daza.dt komentáře u knih
Na stejné vlně jako 1 díl série. I když první mi asi přišel trošku lepší. Ale neurazí, a ani moc nenadchne.
Kupodivu to mělo i děj a happy ende - to je přece samozřejmost.
I na Harlequinku velký špatný. Tahle se moc nepovedla. Ale happy ende byl.
Můj nostalgický pokus o návrat do atmosféry devadesátek. K tomu ani nejde snad nic psát - takové pohádky s dobrým koncem na dobrou noc.
Moje druhé setkání s autorkou, trošku zajímavější než kniha Pan Pracháč, mile mě překvapilo, že to chvílemi mělo i děj.
Moje první setkání s touto dvojicí autorek. Jsem tak nějak na rozpacích, proč a hlavně z čeho jsou všichni tedy spíše všechny čtenářky tak nadšené. Nic tak světoborného pro hodnocení 81% nevidím. Bohužel
Když jako malé dítě natrefíte ve své okolí na pedofila, který vás zneužívá, tak to je strašné, ale když se k tomu přidá i váš otec a matka s tím mlčky souhlasí - tak to už je jen na to jít si hodit mašli. Opravdu strašný osud - hluboký respekt vůči autorce, která si tím prošla a jak se z této příšerné situace dostala.
Na to jak má autor u jiných knížek nízké hodnocení, tak mě tako kniha velmi mile překvapila. Uvěřitelný příběh, čtivě napsáno, velmi zajímavé téma a šikovně připravený konec pro případné další pokračování, ale k tomu asi nedojde. Rozhodně nejsem zklamaná.
Milé kraťoučké příběhy, knížka rozhodně moc nezaujme, ale také určitě nezarmoutí. Ideální čtení na cestu do práce do MHD.
Poté co jsem na jednom babinci pro pobavení převyprávěla obsah prvního dílu osazenstvu co nerado čte, jsem musela slíbit, že večerníček bude pokračovat. To jsem netušila, jaký bič jsem si na sebe ušila. Ale statečně zdolán i 2 díl. Stejně šílený jako 1. díl. Ale evidentně to má úspěch - takže hurá statečně na díl č. 3. Ale přijde mi, že tam není ani jedna normální postava.
A pohádky je konec - konečně. Doufám, že navždycky a totálně. Slíbila jsem, že to dočtu a slib jsem dodržela. Ale prosím p. Lipińska toto už ne.
Mediální masáži, při které na mě kniha vyskakovala na netu i v novinách se sloganem MUST HAVE - jsem odolávala dlouho, nakonec jsem si půjčila v knihovně. A musím říci nevycházela jsem z údivu. Polské výrobky opravdu překvapí - nejen posypovou solí, polský erotický román ze sicilského prostředí mafie - to prostě jen tak nevymyslíš. Poláci se od dob Sienkiewicze opravdu posunuli. Ač opravdu nejsem fanynkou toho žánru - myslela jsem si, že větší blbost než 50 odstínů už číst nebudu - a ono ano. Autorka - prý jedna z nejvlivnějších žen Polska - mě fascinovala tím, co vyplodila. Čte se to opravdu rychle, pobavíte se a hodně se nasmějete - pokud to autorka myslela vážně, upřímnou soustrast.
Moje druhá kniha od těchto autorek a myslím, že stačilo jednou provždy. Asi opravdu nejsem cílovka tohoto druhu literatury. Jak jsem psala již u prvního dílu - kvalita jako horší harlequinka. Jediný klad je ten, že se to čte opravdu velmi rychle.
Z této knihy jsem taková rozpačitá - nevím o co se autorky snažily, ale tohle bylo takové.....prostě úroveň špatné harlequinky. Postavy těžko uvěřitelné, hlavní hrdina rádo by drsný tvrďák a hlavní hrdinka pro mě totální husička. Škoda, že autorky více nepopsaly život hlavních hrdinů než došlo k jejich setkání.
Přiznám se, na knihu jsem se dlouho těšila - téma zajímavé, ale čekala jsem poutavější zpracování. Škoda. Ale jsem ráda, že jsem knihu četla, i když jsem čekala lepší zápletku.
Knížka krátkých povídek, ideálně na cestování metrem do práce. Témata povídek jsou velmi poutavě napsaná, jen je škoda, že povídky jsou tak krátké.
Knihy autorky znám - píše úžasné odpočinkové ptákoviny (ideálně na stonání při nachlazení, pokud by někdy došlo ke zfilmování, byl by to ideální film k žehlení). I když musím uznat od tématiky, ve které je totálně mimo mísu (tedy Pákistánská tématika) je tato o trošku více v realitě, ale musíte opět hodně silně přivřít všechna oka i ta kuří. Taková milá rádoby dramatická pohádka na dobrou noc.
Nečekejte žádnou hlubokomyslnou literaturu - to opravdu ne, ale čte se rychle a rozhodně se k ní nikdy nebude vracet. Obálku knihy raději vůbec nekomentovat - grafika by měli zavřít.
Knížku jsem přečetla za jeden večer - a upřímně nic moc jsem se nového nedozvěděla. Ale grafika je hezká, za mě neurazí - nenadchne.
Příběhy veterinářů mám ráda, ať už jde o mistra Jamese Herriota, knihy od Davida Granta, Louise Camutiho či Juliana Nortona. Tato kniha je trošku o jiných zvířatech, ale i přesto vás nezklame. Pravda není tak literárně zdatná jako p. Herriot, ale rozhodně nesáhnete vedle. Doporučuji.