DenyRiddle komentáře u knih

Stehlík se tváří jako opravdu hlubokomyšlenková kniha, která ve čtenářích vzbudí velkou dávku emocí, ale co se týče mě, tak v průběhu čtení mi přišlo, že se z velké části jedná skutečně jen o přetvářku. Pár úvah v knížce bylo brilantních, ale jinak se často bohužel stejně jednalo o myšleny, jejichž obsah byl skoro o ničem, opakovaly se, a taky mě v nich už štvalo Theovo poměrně obvyklé kňourání. Jak navíc psalo dost lidí, tak zajímavý děj se ztrácel ve vlnách informací neuvěřitelně detailního popisu, u kterého sice chápu, že měl na jednu stranu nejspíš být jakýmsi signifikantním znakem knížky a využitím autorčiných znalostí, ale na druhou to na mě působilo strašně úmorně. U postav jsem na vážkách, protože ač podle mého názoru byly napsány vcelku pěkně, tak snad každému tam musela být přidělena nějaká extra hardcore minulost a velice specifický charakter + životní styl, což dohromady sem tam dávalo pocit toho, že se postavy nacházejí za hranicí uvěřitelnosti. Dočtení Stehlíka ve mně zkrátka nic silného nezanechalo a kdyby byl jeho děj napsaný jinak, tak si myslím, že mohlo jít o daleko lepší počin.

Abych nebyla až příliš kritická, tak začnu plusy - opravdu hodně hezky provedený design knihy, autorka měla příběh promyšlený docela detailně a Kaz Brekker...

To jsou bohužel ale asi jediné opravdu kladné vlastnosti knihy. Jinak mě čekalo docela zklamání. Ono se o této knize vlastně nedá říct, že je špatná, ale prostě jí pár věcí chybí. Za prvé - když jsem četla její obsah, čekala jsem, že hlavními postavami budou skutečně nějací hodně zkažení psanci, ale jediná postava, která splnila má očekávání, byl právě Kaz. O ostatních by se prostě nedalo vůbec mluvit jako o nějakých antihrdinech. Za druhé - hodně předvídatelný příběh. V průběhu čtení jsem neměla o hlavní postavy vůbec strach, protože mi bylo jasné, že se nikomu nic vážného nestane a už mi to tak trochu připadalo jako kdybych četla nějaký mainstream. Celkově prostě knížka nebyla vůbec tak temná, jak se na první pohled zdá, a ani nepřinesla nic u čeho bych si řekla "Páni"

U této knihy v první řadě oceňuji, že se autorovi podařilo velmi dobře shrnout tak složité, rozporuplné a obsáhlé téma jako je psychologie sériových vrahů. Knížek, které by tomuto tématu daly nějakou celistvost a dokázaly podat ty nejpodstatnější informace s odborností, ale zároveň jen s tím nejdůležitějším, co potřebujeme vědět, se moc nenajde. U první části knihy si tedy nemůžu vybavit nějaké vážnější nedostatky, které by mi zůstaly v hlavě.

Co se týče profilové části, tak k té už pár výtek mám. Jak už bylo psáno v komentářích přede mnou, autor v profilech sériových vrahů podával informace, které byly chybné. Například v profilu Jeffreyho Dahmera se můžete dočíst, že při svém pobytu ve vězení usmrtil jednoho ze spoluvězňů, avšak nikde jinde, ani v knihách zaměřené přímo na Dahmera, tuto informaci nenajdete. U Richarda Ramireze zase zaměnil jeho bratrance za jednoho z jeho sourozenců apod. Chápu, že autor musel být v průběhu psaní zavalen obrovským množstvím informací, a tak snadno mohl udělat chyby, ale přece jen... Jinak by mi ani nevadilo, kdyby kniha obsahovala méně jednotlivých profilů, ale s tím, že by se jím pan Drbohlav věnoval o něco více a popsal je podrobněji, abychom tak my čtenáři mohli mít lepší náhled do mysli onoho vraha/vražedkyně. I přesto ale tuto knihu opravdu doporučuji a trvám na tom, že stojí za to si ji přečíst.