postavou, v Krásných byla docela v pohodě. I přes to, že se v knize stále něco děje, je to spíše odpočinkové čtení a já se docela těším na třetí díl Speciálové, protože ten konec mě opět hrozně navnadil na to vědět, jak to bude dál.
Bílý kůň
Alex Adams
Je to můj první pokus o čtení post apokalyptického tématu a musím říct, že jsem ze začátku chtěl knihu odložit. Text mi nějak nešel přes jazyk a stále jsem se nemohl začíst, ale naštěstí se tohle po nějakých 30 stránkách překlenulo. Je dost znát, že knihu psala žena, protože jsou zde detailně popsané myšlenky hlavní hrdinky, což rozhodně nepovažuji jako mínus knihy. Některé scény a postavy bylo ale těžké si představit. Knihu jsem docenil vlastně asi 5 stránek před dočtením, kdy jsem kamarádce vyprávěl, co že to právě čtu a jak jsem dával příběh dohromady v trochu zrychlené podobě, zjistil jsem, že je to vlastně hodně povedená kniha.
Les mytág
Robert Holdstock
Já se v Lese Mytág ztratil a nedokázal jsem si plno věci představit. A to se mi stává velmi málo. Přesto myšlenka lesa s Myttágy, je velice zajímavá.
Léky smutných
Pavel Gotthard
Léky smutných je kniha, kterou jsem si chtěl přečíst již dlouho a konečně jsem se k ní dostal. Když jsem si četl popisek, představil jsem si, že kniha bude trochu o něčem jiném, ale ani tak to není špatné. Autor vytvořil zajímavý fantasy příběh, u kterého bych se vůbec nedivil, kdyby byl skutečný. Příběh, který se odehrával mimo království, se mi líbil o něco více, protože asi nejsem ten správný fantasta a nevím, zda by nebyl lepší závěr knihy bez epilogu. Každopádně mě kniha bavila a můžu jí doporučit.
Proroctví
Rick Riordan
Dlouho jsem se rozhodoval, jak ohodnotit tuto knihu a vzhledem k tomu, že mi přijde mnohem vtipnější a sarkastičtější než předešlé knihy o Percym Jacksonovi, které jsem hodnotil čtyřmi hvězdami, musím dát Proroctví plný počet. Postavy jsou velmi příjemné a rychle jsem si na ně zvykl. Především se mi zamlouvá postava Piper. U proroctví je dobré, že čtenář už z předešlých knih ví co přijde, a tak se může těšit na to, jaký z bohů se k novým hrdinům přihlásí. Pro Piper jsem doufal v jiného božského rodiče, ale nakonec se ukázalo, že i tento bůh, který se k Piper přihlásil, má co nabídnout. S knihou jsem na výsost spokojen a jsem zvědav na další knihy, zda si udrží stejný druh sarkastického humoru a jaké nové hrdiny nám představí.
Poslední z bohů
Rick Riordan
Mně se poslední díl ze série o Percy Jacksonovi četl asi nejhůře ze všech. Rozvleklá válka, která se táhne v podstatě od začátku knihy až k jejímu konci mě doslova odrazovala od čtení. Je to zbrklé, neemocionální a stále se opakující. Ty emoce mi chybí asi nejvíce. Postavy umírají a nad vším se mávne rukou a jdeme dál. Nikdo si neposteskne. Kniha to nebyla špatná, ale musím hodnotit hůře, než předešlé díly. Přemýšlím ale, že se ještě přeci jen pustím do navazující série Bohové Olympu. Riordan vytváří poměrně zajímavý svět.
Pastýř smrti
Ethan Cross
Ze začátku to vypadá jako pořádná jízda, ale po chvíli čtení spadá do hrozného stereotypu. Kdyby nebylo překvapivého konce, u kterého úplně nevím, zda mě potěšil nebo ještě více naštval, hodnocení by bylo ještě o něco nižší. Pro mě obrovské zklamání, protože jsem očekával od knihy hodně. A přitom měla skvělý rozjezd a potenciál.
Fenomén
Marie Lu
O proti prvnímu dílu rozhodně zlepšení. Zatím co Legenda byla lehko prokouknutelná, Fenomén takový handicap nemá. Nevěděl jsem, co přijde na další straně a už vůbec jsem se neodvažoval přemýšlet nad tím, jak to dopadne celé. Dayovi kapitoly mě moc nebavily, ale Juniny kapitoly jsem si na druhou stranu užíval. Fenomén ve mě probudil opravdový zájem o tuto sérii a dost mě zajímá, jak to všechno vlastně dopadne.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Rosemary má děťátko a nemá to holka vůbec jednoduché. Knihu jsem vzal do ruky a nepustil jí, dokud jsem jí nepřečetl. Kniha je opravdu čtivá, ale jejím hlavním záporem je průhlednost děje. Rosemary je poměrně naivní dívenka. Ale i tak Ira Levin stvořil skvělou knihu, jejíž název zná snad i každý nečtenář.
Planeta samých chlapců
Adam Georgiev
Zdá se mi, že kniha chce šokovat. Nevím jak ostatní, ale mě nešokovala. Homosexuální komunita má i svá temná zákoutí a Georgiev se nebojí je poodhalit. Kniha je místy vzrušující, nechutná, zarážející, mrazivá a po celou dobu dosti melancholická a depresivní. Dříve než tuto knihu, jsem přečetl její volné pokračování, které se mi zdálo poněkud hůře napsané než toto, ale jelikož jsem jí četl ještě v poměrně mladém věku, kdy jsem nevěděl, co vím dnes, přemýšlím, že knihu budu muset ještě jednou přečíst, protože tento díl se mi zdá býti velice uspokojivým čtením !
Legenda
Marie Lu
Tak se mi dostala do ruky konečně i tato dystopie a musím říct, že to není špatně čtení. Kniha se čte velmi lehce, děj je zajímavý, ale neuvěřitelně předvídatelný. Jsem zvědavý na další díly, které doufám dosáhnou alespoň kvalit dílu prvního
.
První stříbrná kniha snů
Kerstin Gier
Jedním slovem krása. Jak jsem se původně bál, že sáhnout po téhle knize bude špatná volba, opak se stal pravdou. Tahle kniha je právě taková, jakou jsem potřeboval dostat do ruky hned po mých absolventských zkouškách. Nenáročná, skvěle napsaná, s příjemným dějem a neuvěřitelně milými postavami. Vůbec se nebojím dát knize plný počet hvězd, protože Kerstin Gierová se mi přesně trefila do noty a několikrát se jí podařilo mě rozesmát pomocí sarkastických poznámek, kterých je v knize nespočet. A rozesmát mě se nepovede jen tak ledajaké knize. Jsem rád, že jsem kdysi tuhle knihu vyhrál a mohu jí tak mít, v této době již s druhým dílem, ve své knihovně.
Temná horečka
Karen Marie Moning
Na téhle knize je tak moc patrné, že jí psala žena, až to občas leze na nervy. Neustále poslouchání o tom co má hlavní hrdinka na sobě, a jak jí skvěle ladí barva nehtů s topem, je na nervy lezoucí a snad v každé kapitole. Naštěstí to není nejhorší kniha, takže když opomenu tento problém, tak musím přiznat, že jsem se u knihy docela bavil. Té slibované erotiky to kromě dvou scén moc nepobralo, což jsem jedině rád a fantasy příběh se příjemně kombinoval se slabým vyšetřováním. Rozhodně brzy sáhnu po druhém díle a jediné, co si od příštího dílu slibuji je to, že se objeví v příběhu více vidoucích a dozvíme se tak, jaké druhy vidoucích existují, a jaké ještě mohou mít schopnosti.
Útěk do divočiny
Jon Krakauer
Kniha, která se musí každého alespoň malinko dotknout a myslím, že minimálně jednou při čtení vyvstane každému na mysl, že by bylo fajn něco takového podniknout. I mě to napadlo, ale jsem na to moc velký srab a obdivuji suverenitu a odhodlání Chrise McCandlesse. Na svůj věk to byl skutečně velice vyspělý mladý muž a zaslouží si, aby byl v povědomí co nejvíce lidí. Nenáročné čtení o odhodlání a kráse přírody. Není těžké hodnotit.
Svět bez princů
Soman Chainani
Na Svět bez princů jsem se opravdu těšil a asi na 70 stránce jsem mysle, že knihu roztrhám. Čekal jsem naprosto jiný příběh a s tím co přišlo, jsem se nemohl smířit. Je štěstí, že Soman Chainani je podle všeho skvělý autor, který dokáže udělat skvělý příběh, i když se to z počátku vůbec nezdá. Nedočkavě vyhlížím poslední díl.
Za soumraku
Michael Cunningham
Za soumraku, je mojí první přečtenou knihou, od vytouženého Cunninghama. O této knize vážně nevím co říci. Čekal sem jednoduchý příběh, kdy se Peter zamiluje do Ethana a bude se plácat celou knihu v problematice homosexuálního vztahu. Kniha se však pro mě ukázala jako velmi těžké čtivo. Vlastně ani nevím, co si myslet o příběhu. Chvíle, kdy je všude kolem umění a vlastně ani nevím, o jaké umění jde, mě nudily a naopak chvíle, kdy Peter přemýšlí o tom, co vlastně cítí k Mílovi, jsou naprosto skvělé. Kniha rozhodně není zklamáním, ale s hodnocením raději počkám, protože nevím, zda upadne v zapomnění, nebo budu na příběh stále vzpomínat.
Alchymista
Paulo Coelho
Moje 4 Coelhova kniha a po "Bridě" a "Veronika se rozhodla zemřít" jsem velmi příjemně překvapen. Na Coelha už sem zanevřel, ale Alchymista znovu otevřel zájem o tohoto autora. Santiagova cesta mě bavila a bylo to velmi oddychové čtivo. Na druhou stranu mohl Coelho trochu ubrat, co se životních mouder týče, protože se může místy zdát, že už tlačí moc na pilu a vzbudit tak nezájem o tuto knihu. Pro mě se Alchymista stal nejlepší knihou, co jsem od autora zatím četl.