Denaille komentáře u knih
Asi jsem někde udělala chybu... Když jsem viděla tu pečeť "nejlepší norská fantasy"... říkala jsem si, že to bude něco o vikincích. :D , což by mě moc nebralo. Takže jsem byla celkem příjemně překvapená, že obsah knihy je úplně o něčem jiném. Není to žádná pecka, ale poměrně příjemná fantasy, která ač s mladou hrdinkou, tak i mě celkem oslovila. A jsem ráda, že se to nestočilo do klasického love trianglu. Nicéně spousta věcí se mi zdála trochu nedomyšlenená nebo až příliš uspěchaná. Na konci knihy jsem zmateně listovala zpět, jestli jsem náhodou nějakých pár stránek nepřeskočila, protože po dlouhém a vláčném rozepisování se konec zcvrknul do pár stránek a já netušila, kdo a jak se vlstně dostal k závěrečné bitvě. Pár hvězdiček to celkovému hodnocení ubralo.
Nejsem zastáncem těchto vizuálních podob knih, nikdy jsem jim moc nepřišla nachuť. Četla jsem snad jednu, dvě, které byly zpracovány částečně v podobném stylu, ale s tímhle se těžko bude někdy nějaká další srovnávat. Nejen, že je to grafický počit, je to taky opravdu výborný literární počin jako takový. Díky tomu formátu máte pocit, jako byste to byli vy, kdo se probírá všemi těmi materiály, lepíte střípek informace k další informaci a skládáte dohromady jeden celistvý, dokonalý příběh, který jenom podtrhuje celou formu zpracování knihy. Celou dobu jsem měla pocit, jakoby se k nám do minulosti opravdu dostal nádech budoucnosti. A ačkoliv nebudu nikdy zastánce takového provedení, jelikož věřím tomu, že máloco tuhle sérii překoná, tohle bylo něco, co si ráda za čas zase zopakuji.
Pro mě asi největší objev tohoto roku. Líbí se mi nápad, styl vyprávění i to, jak se vše vyvíjí. Rozuzlení některých věcí šlo možná v druhém dílu až moc hladce..., včetně odpouštění některých činů hlavních postav. Ale téma, kterým se kniha zabývá je tak složité, že zacházet do podrobností a komplikovat tak linku celého děje by bylo v tomto případě na škodu.
Byla jsem vychována v katolické víře, mám za sebou svaté přijímání a do kostela jsem v neděli chodila pravidelně asi do dvanácti let. Jsem duchovně založená a náboženství mě vždy zajímalo. Dokonce do té míry, že jsem se rozhodla pro studium religionistiky. I když mě to k tomu nejspíš hnala spíš potřeba najít si pro sebe svou vlastní víru a přesvědčení, protože stejně jako hlavní hrdinka jsem zrovna v katolickou víru přestala věřit, zvlášť v dnešním světě.
Kniha má dvě roviny. Jedna se vás snaží podvědomě přesvědčit, že katolická víra je super a že co vás učili má i jiné vysvětlení a pokud si najdete vlastní pravdu, věřit je možné. A v druhé rovině je třeba hodně číst mezi řádky. Je vlastně úplně jedno, jestli by hlavní hrdinka byla katolička, buddhistka nebo ateista, hlavní postavou tohoto příběhu je láska a pokud věříte v ni, věříte vlastně ve stejného Boha jako všichni kteréhokoliv vyznání. Jen si to málokdo uvědomuje.
Jen největší tyran napíše knihu tak, aby se ta nejnapínavější část knihy ocitla na předposlední stránce. A s tou poslední stranou vás jenom uklidní, že bude pokračování.
Byla jsem skeptická... Nesla jsem si ji s další kupou knih z knihovny a doma při rozhodování: "Tak kterou první?" jsem vybrala právě Noční klub, protože knihovní lhůta je měsíc a já nerada držím doma knihy přes termíny a u této jsem měla pocit, že se tím budu prokousávat nejdéle. "Tak ať to mám rychle za sebou."
A měla jsem.
Výborně čtivá, místy napínavá a vtipná. Řadím Kulhánka mezi oblíbené spisovatele a příště v knihovně vyberu všechny díly...
Hodně zvláštní kniha, která na mě velmi zvláštně působí. Tak snadno se četla, že si člověk po dočtení řekne: "Tohle napsat je hračka!" A přitom ve mě vyvolává pocit, že příběh je až geniální a že bych nikdy nic podobného nevymyslela, aby to dávalo smysl a plynulo tak lehce. Chtěla bych si ji dát do složky "Doporučné", protože tam mám fakt knihy, které mnou nějak pohnuly... ale na druhou stranu z ní mám zase pocit, že za týden už nebudu vědět, jak se hlavní hrdinové jmenovali a bude upadat v zapomnění...
Jediné, co mi vadilo byl způsob jakým je psaná, což asi i vysvětluje moje rozporuplné pocity. Nerada čtu v knize výstřižky z novin, screeny emailů. Nesnáším to. A přitom musím uznat, že bez nich by tato kniha byla tuctová, což by bylo škoda.
Miluju Krásku a Zvíře a miluju odvrácenou, zkaženou stránku vílího dvora. Jako malou mě okouzlila kniha Daň peklu od Holly Black nebo filmová Kronika rodu Spiderwicků a Faunův labyrint. Takže tato kombinace je něco, co fakt můžu. Jenže...
Něco mi tam stále chybí. Jako by tam bylo všeho přemíru, že mám pocit, jako by to postrádalo to, co mě u výše uvedených titulů nadchlo. Ta snaha spojit motivy pohádky s dvorem víl je na jednu stranu geniální, na druhou mi to tam strašně skřípe. A nebyla to jediná věc. Podobně na mě působila i snaha o erotiku. Na jednu stranu to opět bylo něco nečekaného, příběh to okořenilo, na druhou stranu si myslím, že bez toho bych knize dala alespoň o tu půlku hvězdičku vyšší hodnocení. Být to jednoduší, kratší, myslím že by kniha vynikla. Takhle jsme dostali všechno, co jsme chtěli a v dalším díle budeme chtít ještě víc... a ono mi přijde, že není kde přidávat.
Ale celkově považuju knihu za jednu z těch lepších i přes to rozmáchlé popisování a pomalejší rozjezd.
Jak jsem měla z druhého dílu dobrý pocit, tak u třetího se to celé otočilo a jsem tam, kde jsem byla u prvního dílu...
Komentovat vztah Charley a Reyese se ani neodvažuju, protože tuhle věc vůbec, ale vůbec nechápu. Nerozumím tomu, proč se to muselo natahovat a vytvářet konflikt, který je úplně padlý na hlavu. Jasně, pojďme řešit všechny problémy ve vztahu sexem a stane se z toho úplná blbost. Je mi líto, ale tohle za mě prostě nefunguje. Udělat z Reyese toho největšího padoucha na světě, který vlastně padouch vůbec není, protože cokoliv udělá je spíš počin největšího světce. Celé se to příčí jakékoliv logice a Reyes nemá jako postava vůbec hlavu a patu. Autorka ho vláčí knihou tam, kam se jí to zrovna v dané situaci hodí.
Zbytek knihy, budiž, dokonce i rodinné vztahy jsou daleko uvěřitelnější než vztah Ch+R.
I tak se to dobře čte a pozadí příběhu mě baví. Je třeba brát všechno s nadsázkou, takže chápu, že styl Charley je drsná a Reyes sexy, je prostě image celé série. Jen to působí dost lacině a myslím, že by si to zasloužilo trochu reálnější závěr.
Přece jenom jsem se pustila do dalšího dílu. Člověk si musí na Charley zvyknout, přežít ten první dojem, který je nejdřív přehlcen jejím na oko drsným vystupováním a vtipem, který mě zase až tak vtipný nepřijde... ale jo ty hlášky asi vtipně vypadají, jen se u toho nepopadám za břicho.
Detektivní zápletka na pozadí a honba za Reysem a novými informacemi o tom, kdo ti dva vlastně jsou, mě tentokrát opravdu bavili a dokonce jsem se dokázala naladit na Charlyinu vlnu, kdy mi její chování už nepřišlo tak divné. Ale stále stejně nepochopitelné...
Byla jsem trochu překvapená, že to všechno touhle knihou skončilo, klidně bych ještě jednu zvládla. Musím říct, že mě žádné velké city k původní trilogii netáhnou a tak patřím k těm, kterým tyto dvě knihy přišly daleko lepší. Bylo daleko záživnější sledovat dospělé hrdiny, které známe opravdu dobře, jak se vypořádávají s životem rodičů skrze pohled, který nám poskytuje Eadlyn.
A co víc, opravdu mě bavil ten zvrat, který spočíval ve výběru partnera. Bylo vidět, že autorka má tento svůj svět více po kontrolou a dokázala se s ním daleko víc vymazlit.
Čekala jsem dle reakcí něco opravdu úžasného, ale až na zajímavý nápad se Smrtkou mě tato série vůbec nezaujala. Je toho na trhu už tolik, že nerozumím tomu, proč se někdo nesnaží alespoň trochu odlišit. Myslím, že kdyby místo Charley to byl třeba Charlie a šla po něm nějaká pekelná mrcha, která by ho po nocích i sexuálně obtěžovala, mělo by to trochu jiné grády a aspoň by se zdálo, že nečtu pořád to samé stále dokola. Ale jelikož se tak nestalo, musím říct, že je daleko více lepších "detektivních" knih s fantasy zápletkou. Od Mercy Thompson po Tinu Salo nebo Anitu Blake.
Moje prvotina od pana Kotlety a ačkoliv jsem musela nejdřív vysvětlovat, co že to vlastně čtu a tak nějak si obhájit obálku před přítelem... stejně mě obsah trochu překvapil. Ale tak nějak... (hodí se to vůbec takhle říct?) příjemně. :D Ačkoliv začátek trochu drhnul, zbytek povídek jsem přečetla skoro na jeden zátah.
A taky konečně po profesoru Langdonovi a Ivanu Trojanovi z Ďáblovi lsti pořádný religionista!
Mě Čáry života příjemně překvapily. Je to trochu jiný šálek čaje než Divergence, ale kde mi Divergence přišla příliš zaměřená na young adult, tohle se blížilo spíše klasickému fantasy románu pro širší publikum... a možná proto nad tím i většina ohrne nos, ale já jsem už nějak zvyklá na protahující se scény a roztáhané popisy, které mi prostě k podobnému žánru sedí. Nebylo tam nic, co by mi vadilo a fakt se těším na pokračování (jen se děsím toho, že 99% všech podrobností si nebudu pamatovat).
Přišla jsem na to, v čem je chyba. Jsou to ty kapitoly z pohledu více postav, co mi brání se ihned v začátku do knihy pořádně dostat. Po pár stránkách totiž máte pocit, že je to nuda a nejradši byste to vzdali, ale stejně jako u prvního dílu se to vše rozjede o pár stránek dál.
Ale co mě štve nejvíc je vlastně to, že nevím, jak to skončí... fakt ten zbytek nevydají?
Tak přeslazená, ale tak krásně se četla. Těšila jsem se na dokončení love story tří bratrů... ačkoliv nechápu, v čem si právě Alex zasloužil solo knihu. Je to škoda, mohly být raději tři pro každého z nich a dvakrát tak dlouhé.
Otočená selekce, to se mi líbí. Jen nevím, jestli se podařilo opravdu úplně přesně vystihnout ty pánské záměry a pocity. Místo toho, abych se na pánské osazenstvo dívala jako na dospělé, jakobych četla o patnáctiletých puberťácích.
Eadlyn jako postava nemusí být po Americe každému sympatická, ale její povaha a rozmazlenost mi do příběhu sedí a jsem ráda, že ji autorka udělala s takovýma chybama. Kdyby to bylo naopak a byla dokonalá, už by to vůbec nestálo za to.
Čekám, že dalším dílem se to trochu zlepší, protože druhá polovina knihy se mi opravdu líbila a uvidíme, co s Eadlyn udělají všechny další události.
Nějak jsem mi do této knihy nechtělo... povídky? To je jen nějaká další snaha o to přiživit se na popularitě série a bude to stát za prd, to jsem si myslela. Ale nakonec jsem knihu přečetla během dne. Bylo to takové příjemné zakončení. Jednu chvíli jsem si říkala, škoda, že toho pohledu od Maxona nebylo více, jeho část příběhu mě zaujala nejvíc. Asi proto, že s ním toho autorka zažila nejvíc. Amberly mě také zaujala, ale její příběh mi připadal psaný trochu nasilu, už to nebylo tak přirozené. Možná za to může to, že jsem spoustu podrobností z knih zapomněla. A to dokonce tak, že jsem si říkala, že si mi tato kniha líbí snad víc než samotná Elita nebo První.
Archiv mě příjemně překvapil, i když začátek byl z mé strany trochu rozpačitý. Dějová linie a rozuzlení zase tak moc ne, což mi trochu vadí. Ale vážně jen trochu.
Příběh jako takový byl zajímavý, nevšední. Naprosto dokonale byly promyšleny úryvky vzpomínek na dědečka, které korespondovali s přítomností a bez nich bych dala si tak tři hvězdy.
Nemám moc v lásce horory... fakt ne. Ale knihy tohoto žánru, to zvládám. I tak jsem se na tuto knihu těšila tak napůl i přesto, že kladné ohlasy na mě vyřvávaly skoro všude. Tak jsem začala knihu číst v angličtině, abych se zároveň trochu vzdělala... Dostala jsem se myslím do půli druhé kapitoly a celou tu dobu (i když přišlo na jméno) jsem byla v tupém přesvědčení, že čtu knihu psanou z pohledu hlavní hrdinky. Ano hrdinky!
Takže když jsem to vzdala a půjčila si knihu v češtině. Jaké to překvapení, že jo. :D
Ale bylo to milé překvapení, které mě o to víc zajímalo. Konečně trochu změna.
Dějová linie mi přišla velmi zajímavá, i když konec mě trochu zklamal. Skoro to vypadá, jakoby autorka až do poslední stránky nevěděla, jak se vymotat z toho, co celou knihu servíruje.
Těžko říct, jestli je to tak i v originále (asi vám došlo, že já to těžko posoudím) nebo překladem, ale některé výrazy a fráze se asi snažily o dobovou mluvu Anny, ale nechápu, že tak nemluvila ona, ale Cas a ostatní. Že by jim nerozuměla?
Vadilo mi tam pár drobností, kvůli kterým nemůžu dát plný počet, ale líbila se mi.