darthvader77 komentáře u knih
Tato kniha rozdělila čtenáře na dva tábory a mě. První frakce toto dílo hodnotí jako stupidní slátaninu, která smrdí červenou knihovnou až to bolí. Stoupenci knihy zase tvrdí, že jde o šokující originální dílo, které se prostě nebojí vyprávět o věcech, co jsou kontroverzní a v tabu (no i když, co v dnešní době krom pedofilie v sexu v tabu je?). Já jsem se svým názorem někde mezi. Zápletka je prostinká. Princezna (Anastázie) jednoho dne potká krásného prince (Christian) a vášnivě se do sebe zamilují. Ale místo zlé sudičky/draka/macechy/ježibaby/vlka tu máme princovu zálibu v BDSM hrátkách se kterou princezna ovšem nebojuje nýbrž se s ní snaží sblížit. Já bych tím takovou bichli asi nenacpal, ale čtení je to zajímavé. Anastázie se sice vývojově zastavila někde ve čtrnácti, tudíž rozhodnutí psát to ve formě ich z jejího pohledu nepovažuji za šťastně zvolenou taktiku, ale zase mě některé její hlášky rozesmáli víc než Mr. Bean. Hlavně uvažování typu, co by na mém místě udělala Jane Eyrova, svádí přímo k záchvatům smíchu. Ostatně Christianovi perly typu:"Tvé tělo říká něco jiného." rovněž křiví ústa od ucha k uchu. BDSM pasáže výborné a nemám li zrovna s po ruce nějaké porno video, slouží mi 50 odstínů šedi, jako výborný masturbační materiál, jeden odstavec a jsem hotov. Ostatně koho z chlapů občas představa svázané ženy nevzrušila, nechť hodí kamenem, byť bych asi to nedotáhl do stádia jako Mr. Grey protože na to bych neměl koule/prachy/drzost/morální akreditaci a kdybych za nějakou dámou přišel s tímhle nápadem výslechové místnosti pro členy IS, pravděpodobně by mě hnala s brokovnicí po poli. Jako nějaká literatura, která by měla mít nějakou hodnotu, děj, myšlenku či obohacení čtenáře je to samozřejmě odpad. Už jen proto, že všechno co je originální je postavené na BDSM a na tom to celé stojí i padá. Jako komedii u které si občas zaonanovat nemám problém. Jsou mnohem, mnohem větší sračky. 50 odstínů, ale mají (ne)výhodu, že marketingový Goebbels opět udeřil. Kéž by takovouhle kampaň měla raději Martinova díla nebo jejich seriálová adaptace.
Pokud chcete vědět, jak se potkala Galadriel s Celebornem, jak Gandalf pozval trpaslíky na legendární čajový dýchánek u Bilba je tato sbírka příběhů z pera velkého mistra přímo pro vás. Absolutní povinnost pro všechny tolkienofily.
Depresivní robot, pozitivně naladěné dveře, planeta na výrobu planet, myši a delfíni, co vládnou tajně světu, mimozemšťané, co chtěji zbourat zemi kvůli stavbě nové hyperprostorové dálnici. Tahle kniha jednoznačně nemá chybu, v životě jsem se u žádné knihy takhle nezasmál. Vynikající humorné dílo, které lze jen doporučit.
Co komu Stoker udělal, že ani ne stolet po jeho smrti, z něj vlastní prasynovec dělá absolutniho koko**. Z Drákuly tu je opět nepochopený ochránce vdov a sirotků s kodexem Mirka Dušína jenž chrání svět před zlým Jackem Bathory Rozparovačem. Do toho máme z puvodnich postav bandu zkrachovalců ve složení senilní důchodce Helsing, rozvedení Harkerovi, bezduchý teenager Queincey, Dr. Smažka a depresivní boháč. A třešničkou na dortu je Bram Stoker alá zbabělý krypl. Myšlenka původního Drákuly totalně spálena a touhle knihou jsem byl zcela znechucen. Když už musí někdo Drákulu svatořečit, ať to dělá zábavnější a s noblesou, jako třeba letošní snímek s fesackym ljůkem Ívnsem. Na konci už jsem jenom čekal, kdy vyleze Robert Pattinson. Nevylezl a proto místo velké slátaniny máme jen slataninu.
Velice se mi líbilo, jak je každý příběh skvěle vypointovaný. Ať už první záležitost s drakem, soupeření o Yennefer či snad nahánění potvory, která umí měnit podobu, všechno má svoji jednu základní myšlenku, od které se všechno odvíjí ak olem, kterého se vše točí. Špinává fantasy, která si v ničem nezadá s Písní, co se týče drsnosti světa a nejednoznačných nadčasových postav. Určitě jsem se nesetkal s Geraltem z Rivie naposledy.
Kdo miluje Píseň ledu a ohně, bude milovat Porkleté krále, protože tohle je hra o trůny ve skutečnosti. Maurice Druona tímto považuji za jednoho z nejgeniálnějších autorů. Tento francouzký spisovatel má jednoduchý a neskutečně čtivý styl psaní, který vás okamžitě donutí být závislý na každém otočení stránky jeho knih. Do všech postav, ať už je to životem unavená Isabela Francouzská, veselý hromotluk Robert z Artois, ambiciózní Karel z Valois, intrikářská hraběnka Mahaut či chladný mocný panovník Filip IV. Sličný, zlomený Jakub de Molay, zamilovaný dobrodruh Guccio Bagliona a jeho bázlivá Marie de Cressay. Žádná z těchto figurek není černobílá, každý si tu najde svého favorita. Třešničkou na tomhle chutném historickém dortu je, že autor přidal i poznámky, které vysvětlují spoustu věcí, takže je tahle kniha skvělou volbou k zábavnému učení historie. Každopádně než chrlit další superlativy, to si raději Železného krále sami přečtete a rovnou si sežeňte celou sérii, protože budete mít neodbytnou potřebu dočíst tenhle mistrovský kousek až do samého konce.
Začátek nejslavnější detektivní dvojice v dějinách naší planety je pro detektivky to sáme, co je Hobit pro fantasy. Přelomový mistrovský kousek, který vylepšuje žánr a davá jasnou ukázku, jak budou pozdější díla vypadat. V té době a dodnes jeden z nejoriginálnějších chrakterů Sherlocka Holmese. Jeho zvyky, jeho myšlení, jeho mluva, jeho koníčky a jeho názory, vše propracováno do detailu, neznám v knihách postavu o které by chom se dozvěděli tolik, co se dozvíme o Sherlockovi, navíc jeho podivínství dává postavě ne čtvrtý, ale rovnou pátý rozměr a vy tak máte díky němu sledovat každý případ na který se vrhne jako pes po stopě.
Watson není o nic zajímavější a nápad dát normálního lékařé dohromady s velmi zvláštní detektivním poradcem, dává tu spravnou chuť, jak příběhu tak dialogům.
Druhou věci jsou samotní pachatelé, kterým je v obou případech věnován stejný prostor, jako vyšetřovatelům. To je na dobu vzniku, též velmi neovyklé a Doyle se nebojí vždycky mění prostředí, kulturu a i povolání. Z divokého západu a Mormonů je nás schopen převéz do britské armády v Indii. Kritika společnosti je z těhto pohledů do minulosti patrná.
Vše dohromady vytváří mistrovké dílo, které mě už bude provázet po celý život spolu s dýmkou, houslemi a výborným čajem. :D
Z mnou čtených knih, tahle nejlépe balancuje na hranici fixe a faktů. Moje historická mánie si přichází na svoje. Kapitolou sám pro sebe je Robert Langdon, kterého si nelze nezamilovat, protože si autor s postavou pohrál a tak se při jeho pohledech na hodinky s Mickey Mousem či klaustrofobií svým zájmem zcela upoutáte na něj. Ano, možná tuhle knihu jde zpražit za spoustu věci, ale jako velmi inteligentní zábava, která z vás nedělá pitomce a jejíž jediným cílem je opravdu hodně dobře bavit a hlavně překvapovat doslova do poslední stránky. Přečteno jedním dechem brilantní.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem, kdy četl a kterou číst, kdy budu. Vynikající nahlednutí do starověkých dějin, o které tu tolik nejde. Jde tu o spletitou životní cestu Egypťana, který poznává, že bohatí vždycky budou tyranizovat chudé, že pokusy spáchat dobro povedou jen k tomu, že napáchají zlo. A také, že většina věcí, kterým lidé věří, jsou jen lži. Tohle všechno se dovíte z Egypťana, který se svými postavami a výborným vyprávěním z úhlu pohledu Sinuheta diváka neskutečně dobře stáhne do děje. Kapitolou sám pro sebe je vynikající Kaptah, který působí jako komická figurka a rádce. Na mne tohle hodně zapůsobilo, některé scény jsou nezapomenutelné (Válka v Sýrii, pomsta na Nefernefernefer, smrt málého Thovta jeho matky). Člověk tu pochopí zkaženost lidí a nevyhnutelnost osudu, že problémy, kterým lidstvo dnes čelí nejsou problém současné, ale nikdy nekončící kruh, který se táhne od starověku. Tahle kniha je v povinné četbě zasloužené.
Celá historie Středozemě od Eru Iluvatara a hudby Ainur až po Válku o Prsten a konec čtvrtého věku. Pro mě jako fanouška obrovská radost, bavící mě i při opakovaném čtení. Doporučuji všem fanouškům žánru, neboť svým perfekcionalismem mu prokázal autor nezapomenutelnou službu, kdy jasně ukázal, jak se staví fikční svět. Plno podmětů, plno myšlenek, plno tajemství, plno mystiky a mnoho do detailu propracovaných postav, bitevních tažení a hlavně přátelství, odvahy, zrady, nebezpečí a (ne)tragické lásky.
Snow je vynikající, aréna i výcvik o level výš a postsvy prochází zajímavým vývojem, takže mě z toho vycházejí 4 krasně červené hvězdy.
Jasně, ta romantika nemusí nadchnout každého, ale ten nadupaný zbytek na jednicku, postavy si člověk zamiluje a děje není malo. Brutální doststecně (film se muze jit vycpat) stejně jako akční. Pro mě osobně celkem solidní dílko, které je rozhodně lepší než zbytek tohoto subžánru. P.S. Proboha proč jsem cpete ten Battle Royale. Uznávám shodu, ale japonská kinematografie není až tak známá (bohužel), tak mám pochybnosti jestli vůbec autorka vedela, co to je.
Právem jeden z klenotů světové literatury. Výborný příběh, který se nebojí ukazovat na neduhy tehdejší doby, o deseti lidech, kteří se rozhodli uniknout ze strašlivé realitvy všedního života plné černého moru, do říše příběhů, kde je všechno možné. Jakékoliv neduhy autor obhájil sám ve svých zápiscích, já snad jenom dodám, že některé myšlenky řečené v příbězích a pointy, které jsem měl možnost číst, mne fascinují doteď a proto nemohu tomuhle mistrovskému kousku dát méně jak pět. Na tehdejší dobu velice pokroková a především kvůli církvi odvážná práce.
Drsný masakr, prozatím nejkrutější, nejzvrácenější a nejdrsnější díl série, kde se bez skrupulí vraždí děti a boří staré lásky. Konflikt mezi Filipem z Poitires a Karlem z Valois o regenství napsaný skvěle. Mazané kličky jako převzetí regenství či volba papeže nemají chybu. Několik postav už se nebojí ničeho. Robert z Artois bezostýšně vypaluje Artois, jeho vojáci vraždí a znásilňují, jako by se nechumelilo. Mahaut z Artois otráví mladičkého krále. Konflikt, který se vyostřuje mezi Francií a koalicí Anglie, Burgunska a Flander začíná nabírat na obrátkách. Konec vztahu mezi Marií a Gucciem je nejdepresivnější pasáž knihy. De Bouvillouvi mne naštvali, nevím, co bych na jejich místě dělal já, ale v tenhle moment by bylo lepší tam dát opravdového krále, popřípadě ho schovat, takhle upřednostnili smrt jendoho kojence před druhým a bonusové zničli psychicky dva lidi. Těším se na další díl.
Jedna z prvotin dokonalého Džordže má ode mě jednoznačně 100%. Pokud čekáte další myšlenkové zabijení, tak budete zklamání. Jediná čistka proběhne v první povídce a vážnější téma je jen v první a poslední. Zbytek je čistá humoristická radost, která paroduje snád vše napříč žánry a přerostlého chovatele koček s bizarními jmény nelze ne milovat.
A je to v prde...prčicích. Třetí Hunger Games jako nějaká gradace selhávají. Po celou dobu bubub kapitol mají mutanty, zombie, jaderné zbraně armádu a sluznou techniku, výhodu prostředí, tak se člověk těšil na pořadnou válečnou řež a skutek utek. Místo plnohodnotného bojového závěru jsme dostali souboj mezi psem (rebelové) a žradlem pro psy (Kapitol). Tam kde jsme mohli mit krasne bitevní scény, kdyby autorka jen trochu nadzvedla stavidla svoji fantazie je nic. Dějova linie Katniss je sice celkem ucházející, bohužel ale ani finále v kapitolu, smrt postav a Snow se svými kytkami nedokáží zdvihnout celkem malý dojem. Epilog, ale za jedna.
Výborná atmosféra, originální prostředí ruské metropole a především propracovanost obou dílů a intrikánské soupeření obou hlídek a dialogy všech hlavní postav Antona, Gessera a dalších o chápaní zla a dobra je mě naprosto ohromila. Též jsem si ji přečetl na doporučení rodičů a vůbec jsem nelitoval, takže ji rozhodně zkuste taky. A určitě se nenechte odradit příšernou filmovou adaptací.
Bez úrážky, miluju Star Wars až za hrob, ale existence Yuuzhan Vongů je tak v rozporu s tím, co říká o síle Yoda v epizodě V, že nemůžu něco takového akceptovat a pro mě tahle kniha byla ohromným zklamáním. Mnohem raději mám komiksy z éry Dartha Krayta.
Příběhy v téhle sbírce nejsou tak dobře vypointované jako tomu bylo u Věčného ohně. Přesto je děj natolik šokujicí a drsný, že člověk musí dát pět hvězdiček. Některé pasáže jako třeba, že ta láska musí být skutečná se mi v hlavě promítají doteď. Velice dobrý prolog k sáze o záklinačovi. a poslední povídka s Kostějem neméně dobrá.
Vidím, že tuhle moc pěknou knížku pochválilo dost lidí, já jenom dodám svou malou trošku do mlýna. Nápad knihu psát ve dvou časových linkách člověka úplně spolkne, stejně jako absurdnosti všech situací, idilický nábor dalších příslušníků útěkařské party, Alanovi prupovídky, psí kusy se znamými postavami histori anebo vznik atomovky trochu jinak. Já mám nejraději scénu, kdy se dispečer zeptá: ,,Pane Dolary, jaké vašek křestní jméno?". Ta mě dokázala rozveselit jako už dlouho nic. A taktéž lehce melancholický ukazatel na protismyslnost světových dějin 20. století.