DarthSoren
komentáře u knih
Japonská kuchyňa: Recepty na každý deň
Stevan Paul
Japonská kuchyňa od Stevana Paula je zaujímavá a dovolím si tvrdiť, že aj celkom nezvyčajná kuchárska kniha. Okrem samotných japonských receptov ponúka aj možné európske alternatívy k ingredienciám a tiež pocity, resp. zážitky autora z jeho potuliek po japonských reštauráciách. Všetko je to doplnené o veľmi pekné fotografie. Ako fanúšik Japonska, japonskej kuchyne a kultúry všeobecne si však neodpustím upozorniť na niekoľko prehreškov, ktorých sa autor, a možno aj prekladateľ alebo editor dopustili. V prvom rade guľky z cesta plnené chobotnicou alebo inými darmi mora sa nevolajú taojaki, ako to uvádzajú v kuchárke, ale takojaki. V celej knihe som tak našiel ešte asi dva podobné preklepy. A po druhé, tempura, ktorú pripravuje Paul je bohužiaľ trošku iná než tempura, akú možno dostať v Japonsku. Netuším, či si autor knihy poriadne nepreštudoval ako smažiť tempuru, alebo použil nesprávny druh panko, teda strúhanky, resp. či jej nepoužil málo . Samozrejme, môže ísť o zámer len alternovať japonskú verziu tempury, ale to, čo bolo na fotkách, sa nedá celkom nazývať tempurou, ako ju poznáme z východnej gastronómie. Môžem znieť ako hnidopich, ale mimo tieto chybičky sa mi kuchárka páčila a určite niektoré recepty aj sám vyskúšam.
Zlomky starých stoikov II
Chryssipos zo Soloi
Hmm... Nechcem nijakým spôsobom dehonestovať, alebo zľahčovať hĺbku a silu myšlienok Chrysippa a jeho nasledovníkov, ale mám pocit, že predošlá zbierka (Zlomky starých Stoikov I), zaoberajúca sa najmä Zenonom z Kitia, obsahovala oveľa viac nadčasových a relevantných zlomkov. Druhý diel je tak len akýmsi doplnením prvej zbierky. Samozrejme aj tu sa nachádza množstvo zaujímavých výrokov a múdrostí, ale na druhú stranu je tu aj mnoho zlomkov, ktoré sa opakujú, nedisponujú nadčasovosťou, výhľadmi do budúcnosti a fungujú ako výplň k tej zaujímavejšej skupine, resp. k prvej zbierke. Zrejme boli aj schválne takto zoradené, pretože prvé kapitoly sú ešte zaujímavé, no čím ďalej som sa dostával, tým viac obsahová sila zlomkov bledla. Stať s názvom "Kynický spôsob života" je navyše len pre silnejšie povahy, neodporúčam ju čítať mladistvým a ľuďom so slabším žalúdkom.
Čado - Tajemství čajového obřadu
F. H. Richard (p)
O japonské čajové ceremonii jsem již co-to slyšel, proto jsem se chtěl dozvědět víc o její historii. Kniha ČADO moji požadavku splnila do puntíku. Nenabízí jenom historii čajových obřadů, ale taky historii čaje jako takového a představuje linii tzv. čajmistrů, kteří čajovou ceremonii představili japonské veřejnosti a vypilovali do nejmenších detailů, co se týče čaje, hostitele, hostů, čajovny, květinové výzdoby a pod.
Grafické zpracovaní není bůhvíco, ale jako psal Shindo, to asi k vydavatelství Cad Press patří jako signifikantní znamení. Jednu hvězdičku strhávám i za to, že již při prvním čtení se mi kniha začala rozpadat. Šetřilo se tedy na grafice a zřejmě i na lepidle.
Dědictví samurajů
Miroslav Černý
Dědictví samurajů je stručným shrnutím vývoje japonského šermu. Samozřejmě vzhledem k rozsahu nejde o podrobný obraz evoluce japonského umění meče ani detailnou specifikaci všech šermířskych škol. Jak název napovídá, autor se věnuje tomuto umění z pohledu moderní doby a jenom krátce odkazuje na samurajskou tradici, ze které dnešní japonské formy umění meče vycházejí. Primárně se knížka věnuje stylu šermu Tojama rjú battódžucu vytvořenému v Tojamské vojenské akademii.
Jako úvod k japonskému umění meče je tahle brožura - co myslím, že byl hlavní cíl autora - dostačující, zajímavě a velmi srozumitelně napsaná.
P.S. V knize jsem se nedovědel přesný počet existujících forem iaido kata; myslím, že autor zmiňuje číslo osm - mám za to, že existuje celkem 12 standardních kata.
Filozofia ako problém?
* antologie
Tento súbor esejí pravdepodobne najviac ocenia ľudia menej znalí filozofie, resp. tí, ktorí by do nej aj chceli nahliadnuť, ale zatiaľ s ňou nemajú mnoho skúseností. Väčšina štúdií je písaná zrozumiteľnou formou aj pre absolútnych laikov, takže je veľmi prístupná pre širšiu verejnosť. Pre mňa osobne boli najzaujímavejšími štúdiami práve tie na začiatku - od R. C. Solomona, T. Münza a V. Suváka, bohužiaľ zhruba od polovice knihy šli z môjho pohľadu eseje kvalitatívne nadol.
Bytí a vědomí: Gnoseologie a metafyzika v klasické a moderní tradici
Horst Seidl
Seidl ma vo svojom výklade a interpretácii nijak zvlášť neohúril. V štýle písania monografie je citeľný "nemecký duch" - teda mnohé veci sú v práci vysvetľované zložitejšie než v skutočnosti sú, iné fakty či témy Seidl rozoberá zas priveľmi vágne. Niektoré dôležité metafyzické systémy na moje počudovanie autor úplne vynecháva. Jeho práca je tak vhodná skôr na doplnenie poznatkov, než na komplexné čerpanie vedomostí. K tomu by som odporúčal iné monografie (a že ich je aj od slovenských/českých autorov dosť).
Turingův test
Filip Tvrdý
Hoci Turing nebol filozofom, vo filozofii ako takej zanechal dodnes výraznú stopu a to aj vďaka mnohým filozofickým komentátorom. Jedným z nich je podľa dostupných informácií aj autor tejto veľmi zaujímavej knihy. Text je zrozumiteľný, vybraná problematika zaujímavá, autor sa nebojí podať vlastný názor (čo je super) a využíva poznatky aj iných veľkých mozgov filozofie mysle, akými sú napríklad Dennet alebo Nagel. Kniha je preto vhodná pre široký záber čitateľov od absolútnych laikov cez informatikov až po fundovaných filozofov.
Severská mytologie
Neil Gaiman
Severská mytologie je jednou z nejzajímavějších, takže jsem byl velice rád, že jsem se ke knížce od Gaimana dostal. Nebylo to přesně to, co jsem čekal, ale sbírka kratších příběhů byla rozhodně čtivá a zajímavá. Ano, nachází se zde několik nepřesností, možná by neuškodilo víc propracovat postavy a pozadí příběhů, ale celkově spokojnost.
Rozum a existencia
Karl Jaspers
Zbierka piatich zaujímavých prednášok filozofa existencie vychádza vo veľkej miere z odkazu Kierkegaarda a Nietzscheho. Zaujalo ma, ako citlivo na seba tieto prednášky nadväzujú a spoločne v jednej monografii predstavujú takmer celú mysliteľskú prácu K. Jaspersa. Obhliada sa za už spomínanými filozofickými velikánmi, dotýka sa Jaspersovho pohľadu na dejiny filozofie, vo veľkej miere predstavuje Jaspersovu ideu transcendencie a obklopujúceho, a dostane sa aj na jeho špecifické myslenie "jastva", teda existencie "ja", ktoré vychádza z rozvažovania a sebavzťahovania, resp. sebauvedomenia.
Filozofické orchidey
Richard McKay Rorty
Rorty sa snaží postaviť na odpor metafyzickej filozofii veľmi špecifickým sociálno-politickým pragmatizmom. V tomto prípade sa dostáva do diskusií s filozofmi ako Habermas, Dewey, Davidson, Mackie, Wellmer a podobne. Nie je to úplne najhoršie čítanie, Rortyho text má svoje svetlé stránky, bohužiaľ čo ma s ním dosť dostávalo do konfliktu, bolo miestami až príliš extrémne liberálne zmýšľanie a pri niektorých príkladoch, ktoré Rorty používa, som si vravel, že hraničia s istou formou liberálnej diktatúry. Celkovo dávam 3*.
Zápisník smrti 4
Tsugumi Ohba
Tak se nám to všechno hezky komplikuje a zamotává. Druhý Kira a druhý Šinigami patřičně okořenily zápletku a je doslova radost číst, jak o sobě začínají pochybovat i Ryúzaki s Lightem. Záver naznačuje, že to příště bude parádní jízda. Jednu věc musím ještě nade vše ostatní vynachválit a to je úvodní kresba kapitoly Rozsudek, potažmo první stránky téže kapitoly. Je to bez diskuze to nejlepší, co bylo doteď v Death Note nakresleno. Upřímně, mít tohle jako obraz pověšeno v obejváku, jsem štěstím bez sebe.
Nultá hodina
S. D. Perry (p)
Závěr a zároveň i počátek knižní série Resident Evil od Perryové nebyl vůbec špatný. Rebecca je ultimátní "waifu" a Billy ji skvěle doplňoval. Nultá hodina možná nebyla až tak příběhově senzační jako Město mrtvých nebo Nemesis, ale pořád se jedná o skvělé čtení, pokud jste fanouškem RE frenčízy. Ze všech dílů, kde se jako hlavní charakter objevila Rebecca, je Nultá hodina zřejmě tím nejlepším. Dávám 5* a děkuji S. D. Perry za skvělý zážitek při čtení knižní série Resident Evil.
Svět jako vůle a představa - svazek I.
Arthur Schopenhauer
Není to špatné čtení, i když si nedovolím se Schopenhauerem vždycky souhlasit. Je zjevné proč se jím Nietzsche inspiroval, ale rovněž také proč ho pak zavrh a podrobil kritice.
Současná filosofie sociálních věd: Multikulturní přístup
Brian Fay
Fay považuje dualistický spôsob myslenia v rámci multikulturalizmu za nesprávny, ba až škodlivý, pretože dichotómie uvedené v knihe nie je možné pokladať vždy za nutne antagonistické. Je potrebné pripomenúť, že v tejto knihe nejde len o politický "multikulti". Dialektický prístup, ktorý Fay vyzdvihuje, ruší absolútnu protikladnosť týchto pojmov a buď nachádza „zlatú strednú cestu“ alebo dokazuje, že uvedené dualizmy môžu fungovať jednotne a vzájomne sa dopĺňať. Dôležité je neponímať tieto pôvodne konfrontačné alternatívy ako podstatné mená – veci, ale ako slovesá – procesy. Som toho názoru, že sa Fayovi celý čas darilo držať sa tejto mantry a v každej z kapitol, resp. načrtnutých problematík hľadal strednú cestu alebo poukazoval na to, že použité dualizmy nie sú v nutnom protiklade. Príkladne tak využíval dialektickú metódu. Či s ním vždy súhlasím... to už je iná vec. Dávam dobrých 60% - neurazilo, nenadchlo, o sociálnych vedách sú pravdepodobne aj lepšie tituly.
Epifanie věčného návratu téhož Filozofická interpretace základní myšlenky F. Nietzscheho
Aleš Novák
Jsem velice rád, že se i v našem regionu najdou autoři věnující se myšlence věčného návratu téhož. Aleš Novák je jedním z nejznámějších a jeho Epifanie věčného návratu téhož je důkazem, že se v uvedené problematice vyzná. I když osobně právě s fenomenologickou metodou rozboru Nietzscheho díla nejsem uplně ztotožněn - spíš se kloním k autorům jako je třeba Loeb - protože mi vždycky evokuje interpretace Heideggera, který si Nietzscheho přestavěl na svůj obraz. I přesto, že pro mně Aleš Novák asi není schůdnou cestou, stejně dávám publikaci 5* protože se zde nachází množství zajímavých a důležitých myšlenek, a i přes tuhle metodu interpretace nelze knize i autorovi upřít profesionalitu a hloubku.
Čo je postmoderna?
Herbert Dillig
Už z prvej stránky je jasný účel tejto publikácie a aj preto ju beriem len ako doplnenie a jeden z mnohých pohľadov na postmodernu a súčasný svet. Nenapíšem nič tajné, keď uvediem, že ide o misijnú brožúru, avšak z môjho pohľadu ide bohužiaľ o príručku pripomínajúcu temné obdobie stredoveku. Isté zaujímavé pohľady sa jej nedajú uprieť, ale niektoré názory autorov hraničia s prepáčením - s kresťanským fanatizmom. Na Nietzscheho si každý samozrejme môže urobiť svoj názor, pre teológov a nadšených veriacich to platí tiež, avšak troma vetami a pomerne "detskými, a uplakanými argumentami", kontrovať voči jeho filozofickým myšlienkam je zrejme pekné zrkadlo kresťanskej náuky. Navyše ako človeka, ktorý má rád metalovú a rockovú muziku, ma neuveriteľne vytáča (a som triggered) ak si takýto ľudia začnú brať rockovú hudbu do úst. Keby len cirkvení hodnostári vedeli, koľko je veriacich metlákov aj rockových muzikantov... A títo páni hádžu všetkých do jedného vreca, len očierňujú a kydajú - toto nie je v rozpore s učením Ježiša Krista?
Jednu hviezdičku dávam len za to, že voči postmoderne mám výhrady aj ja, ako filozofický smer, aj ako pohľad na spoločnosť stojí docela za figu, ale toto bolo prehnané, až násilne kresťanské a ak by mne na dvere zaklopal misionár s takýmto posolstvom a s týmito slovami, poslal by som ho kade ľahšie.
Manifest za filosofii a jiné texty
Alain Badiou
Musím říct, že zprvu se mi autorův přístup docela zamlouval. Badiou má velice přehledný a srozumitelný styl psaní jenž mi sednul a tak jsem v podstatě až do předposlední kapitoly, kterou je "Návrat (Obrat ve) filosofie(i) jako takové" s několika výhrady postoje autora chápal a občas i s uznáním a potvrzením přikývnul - třeba u zmínek o tom, že filozofie je dnes paralyzována vztahem ke svým dějinám. Jak se ale Badiou u zmíněné kapitoly rozepsal o Pravdě, nutnosti matématu (a zde si myslím, že si Badiou krásně protiřečil) a rozeznávaní filozofů od sofistů, i já jsem začal zvedat obočí a nechápavě (nebo spíš rozhořčeně kroutit hlavou). V té chvíli jsem jěště byl rozhodnut udělit knize stejně 5 hvězd za styl a zajímavý přístup, se kterým by jistě bylo zajímavé setkat se ve dlouhé filosofické polemice. Ale moment, když Badiou označil Nietzscheho za sofistu, nikoli za filozofa, byl posledním hřebíčkem do rakve a já úplně poslední kapitolku ani nečetl, protože se mi Badiou znechutil. Dávám souhrnně velice slabé 4 hvězdy: 5 za docela vydařené strany 7 - 104, za uvedenou předposlední kapitolu bych dal "Odpad".
Úvod do metafyziky
Brian Carr
Začnem asi tým, že kniha ako taká hneď zo začiatku "trpí" celkom zavádzajúcim názvom, ktorý na prvý pohľad môže prilákať množstvo "metafyzických začiatočníkov" avšak by som nedivil, ak by títo ľudia po pár prečítaných stranách knihu zatvorili a odložili, alebo dokonca predali. Hlavnou témou Carrovej knihy nie je úvod do metafyziky ako taký, ale skôr kategoriálna analýza pojmov, čo je len čiastková problematika v rámci širokého okruhu metafyziky. V tomto prípade nejde o žiadne historické, resp. historicko-filozofické zosumarizovanie základných metafyzických myšlienok - množstvo slávnych metafyzikov v tejto publikácii absolútne chýba. To, čo kniha rieši je kategoriálny opis, problém, ktorý začal Aristotelom a trvá v podstate dodnes. To ale nie je celá metafyzika a vôbec nie typický úvod do nej. Carr navyše píše štýlom typickým pre anglosaskú filozofiu 20. storočia, ktorá sa v mnohom líši od nám bližšiej, kontinentálnej. Na druhú stranu ma však veľmi zaujali kapitoly o priestore a čase, a metafyzickej pravde. 3*
Filozofia a súčasná kozmológia
Akbar Tursunov
Když jsem titul viděl poprvé v knihovně, hned mě zaujal název, ale docela jsem se obával když jsem spatřil datum původního vydání a jméno autora. Doufal jsem, že kniha nebude přecpaná referencema vyzdvihováním minulého režimu. Ano, sem-tam se objevili narážky na marxismus, ale nebylo toho tolik, abych monografii hned odložil. Když pomineme stáří knihy čili neaktuálnost (i když se zas ve vědě kromě teorie strun toho tolik nestalo), jedná se o velice zajímavou publikaci, která kombinuje filozofické teorie, terminologii a kozmologii, což je právě oblast mého akademického výskumu. Jako rozšíření obzorů určitě doporučuju, když ale hledáte něco aktuálnějšího a hlubšího, asi se raději poohlédněte jinde. 4*
Filosofie zakázaného vědění: Friedrich Nietzsche a černé stránky myšlení
Konrad Paul Liessmann
Liessmann interpretuje Nietzscheho myšlenky velice originálně, jeho kritika současné společnosti vycházejíci právě a nejenom z Nietzscheho postřehů je velice citelná. Bylo by na dlouhou debatu, jestli jsou autorovi hypotézy dostatečně podložené odkazy, které použil a jestli je možné pracovat s nima do větší hloubky, resp. je uvést do konfliktu s jinými interpretátory. Já bych se toho nebál, Liessmannovi postřehy měli co do sebe, ale určitě by se našla řada akademiků, kteří by tuhle interpretaci rádi vyvrátili (možná jenom z principu politické korektnosti). Na můj vkus zde místy bylo docela málo Nietzscheho vzhledem k tomu, že je Nietzsche podstatou textu. Moje obzory ale publikace jistě rozšířila a proto ji považuju za velice povedenou.