Denaille komentáře u knih

Tahle autorka mi nesedla, po Dědičce jsem se nechala zlákat hodnocením a krásnou obálkou, ale není to můj šálek čaje. Nejde ani tak o příběh jako o styl psaní, kdy při každém podrobném popisu pokoje musím obracet oči v sloup a říkat si, k čemu je nám informace, že má Ridley v obýváku konferenční stolek z jednoho kusu dřeva?!
Co ale oceňuji je to, že autorka dokáže udržet napětí a neprozradila nic, co by mohlo trochu objasnit situaci ohledně Konstantina a únosů a tak vlastně v první knize nebylo ze čtenářovi zvědavosti ukojeno vůbec nic. Což je jediný důvod, proč bych se do druhého dílu pustila.

3 24.04.2017

Ačkoliv dávám pět hvězdiček, mám z knihy rozporuplné pocity. Nejsem moc zastáncem až takových přeslazených romantických příběhů, protože mi kazí pohled na realitu.
Jsem typ člověka, který je hodně podobný Markovi ještě za stavu než potkal Meggie. Věřím tomu, že člověk se pro spoustu věcí dokáže rozhodnout a to platí i pro lásku. Ne každý má to štěstí, že najde dokonalou spřízněnou duši a budování vztahu není nic jiného, než pořádná dřina!
Ale opravdu dobře se četla. A i když se mi hladina cukru zvedla do kritické míry, nemůžu se dočkat až otevřu Jezero snů.

5 18.04.2017

Knihu jsem si půjčila, jelikož jsem ji tady v databázi objevila a zaujala mě vysoká červená čísla v hodnocení. Říkám si: "Že by konečně nějaká fakt dobrá fantasy sága po dlouhé době?"
Začala jsem číst a měla jsem několikrát chuť knihu odložit a vzdát to. První polovina knihy mi přišla hodně hloupočká... a pak jsem si uvědomila: "Ono je to vlastně zařazené jako kniha pro děti a mládež. Tak to ještě zkusím." A dobře jsem udělala.
Nakonec celkově jsem si knihu opravdu užila, být ve stejném věku jako hrdinové, nejspíš bych ji ohodnotlila lépe, ale ani tak ne plným počtem hvězd. Druhou polovinu knihy ano.

2 11.04.2017

KONEČNĚ!!! Kde jsi doteď byla Reneé?

Šeherádu jsem milovala, když jsem byla malá. Dokonce jsem si ji podle jakési filmové komediální adaptace vydupala jako kostým na maškarní ples pro děti.
A asi tady není žádná z nás, která by alespoň jednou v životě nezatoužila být princeznou. Ale to, co jsem zažijete u klasických pohádek (nebo jako protiklad můžu vybrat Selekci) není ani ze třetiny to, co zažijete u tohoto příběhu.
Až budu mít dospívající dceru, tohle jí budu hnát pod ruky a ne ty ukňouraný slepice, co najdete v 99% všech dnešních knihách pro náctileté slečny.
Zamilovala jsem se do postav, jak píše Samira do barevného příběhu plného poučných momentů, které každý z nás najde ve vlastním životě, ale hlavně... hlavně jsem se zamilovala do hlavní hrdinky, která ačkoliv je jí v příběhu 16 let, má hlavu na svém místě a i já bych chtěla mít tolik její odvahy, prostořekosti a důvtipu, a to jsem o kolik let starší.
Nevidím problém v tom, že se postavy nechovaly přiměřeně svému věku. Spíš cítím, že je potřeba, aby této věkové kategorii stály vzorem alespoň vymyšlené postavy, když už se na spoustu věcí dnes nehraje.

A částečně souhlasím i s komentářem Kiisaki. Dokázala bych si to představit také ještě lepší. Ale je to konečně světlo ve tmě v haldě spousty tupých příběhů a tupých hlavních hrdinek. A já chci, aby takových knih bylo víc a ta úroveň rostla.

6 20.03.2017

Asi už několikrát zaznělo, že jde o kouzelný, romantický příběh. Ano, ale já v něm vidím ještě daleko víc. Autorce se podařilo téměř dokonalé dílo, které mi bude ještě dlouho ležet v hlavě.
Džin a Golema, ačkoliv nebyli lidé, byli prostředkem, jak vyjádřit, čím vším se lidé v životě potýkají. Ať už jde o vztahy, kdy náš charakter a temperament je posuzován někým, kdo je úplně jiný než my, tak o sny a cíle, kterých chceme dosáhnout. Ukazuje nám zrcadlo, ve kterém vidíme, v čem chybujeme a neustále přemýšlíme o tom, kdo má pravdu.
Nebo je to vše dané nějakým vyšším záměrem vůči kterému jsme bezbraní a nemůžeme změnit směr?
Spíše než romantickým příběhem pro mě byla kniha velmi zajímavým fantasy filosofickým počinem, který nenáročně rozdmýchal moje mozkové závity a donutil mě opět přemýšlet o tom, jaký je smysl našeho života.

4 14.03.2017

Po Roganovi jsem se pustila do Bohatýra a musím říct, že mám z toho lepší pocit. Je to daleko příjemnější a záživnější čtení s trochou nostalgie. Rogan byl více mytologickým počinem řekla bych, zatímco Bohatýr mi připadá více historičtější, i když co se mytologickým prvků týče, nezůstává pozadu.

6 10.03.2017

Druhý díl mě nezklamal, naopak možná ještě více překvapil než ten první, ačkoliv jsem si byla opět padouchem docela jistá, do poslední stránky jsem byla na pochybách. Jde o skvělé detektivní příběhy s nádechem hororu, které momentálně vnucuju mojí náctileté sestře. A mít děti kolem deseti let, tak to nutím i jim. :D Jediné mínus má počet vydaných knih této série, pár mi jich ještě chybí.

1 23.02.2017

Jonathan Stroud patřil mezi mé nejoblíbenější autory v dobách mých náctiletých let. Trilogii Bartimaeus jsem četla několikrát a tak jsem si říkala, jestli si mám kazit tento dojem knihou opět určenou pro mladší čtenáře, když já už před pár lety překročila dvacítku. Ale zvědavost mi nedala.
A opět jsem se nostalgicky vrátila do mého dětství, kdy jsem dokázala nad knihou strávit celý den a ponořila jsem se do úplně jiného světa. Líbí se mi styl, jakým Jonathan píše. Jeho knihy, ačkoliv jsou určeny pro děti, nejsou naivní. Dívá se na děti jako na zodpovědné, samostatné jedince, kteří mají svůj život plně pod kontrolou. Pro spoustu dospělých je těžké považovat desetileté dítě jako sobě rovného a vzpomínky na to, jak oni v tomto věku vnímaly svět se postupně ztrácí. Čím je člověk starší, tím má dojem, že byl v tom věku pořád ještě hloupé děcko. Ale Jonathan kápl do noty spousty dětem. Alespoň já měla v deseti pocit, že bych dokázala cokoliv.
Jde vidět, že Jonathan Stroud miluje Londýn, který si zvolil znovu jako kulisy svého příběhu. Ale džiny vyměnil za duchy a mě se tento trochu strašidelný příběh opravdu líbil. Vyústění příběhu jsem sice odhalila již v polovině knihy, ale být o pár let mladší, možná by mě ani nenapadlo o tom přemýšlet, protože jsem si příběh opravdu užívala a to už na to opravdu nemám roky. :D

2 19.02.2017

Opět jsem knihu zblajzla za jeden den. I poslední díl byl stejně tak napínavý, jako jeho dva předchůdci, ovšem se závěrem přišlo malé zklamání, které mě donutila nedat nakonec plný počet bodů. Ne, že by se mi závěr nelíbil, byl perfektně promyšlený, ani jsem ho takový nečekala. Ale nejspíš to moje zklamání bude vyvěrat z toho, že vlastně všechny tři knihy si udržují stejné tempo, stejné napětí a celkem se od sebe nijak neliší. Když má ale přijít závěr, čeká člověk velké vyvrcholení a v tomto případě to vyvrcholení nebylo tak úplně rozeznatelné od zbytku knihy. A taky mi na závěr chyběla ještě jedna celá kapitola, jak to vlastně nakonec s Gwendolyn a Gideonem šťastně skončí a jestli budou Raphael a Leslie spolu. Ten konec je vlastně docela otevřený a to mě překvapivě štve. Normálně mám otevřené konce ráda.
Celkově mě mrzí ještě obálky. Jsou sice velmi originální a líbí se mi, svým dětským vzezřením mě hodně dlouho spíš odrazovaly. Ale jak se říká: "Nesuď knihu podle obalu..."
Nehledě na to, že se mi po těchle knihách nějak chce používat slova jako "vzezření" nebo "vyvěrat"...

4 07.01.2017

Potopená města jsou určitě lepším dílem než Prachožrouti. Daleko víc emocí, daleko víc napětí. Myslím, že hlavním motivem bylo ukázat, jak moc jsou věci pomíjivé a že si kolikrát ceníme věcí, které nemají vůbec žádnou cenu.

3 07.01.2017

Příjemné počtení. Obsahem spíše pro mladší čtenáře, než jsem já, ale i tak oceňuji zajímavý nápad. Námořnické fantasy to bylo vždycky moje, tak snad se to v dalších dílech posune tímto směrem. Dýchá to stejnou atmosférou jako Dívka na klíček.

1 03.01.2017

Ach ty useknuté konce...

27.12.2016

"Drápy" je asi poněkud nešťastný překlad, ale nad tím se člověk pozastaví až když začne přemýšlet, jak se mu to vlastně líbí. Já jsem si mangu koupila poté, co jsem viděla anime. A byla to taková ta chvíle, kdy se mi nechtělo začít číst nic dlouhého, protože už jsem cítila, že každou chvílí usnu, kdy jsem se pustila do TG. A nakonec jsem otevřela i druhý díl, protože mě to chytlo i přesto, že děj dávno znám.
Byl to takový pokus o zavedení nové mangy do knihovničky (držet krok s již vycházejícími tituly by pokladnička neunesla) a myslím, že vyšel a budu doplňovat.

1 27.12.2016

Divím se, že mi doteď unikaly tyhle skvosty české fantastiky. Slupla jsem ji jako malinu a po dlouhé době mám pocit, že jsem četla něco inteligentnějšího (i když to místy trochu skřípalo).

6 19.05.2016

Sice starší, ale myslím, že stále aktuální kniha. Velmi příjemně se četla, žádné zbytečně odborné výrazy a přesto řekla co má.

1 10.05.2016

Pro mě se jedná o opravdu skvělý objev. Nejsem přímo zastánce young adult, i když se ve většině případech fakt dobře čte a jsou to dobré příběhy. Je toho poslední dobou tolik, že prečtu tohle a tamto a za chvíli už jaksi nevím, co přesně se tam stalo. Poměrně jednoduchý příběh nacpaný do tří knih, který toho zase tolik neřekne. Holka zabouchlá do dvou kluků, která řeší velmi důležitý problém, které ovlivní spoustu lidí. Takový scénář vidím vlastně všude.
Dokonce věřím tomu, že ani tahle kniha tomu neuteče a v dalších dílech se tam podobná zápletka objeví.
Nicméně mě první díl opravdu nadchnul, jelikož se v něm spojuje příběh typický pro young adult, ale zároveň zavání klasickou fantasy, která má hlavu a patu. Hlavní hrdinka se navíc chová tak, jak by se dalo čekat a přitom nevypadá jako Mary-Sue.
Je tam spousta věci, které se mohly napsat líp a pak by kniha byla naprostá bomba. Ale i tohle mi stačí a doufám, že je to taková vlajková loď mezi mnoha dalšími.

2 26.04.2016

Ačkoliv mě první díl vůbec nepřesvědčil, stejně mi to nedalo, abych tuhle sérii nedočetla, protože jsem byla zvědavá, jak to s Less nakonec dopadne. A musím říct, že druhý díl je daleko lepší než první, především díky postavě Alessandry. Tohle obrácené cestování v čase působilo daleko originálněji a bylo i lépe napsané.

2 15.12.2015

Asi už jsem na takový typ knih moc stará. Přečetla jsem, ale do týdne zapomenu o čem to bylo, protože tohle nemá moc cenu udržovat v paměti.

2 12.12.2015

Zaujala mě obálka a fakt, že jsem před nedávnem přečetla Papírová města (jediná kniha od J. Greena, co jsem četla, díky mé malé ségře, která se teď do Greena pustila), takže Sněží, sněží... šlo ihned do košíku. Doma jsem až při rozbalování zásilky zjistila, že jde o povídky od tří různých autorů... Moje první reakce byla: "To jako fakt?" Nějak mi to sebralo všechnu energii pustit se do čtení, nicméně na ty další knihy, co na mě vykukovali, jsem jí měla ještě míň.
První povídka mě z těch tří dostala úplně nejvíc (tu autorku si musím někde najít a přečíst si něco víc, Green už tolik nebodoval). Došla jsem z práce v půl jedné, v půl třetí jsem ji dočetla (prostě jsem musela) a v osm už jsem zase stála na nohou a běžela do práce (servírky no). Do práce jsem si ji úmyslně nevzala, protože už jednou jsem dostala zdrba, že si čtu a jak mě něco chytne, tak se prostě musím dočíst až na konec. A po první povídce jsem věděla, že by mě to asi jenom tak nepustilo.
Tak nějak jsem chtěla, aby celá kniha byla o Jubilee a Stuartovi, takže o to větší překvapení mě čekalo v druhé povídce. "Hele počkej, to mi něco říká... jo ono to spolu souvisí". Tolik k nečtení anotací knih a jejich nepochopení. :D Bylo to prostě milé a fakt jsem ráda, že všichni psali o stejné sněhové kalamitě. :D
Takže nakonec musím říct, že jsem z knihy opravdu nadšená, skvěle promyšlené, naprosto kouzelné a prostě vánoční. S klidem v duši poputuje mojí dvanáctileté ségře pod stromeček. :D (Tak musela jsem si ověřit, co jí vlastně dávám ne?) :D

3 26.11.2015

Velmi zajímavá kniha, ačkoliv mi trvalo dlouho, než jsem ji přečetla. Je to spíše "klučičí" četba, ale i mě (holku) to celkem zaujalo a líbí se mi nápad. Má ale sem tam díry, které nejsou až tak napínavé a čtivé, nebylo to pro mě žádné "wau", ale narozdíl od jiných knih jsem si i po dlouhých čtecích pauzách pamatovala podrobné informace k ději a mohla jsem tak navázat tam, kde jsem skončila, aniž bych si musela číst něco znovu. To se mi zase tak často nestává. Příběh se dokáže dostat pod kůži, což je asi nejsilnější stránkou knihy.

1 09.03.2015