DarkController komentáře u knih

Fareed Zakaria ve své knize čtenáře provází staletími revolucí a nabízí zamyšlení nad současnou politickou situací, kdy se tradiční pravolevé dělení politiky rozpadá, nahrazuje jej politika identity a až tribální nevraživost mezi lidmi s progresivními a konzervativními postoji, přičemž neschopnost dospět ke shodě na základních principech fungování společnosti je stále zjevnější.
Autor však zdůrazňuje, že podobné krize nejsou v historii lidstva novinkou. I v minulosti jsme se potýkali s obdobnými tlaky na identitu vyvolanými turbulentními náboženskými či technologickými změnami. Rozkoly tehdy bývaly, zdá se, často hlubší, než jaké zažíváme dnes. Zakariovo poselství je přitom poměrně optimistické: rychlé změny vždy vyvolávají reakce, které mohou přerůst až v kontrarevoluci. Tyto cykly vedou k dočasným stagnacím a korekcím v politikách, ale nakonec je společnosti umožněno opět nastavit klidnější kurz.
Osobně mám pocit, že zatáčka, kterou nyní vybíráme, je krkolomnější než ty během revolucí minulých. Možná je to však jen zkreslení dané tím, že mi chybí historický odstup.
Zakariu jsem si oblíbil pro jeho často velmi zajímavé postřehy k současnému geopolitickému dění zasazené do kontextu historických událostí. První polovina knihy však podle mého názoru tuto propojenost postrádá. Čtenář dostává pouze chronologicky poskládané události, které sice nejsou zcela nezajímavé, ale knize by neuškodilo, kdyby byla tato část o něco kratší.
Celkově je Věk revolucí zajímavou knihou, která čtenáře přiměje zamyslet se nad současnými výzvami i jejich historickými paralelami. Navzdory některým slabším pasážím ji mohu s klidem doporučit.

3 19.01.2025

Šachový velmistr a ruský opoziční politik Garry Kasparov ve své knize Zima přichází velmi dobře analyzuje okolnosti a příčiny přetavení rodící se demokracie do Putinova diktátorského režimu.
Popisuje jaké to je, když s pocitem bezmoci můžete pouze přihlížet tomu, jak jsou kritická média převzata vládnoucí mafií a poukazování na pochybení vlády je postupně nahrazeno glorifikací Vůdce a jeho věrných, volby se stanou ubohou fraškou a instituce nástroji potlačování občanských svobod a opozice.

Pokud pak chcete opravdu pochopit podstatu Putinova režimu, radí Kasparov toto:

„Musíte jít do knihkupectví. Nekupovat díla Marxe ani Adama Smithe. Nic od Montesquieua nebo Machiavelliho. (…) Přeskočte pro tuto chvíli Mussoliniho Fašistickou doktrínu - ale zapamatujte si ji na později… - a celou politologii. Přejděte přímo do oddělení beletrie a odneste si domů vše, co můžete najít od Maria Puza.“

9 17.02.2019

Jsem toho názoru, že opravdu dobrá kniha ve vás nejenom zanechá hluboký dojem, ale že ten se dokonce později přetaví v silný impulz. Impulz, který bude mít potenciál narušit samotné základy vaší ignorance.
Knihu jsem četl jako povinnou četbu k maturitní zkoušce. Stydím se za to, kým jsem tehdy byl. Mladým mužem s rasovými předsudky, který velmi snadno sklouzával k dělení na „my, ti dobří" a „oni, ti špatní", který věřil hloupým mýtům.
Harper Lee mi svou knihou nastavila zrcadlo, nasměrovala mne na cestu kritického myšlení a bez nadsázky přispěla k tomu, že jsem dnes, troufám si říct, lepším člověkem. Nikdy jí za to nepřestanu být vděčný.

16 04.02.2019

Vybíjení africké fauny prokládané chlastáním mne příliš neoslovilo.
I přes to, že jsem se relativně dlouho držel, knihu jsem nakonec odložil a pravděpodobně se k ní už nikdy nevrátím.

4 02.02.2019

Otec a syn, dva stíny putující troskami civilizace. Ve světě, kde vládne brutalita a násilí, jsou si navzájem tím jediným, pro co má cenu každý den vstát do mrazivého, šedivého rána a vydat se na Cestu.
Kniha mne zcela pohltila. Možná to bylo umocněno i tím, že jsem ji četl v zimním období a obzvlášť ve chvílích, kdy jsem čekal večer sám na vlakovém nástupišti, teplota byla pod bodem mrazu a z vesnice ke mne doléhal pouze vzdálený štěkot psa, ve mně smutek a beznaděj, prostupující tento příběh, velmi silně rezonovaly.

18 02.02.2019