DomenicaRisa komentáře u knih
Celá kniha je od prvopočátku jeden velký dialog. Což značí, že sice odsýpá, ale o prostředí moc nic nevíte. Celý obsah se skládá z konverzací dvou a více postav, občasně obohacený poznámkou, kde se zrovna postavy nachází. Toť vše. Sex měla autorka raději vynechat úplně - nedá se u něj zrovna vést plnohodnotný dialog takže popis spíš nic než moc. Můj šálek kávy to zrovna není, ale věřím, že své čtenáře si najde. Daného garantovaného humoru tam taky moc nebylo. Radši v tomhle duchu sáhnu příště po sérii Stefanie Plumové.
No tak máme trilogii za sebou. Musím přiznat, že zhruba po 100 stránkách druhého dílu jsem ji odložila. Nějak to nešlo. Návratu ale nelituju, hezky se to na konci zašmodrchalo a zvrátilo. Člověk dlouho dumal, zda byla Vittoria vlastně v pohodě nebo ne. Nějak si nevybavuju ani přehnanou erotiku, ale možná jsem to přeskočila při čtení. Chybělo mi dokončení Orgoliova příběhu. Ale možná bude ještě nějaká další knížka.
Když autorka upustí od větších náznaků fantasy, je to najednou výrazně stravitelnější. Postavy jsou více "lidé" a celkově je to uvěřitelnější. Díky propojení s řeckými mýty se bude zapomínat hůře, než jiné sexy oddychovky na jiné odpoledne.
Značné zlepšení oproti prvnímu dílu. Snad bude autorka v tomto trendu pokračovat.
Viděla jsem ji zběžně v mém oblíbeném květinářství a zalíbila se mi. Po vyzvednutí objednávky a důkladnějším přečtení jsem zůstala roztrpčena s nepříjemnou pachutí v ústech. Jeden z prvních bodů knihy říká, že důležité jsou potřeby rostliny a estetika až na dalším místě. O JEDNU! stránku dále je echinokaktus umístěn v nepropustném "dekorativním" obalu. A o mě se v ten moment pokoušel infarkt. Sukulenty "zasazené" ve sklenici jsou další věc na facku. Některé překlady v přehledu rostlin taky nebyly úplně košer, ale to je jen o zvyku. Každopádně epipremnum nazývat v odborné knize "potosem" je opět nevhodné. Netík zasazený v drhaném macrame závěsu pěstiteli odejde do pár dnů, pokud nebude viset v mega vhlké koupelně.
Naopak ráda vyzdvihnu informace k aranžování orchidejí, relativně pěkně jsou zpracovány i přehledy masožravých rostlin. Ač s ohledem na šíři rodu nephentes bych se neodvážila plošně tvrdit, že jsou "poměrně snadné" na péči...
Závěr - pro zkušeného pěstitele může přinést zajímavé pohledy, pro nováčky prosím ne. Hezky barevně zpracované, ale obsahuje značné množství pěstitelských prasáren, které každého nováčka v pěstování nutně přivedou k uhynulé rostlině a pranýři na skupinách o rostlinách na sociálních sítích.
Kniha vyvolává tolik otázek. Co to k čertu bylo? Cílené na YA nebo dospělé? Jaký je tu vlasntě příběh? Může člověk mít alergii na některá slova? A měl to být příběh normální nebo magický?
Nemám ponětí. Řekla bych, že autorka byla odkojena na Starých řeckých bájích a pak přešla na 50 Shades a rozhodla se napsat kombinaci. Žádný! Jako doslova - tam není nic hlubšího. Ano, může. Výrazy jako sirénka, mušlička, šťávička se dají jen v omezeném množství max 1 kus na příběh. Ehm magické bariéry, ale vizáž zbohatlíků.
Hlavní myšlenka nebyla k zahození, ale byla tragicky zpracovaná.
Tak nějak nepochopitelným způsobem mi uniklo, že to je stejná autorka, co napsala Stage dive... Jinak bych se toho nedotkla ani lopatou. Stejně praštěné jako zmiňovaná série. Tentokrát ho zná asi 2 dny a hned za ním letí, okamžitě se zcela nechá "popelkovsky" proměnit. Postrádá jakýkoli smysluplný vývoj postav, děje. No capovina na entou. I některé Harlequin jsou lepší a to už je co říct.
V tomto díle byla nejlepší postava "nějaká Tichá" a popis její obětavé péče o obraz. Paradoxně Marie samotná mě tady nějak nebavila, postrádalo to šmrnc z prvního dílu a její fňukání ohledně chlapů bylo na (téměř) zaklapnutí knihy. Naštěstí personál zámku a hraběnka Vivien na práškách to zachránili na čestné 4 hvězdičky.
Jediná knížka z Pony Clubu, kterou si pamatuju. Krátké, chytlavé, a protože tehdy jsem ji měla půjčenou, teď po letech jsem si ji koupila.
Ne... Tohle prostě ne. Ne proto, že by to bylo až tak špatné - příběh je chodící klišé a míru originality mu dodává jen forma komiksu. Co mi příšerně lezlo na nervy, byly "citoslovce" které nebyly citoslovci. Chápu, že komiksová forma dává jistou míru volnosti, ale toto už bylo přespříliš. A na slovo vyoutovat jsem po přečtení dvou dílů alergická. To samé platí pro třetí díl.
Pomohlo to překlenout nudnou pracovní neděli, když zrovna nechodili lidi. Znovu tuhle YA knížku ale číst nebudu. V sekci románů pro ženy to nemá co dělat. Zlaté After vedle tohoto. Závěrečné "drama" jsem čekala celou dobu, takže neoslnilo. A pokus o postavu kamarádky Kai měl zůstat jen ve fantazii autorky.
Kam se to hrabe na Dívku z 6E. Tohle byla katastrofa - několik poskládaných prvků k sobě, spousta nelogicky ukončených, nebo aspoň bez lepšího zakončení. Hrozná spatlanina.
Škoda, že jsem se nedočetla, jak to dopadlo se vztahem Izzy a jejího otce. Rodičovské vztahy byly na knize to nejzajímavější.
Jediná kniha kterou jsem ze série četla. Víc už číst nebudu a seriál taky nemám v plánu dokoukat. Tady je prostě všechno špatně.
Dexter je vykreslen jako "ten hodný" a všichni mu fandí, aby nebyl chycen. To že zabíjí lidi je přece v pořádku, když zabíjí jen ty zlé. Nikdo není Bůh a každý stát má svůj trestní systém. Ne vždy dokonalý, ale pokud má společnost fungovat, je nutné jej akceptovat.
Dexter byl narušené dítě, které jeho nevlastní otec proměnil na zbraň. Možná je navenek sympatický, ale je to nebezpečný predátor a nikdo by mu neměl fandit. Tohle je prostě špatně.
Knížka přečtu, zabiju čas, možná se zasměju a pak zapomenu. Když jich autorka napíše 20 a v každé jsou jiné postavy, začne to prostě splývat a pro mě taková autorka nijak nevybočí z šedé řady průměru.
Kniha psaná v ich formě. Dlouho jsem nic takového nečetla. Jde přirovnat díky sarkasmu a ironii k Meg Cabott a jejím Deníkům princezny. Jen tady je to Deník zchudlé šlechtičny bez titulu. Parádní popisy postav, které tvoří zábavné panoptikum. Od českého autora a zasazeno do českého prostředí věc nevídaná. Autorovi gratuluji a těším se na další setkání s Kostkovými z Kostky.
První díl dobrý, ten mě bavil. Ty druhé dva už se mohly scvrknout do jednoho a nic by se nestalo. Až moc jednoduchý příběh a "zakázaná" láska. Prostě chodící klišé.
Bylo to jiné, než zbytek série. Ale jak jiné? Trauma a problémy přišijeme chlapovi, místo slečny. Znovu číst nebudu, začátek a "omylem špatně uložený seznam" byla asi nejzábavnější část. První třetina fajn, zbylé nudné.
Krásný nápad. Těžko udělat formát, který by vyhovoval všem u kuchařky, ale tady se snažili na maximum . Jsem ráda, že se mi ji povedlo sehnat.
Hlavně dědečkovi nezapomeňte před procházkou namazat plešku. Nejlepší věta vůbec.
Moc milá knížka. Krátké odstavečky a větičky perfektní pro malé čtenáře, kteří by již rádi četli velké knížky.
Co to pro boha svatého bylo? Kladu si jen jednu otázku - proč má tohle ještě pokračování?