Disease komentáře u knih
V pohodě: Slušně napsané, jen to líčení hor a výstupů mi přišlo slabší než třeba v Osmi horách, postavy vcelku zajímavé, nepříliš překvapivá pointa. Až budu mít někdy čtenářskou nouzi, klidně sáhnu po dalším Mawerovi s tím, že to nebude blbost.
Taková oddechovka, byť na vážnější témata. Trochu to připomínalo Cunninghamovy Hodiny.
Dva roky práznin bez příkras.
Podobenství, které se dá v pohodě číst i jen jako příběh.
Těm, kdo tu píšou, že děj je nepravděpodobný doporučuji přečíst knihu MASA A MOC.
Jednoznačně nejlepší de Vigan, co tu vyšla, jak obsahově tak formou.
Tu zlatou placku "edice světový bestseller" bych nejspíš do budoucna měl brát jako varování.
V rámci nějaké konzumní rádobyscifi to není úplně špatné, ale po stylistické stránce mi dost vadilo, že je to psané tak trochu jako beletrizace scénáře (později jsem zjistil, že autor je scénárista :-))
A taky to přepisování kapitol ze základů kvantové fyziky... I když, pokud by autor počítal se vzdělaným čtenářem, asi by toho moc neprodal :-D
Jedna z těch knih, co dá sice práci se ze začátku začíst, ale na konci vás odmění. Není to až tak o rozdílech mezi chudými a bohatými, jako spíš o rozdílech v životním stylu a přístupu k životu obecně. Postavy jsou navíc tak parádně nejednoznačné, že sympatie oscilovaly o sto péro :-) Miina subverze mě samozřejmě bavila nejvíc, ale vývoj osobnosti paní Richardsonové byl popsán parádně. Pro mě o hodně lepší než prvotina.
Poněkud generická skandinávská krimi, která neotráví, ale ani nenadchne.
Stejně jako romány Jacka Londona tahle kniha je po literární stránce hodně vysoko nad úrovní běžných dobrodružných knih pro děti.
Alexandr je sympaťák a navzdory své "bláznivosti" má v sobě víc zodpovědnosti než většina jeho příbuzných. Další z Francisovek, co se neomrzí.
Mitchell jak ho máme rádi. Nic pro čtenáře přímočarých příběhů.
Tak trochu jiný western. K této knize se rád vracím, i když taková bomba jako Muž se srdcem kovboje to není.
Není to nějak zvlášť poučné, spíš taková "cesta do hlubin spisovatelovy duše", ale je to napsané zábavnou formou, takže se to čte v pohodě, lépe než některé jeho v poslední době u nás vydané romány.
I napodruhé v pohodě, ačkoliv jsem si vzpomněl, kdo byl syčák. Ale teda ten Plísňař? Že by pokus o filosofický přesah?
Sice se to na pár místech trochu táhne, ale celková prokomponovanost je parádní.
V době studií jsem tuhle knihu samozřejně jakožto povinnou četbu programově ignoroval. O to větší teď bylo mé překvapení, jak byl Svatopluk Čech vtipný.
Podobně jako u Spánku lze hodnotit přidanou hodnotu v podobě ilustrací, jinak běžná povídka, která by mě v povídkové sbírce příliš nezaujala.
Místy nechtěně legrační. Nejvíce mě bavily pasáže z přírody, tam i překladatel věděl, o co jde.
Relativně dlouho už jsem nečetl tak komplexní román, který by se četl prakticky sám.
Ani ne tak histrorická detektivka jako spíš klasická detektivka v historických kulisách. Postavy toziž používají moderní výrazy a detektivní metoda je také spíš modernější, až jsem skoro čekal, kdy tam padne výraz "forenzní". Také to trochu srazilo zakončení ve stylu "padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina". Na Šimáčkovy Zlenice to nemá ani náhodou, ale jako kratochvilná záležitost v pohodě. Časem to vidím na další díly.
Zajímavě pojatý "dějepis" budoucnosti. Konečně jsem si to přečetl v kvalitním překladu.