DomenicaRisa komentáře u knih
Četla jsem hned po sérii Králové bourbonu. Možná proto je moje hodnocení tak nízké, ale takhle kniha mě neoslovila. Prostě to nebylo ono, nebyla to pro mě J. R. Ward v plné síle. Tohle je asi jediná kniha od ní, která mě vůbec nebavila, a to započítávám všechny série a jednotlivé knihy.
Čekala jsem, že prostředí hasičů bude zajímavé, že to přečtu jedním dechem, ale za mě bohužel. Něco mi tam nesedělo.
První kapitola paráda, skvěle mě navnadila. Prostředí Bellagia a Texas holdem poker. No ale dále už nic moc. Dalo se z toho vytěžit více. Takhle mi to přišlo jako lepenina několik jiných příběhů. Nemluvě o nedostatečném popisu schopností. Neměl by to být jeden ze stěžejních pilířů příběhu?
Po přečtení celé série jsem trochu na vážkách. Komiksy nečtu. Možná proto jsem nepobrala moc ten konec, ale hrubý děj je docela dobrý. Chtěla jsem ještě zkouknout seriál, ale jestli je to horší než kniha, tak, si to nechám asi ujít. Ale jako studentka říkám - lebeční klíč - pecka! To by se studovalo.
U obálky to těžce přehnali s retuší. To je prostě nekoukatelné. Samotný příběh slabší než ostatní. Nevím, asi jsem od příběhu Huntera měla přehnané očekávání, proto mě to zklamalo. Konec byl dost ujetý, řekla bych. Rupi by měla docházet na psychologická sezení, protože její chování v průběhu série nebylo zrovna košer. Taková krásně emočně nestabilní osobnost, vyžadující neustálou pozornost. Postava Demi mě taky zklamala, s jejím zaměřením jsem čekala trochu víc nadhledu.
Já nevím. Hodně jsem váhala nad odpadem, ale asi se přimluvila stará nostalgie vůči autorce. Děj stejně předvídatelný jako v celé sérii. Chyběl tomu šmrnc, kterou měla série Coctail. Obálky se tady nepovedly, názvy taky ne - hodně předvídatelné. Celkový průměr na tuhle sérii jsou tak 2 hvězdičky za mě.
Tak si nejsem moc jistá, jestli tohle myslela autorka vážně. "Jé ona je zajímavá a umí mě rozesmát... Jé on je zajímavý. Tak se budem mít rádi..." A čirou náhodu ona má dvě kamarádky, on má dva kamarády. Jak tohle asi může skončit. Ani snaha dostat tam trochu vzrůša nezabrala u mě, protože padoucha jsem odhalila velice brzy - ne že by to bylo nějak složité. Nicméně před odpadem to zachránil aspoň pokus o sarkasmus od Emmy.
Ne, tohle opravdu ne. Jak bylo řečeno, jsou stovky jiných knih na podobné téma. A mnohem lepších. Nejzajímavější tady byly šílené otázky z testu, jinak nic. Mnohem lepší s podobným tématem je série od Emmy Chase.
Na plný počet to není, ale bylo to příjemné čtení. Po dlouhé době něco, z čeho jsem neměla chuť zvracet. Možná lehce naivní, ale hezký příběh. Charlotte byla osvěžující, její jebat-na-to seznam dokonalý a tendence všude strkat nos na přizabití. Ale dovedlo je to až do konce, tak proč ne. Jen jsem si klepala na čelo - někdo s Reedovou diagnozou fakt nepoleze na skálu. A závěrečný epilog byl trochu moc sladký.
Né, ne a ještě jednou ne. Z ušláplé puťky na dominantního alfa samce během okamžiku - absolutně jsem mu to nežrala. Už fakt, že se Theo první půlku knížky chová jako nějaká harlekýnová husa, a pak otočí do žárlivé husy, byl k nesnesení. Scéna s kreditkou byla jak z filmu o zlatokopce. Jeho dohazování byla hodně špatná parodie na vtip. A scéna "hurá do Brna" - bylo to o dospělých lidech, nebo středoškolácích? Stejně jako jejich řešení traumat - normální člověk by šel k psychologovi.
Jediné pozitivum bylo na konci knížky, kde autor píše, že už tahle série nebude mít pokračování. Díky bohům za tohle rozhodnutí!
Já prostě žeru tu propojenost s bratrstvem. DelVecchia jsem si pamatovala a matně jsem tušila, že tam bude nějaký zádrhel na konci. Potěšila narážka na Escalade. Jediná záhada pro mě pořád zůstávají andělé co řídí stranu dobra.
Čteno po opravdu hodně dlouhé době. Při prvním seznámení s touhle sérií jsem ještě nepropadla a snad ani nečetla Bratrstvo černé dýky. Teď jsem se vrátila a moje slova jsou WOW.
Fakt miluju tu provázanost. Odkazy na Phuryho, Treze, Marii-Theresu, Joseho de la Cruze, Butche... Zase jsem se vrátila domů do Caldwellu. A nespornou výhodou je, že si nepamatuju po těch letech nic víc, než je v anotacích.
Hvězdička za postavu Jeremyho. Klasická pohádka ve stylu přečtu a zapomenu. Za měsíc už nebudu vědět, o čem že to bylo.
Po měsíci co jsem to četla, si pamatuju rámcový děj. Nejlepší scéna byla, když všichni cvičenci přišli podpořit Boonea. Asi top moment. Byl tady taky zmíněn José - jsem zvědavá, jestli se ještě v příběhu někdy objeví. O Synovi a snad i ostatních Bastardech bude další knížka, takže on mi tam moc nechyběl. Butch oprašující svůj policejní um byl super.
Závěrem - bylo to dobré, Wardka umí, ale nic co by mě posadilo na zadek. Umí prostě i líp, jako třeba Spasitele.
Dočteno jen s největším sebezapřením. Styl autorky mi prostě nesedí. Buď příště sáhnu po thrilleru nebo červené knihovně. Už nikdy ne kombinaci a definitivně ne od Pauliny Swiss.
Kdybych si měla něco vybavit je to slovní spojení "mimořádně atraktivní" které bylo v obou knihách a lezlo mi na nervy.
Jinak druhý díl - klasické průšvihy. Postavy stěží uvěřitelné, jako by ani autorka nevěděla, jaké vlastně mají být a jak se chovat. Konec propleten tak, že jsem se v tom ztratila málem. A konverzace mi přišly hrozně strojené. Nejlepší postava byl snad Šedivák. Jediný dával opravdu smysl.
Úplně se mi povedlo tuhle knihu minout a dostala jsem se k ní relativně pozdě. Oproti předchozímu dílu byl tento slabší. Stejný, ale jinak zpracovány námět jsem četla již v Počátku od Browna. Provazanost s čarodějnickymi procesy se objevilo na začátku, jinak se sotva mihlo příběhem, přitom to bylo uváděno jako stěžejní motiv. Dejova linka Seichan tam byla prostě navíc, navzdory tomu že její postavu miluju. Záhadná relikvie mě nějak na konci neoslnila. Popis technicky těžko pochopitelných principů kvantoveho počítače byl relativně srozumitelný. Jsem zvědavá s čím přijde příště.
Po přečteni celé série opravdu nechápu, co tohle dělá mezi bestsellerem. Asi taky půjdu napsat dívčí román... Tenhle díl teda nebyl už 100% odpad, ale víc než půl hvězdičky se tomu dát prostě nedá. Kdyby autorka celou sérii sepsala do jedné knihy, přičemz by vynechala většinu prvních dvou dílu, možná by to bylo čitelné.
Jediné co mě na knize iritovalo, byla rasa psa. Horší mohla být už asi jen čivava. Nicméně chápu, že s rasama typu dobrman a ovčák by asi nesbalila tolik chlapů. Na druhou stranu - ušetřila by si spoustu omylů. Ale o čem by pak byla kniha.
Příběh o majiteli butiku, ze kterého se vyklubal gay, byl asi nejlepší z celé knihy.
Koupeno v antikvariátu ale asi stačilo jedno přečtení. Možná za pár let ještě druhé.
Smekám před nápadem. Opravdu velice originální námět. Nejlepší postava podle mě byl samotny Oceán. Taková otcovska postava pro své Sirény a současně nemillsrdny šéf. U ostatních postav si nepamatuju ani jména. A krom myšlenek a vnímání Oceánu tam snad nic zapamatovatelneho nebylo.
Tahle série mě provázela od 9 let. Šetřila jsem a postupně kupovala díly a dneska mám celou sérii téměř. A i teď po nějaké občas sáhnu, když se chci vrátit do doby kdy bylo vše prostě dětsky jednoduché.
Hrozně se mi líbil příběh O'Reillyho, hodně vypovídal o jeho osobnosti jakou se stal později. Jenny a její snaha bojovat proti předsudkům, že žena nemůže být dobrá lékařka byla dobře vykreslena. Radní Bishop zase dostal za vyučenou. V tomhle mi O'Reilly připomíná Krakonoše.
Tato série mě dostala. Těším se, až si sednu k dalšímu dílu.