DomYume
komentáře u knih

Právě jsem dočetl tuto knihu... Je to vlastně podruhé, co jsem tak trochu rozčarován.... Není to tím, že by to bylo špatně napsáno, nebo že by to bylo celkově špatné. Spíše mám problém se vžit do děje. No to je vlastně možná trošku špatně řečeno. Já se do toho děje, do každé povídky jsem se vžil, Jenže jsem se k ní vždy tak připoutal a četl a četl. Najednou konec...
Nejvíc se mi líbila povídka "Medovníky" To je prostě téma(témata), která mám hrozně rád. Murakami je taky většinou popisuje. To je možná jeden z důvodů, proč na Murakamiho tvorbu nedám dopustit....
Jako vždy, má úctá, pane Murakami... :-)


Možná už je to ohrané a okoukané, ale Murakami je prostě Murakami. Jsem rád, že se najdou lidi, co si po přečtení řeknou, že Murakami není nic pro ně. Těší mě to, upřímně. Jelikož Murakami není čtení zrovna lehké.
V mém případě však ne. Naprosto jsem propadl jeho slovům, Jeho stylu. Jeho knihám, Jeho myšlenkám. Občas, málo kdy, se mi stane, že mi nějaká kapitola nesedí, či jako v této knize "Muže, kteří nemají ženy." povídka. Jenže to je to co dělá Murakamiho, Murakamim. Tady nemáme pochopit všechno hned po prvním přečtení. Musíme si jeho díla po čase opět přečíst. Myslím si, že při každém opětovném přečtení zjistíme, že se naše smýšlení opět posunulo, a že knize rozumíme více, přestože jí vlastně porozumět dokonale nelze.
Ženy jsou nádherná a zrádná stvoření. Ostatně o tom se přesvědčili všichni hrdinové jeho nové knihy. Myslím, že všichni muži, kteří si přečetli tuto knihu pochopí velice dobře osudy našich druhů z povídek.
No a ženy, které čtou tuto knihu. Ty snad pochopí, že muži, ne vždy myslí jen na to jedno a že se do nich občas skutečně zamilují.
Děkuji pane Murakami.


Naprostá bomba. Skutečně. Opět jsem mohl číst Murakamiho a jako vždy nemohu říct nič špatného. Knihu jsem louskal po večerech, před spaním, při cestě do školy. během přestávek. I běh dne. Až na jednu jedinou kapitolu jsem si tu knihu užil jak se má. Někde uprostřed se našla kapitola při které jsem měl chuŤ odložit a dát si pauzu alespoň dva dny. Nejspíš jsem měl myšlenky někde jinde. Tahle kniha nepatří k těm knížkám, které můžete otevřít a bezmyšlenkovitě je číst.
Už od začátku jste vhození do děje a snažte se pochopit děj. Jistěže se děj a všechny okolnosti začnou pomalu vysvětlovat ostatně to tak bývá. ale při téhle knize mi to přišlo výraznější než u kterékoliv jiné knihy od Murakamiho.
Murakami píše skutečně nádherně. Jeho knihy jsou založené na spoustě myšlenek a záhad. Některé pochopíme hned, některé později. Někdy si musíme knihu přečíst ještě jendou aby nám to došlo. Některá tajemství jsou nám zapovězená.
Pane Murakami jako vždy mi bylo ctí.


Tak, jak bych měl začít...
toto je moje čtvrtá kniha od Murakamiho... Momentálně nečtu nic jiného jen jednu knihu za druhou... Právě od pana Murakamiho.
Tato kniha je trošku odlišná od těch, které jsem měl zatím čest číst. Je v ní hodně záhad. Ve vzduch, nebo bych měl spíše říct na stránkách je hodně hádanek, a záhad. A jak zde již mnozí psali. Na mnoho z nich nedostanete odpověď. Zkrátka si musíte domyslet. Jak to asi bylo myšleno...
Ze začátku se mi nelíbil příběh, kde vystupoval pan Nakata. Možná právě proto jsem se s prvníma 150 stránkama nemohl spoutat a četl jsme je asi dva týdny. Ale hned po 100-150 stránce jsem začal hltat jednu stránku za druhou a na mysli prakticky nic jiného, než-li to, kdy budu moci pokračovat ve čtení.
Murakami je opravdu umělec a jeho popisy a záhady musí ocenit každý čtenář. I když ne každy ho bude číst dál. Každy musí ocenit Murakamiho styl. Alespoň já si to myslím.
Příběh je psán velice hezky a tempo je přívětivé. To že jsem se nedokázal začíst od začátku do jednoho příběhu nemůže v žádným případě ovlivnit mé hodnocení. Příběh je psán tak jak jsem očekával. Murakami mě opět mile překvapil.
Pane Murakami, mohu jen a jen děkovat, že jsem na vás před půl rokem narazil. Nikdy bych neřekl, že budu hltat jednu knihu za druhou a ke všemu od jednoho autora.
Takže, kdo se chystáte číst Kafku na pobřeží. Přeji vám hezký zážitek.
Zatím se mějte :)


Ani nevím, kde mám začít... DNes jsem dočetl knihu "Norské dřevo" a hned v ten den jsem se podíval, ale to spíše ze zvědavosti na stejnojmený japonský film...
Nevím co jen mohu říct... Je mi 20 a sečtělý zrovna nejsem... Murakami mě vtáhl do světa, jenž po vstupu do něj, za vámi zabouchne dveře a nechávás napospas vaší představivosti, vaší hlavě...
Jsou to asi dvě a půl hodiny co jsme tu knihu dočetl, třesou se mi ruce, slzy jsem ke konci knihy držel opravdu násilím... Nemohu tu bohužel popsat všechny své pocity z této knihy...
Jediné, co mohu, je vám říci, že tato kniha se do vás zapíše, ať už ze své veselejší stránky, a věřte, že jsem u této knihy ne jednou vybouchl (ano, vybouchl) smíchy - našla se zkrátka situace v příběhu, která vám vykouzlí úsměv na tvářích... ale taky se do vás může zapsat jako silný a opravdu procítěný příběh... asi žádná kniha v životě ve mně nevyvolala to,c o kniha "Norské dřevo"...
Panu Murakamimu přeji, aby nadále psal takto silné a dechberoucí příběhy a jednou ho musí potkat ocenění , které si zaslouží, ze všeho nejvíce. Děkuji Pane Murakami...


Doposud nejlepší kniha, kterou jsem kdy četl. Nežertuji. Naleznete v ní vše. Skvělé vyprávěcí postupy... Hudbu...Peníze...Sex... Krásu...Přátelství... a hlavně, hlavně TAJEMSTVÍ...
Je to teprve druhá kniha, kterou jsem měl možnost číst od mistra Murakamiho, za pouhý týden jsem přečetl dvě jeho knihy Afterdark a tuto úžasnou knihu s názvem Na jih od hranic, na západ od slunce... od mistra Murakamiho.
Avšak po této knize jsme si musel dát týden pauzu. I když jsem měl v knihovně další dvě jeho úžasné knihy, které mě prosily o přečtení, musel jsem si dát pauzu... Toto dílo se do mě skutečně zapsalo... A už nyní se těším, až si tuto knihu přečtu znova.


Kromě Povinné četby k maturitě jsem v životě nic nepřečetl... To mě trápilo celé prázdniny po maturitě a před týdnem jsem jako velký milovník japonské kultury a Japonska narazil na recenzi na této stránce, která velmi vychvalovala spisovatele jménem Haruki Murakami...
Přesně, jak popisovala slečna v recenzi, přesně tak se mi první kniha, tedy "Afterdark", kterou jsem si koupil, četla...
Nádherně napsáno... Murakamiho způsob rozvíjení děje je naprosto fascinující... Jakožto (ne)čtenář,jsem měl strach z četby takové knihy... Ale strach neměl být ze samotného čtení nějaké knihy... spíše z příběhu... Co se stane s Eri Asai... CO se stane s Mari...
A jak mnozí píší... Je jen škoda, že kniha nebyla delší... Přijde mi, jakoby Haruki Murakami psal knihy přímo pro mě...
Děkuji tomuto autorovi za můj návrat ke čtení...
