Draimi komentáře u knih
Kniha je Nádherná. Ilustrace a provedení je nádherné. Kdo musí mít nutně všechny série kompletní (jako já) si jí rozhodně s nadšením koupi, ale...
Za me jsem se nedozvěděla nic extra nového o životě Cardana. Oproti třem dílům, kde si autorka nebrala servítky a k postavám nebyla milá ani laskavá, mi to přišlo dost rozněžnělé.
Je to opravdu jen knížka do série, ovšem v krásném provedeni pevné vazby a ilustrace.
Moc jsem od třetího dílu nečekala. Do prvního dílu jsem se nemohla pořádně začít a když už jsem se zorientovala, byl konec. Druhý byl zajímavější kvůli nástupnictví a souboji jak v rovině života tak i lásky, bavil mě o něco víc a nečekala jsem, že to bude mít další díl. Klidně to tak mohlo skončit a nijak bych se nezlobila.
Třetí díl mě dost často nudil a neměla jsem nutkání knihu hltavě přečíst abych věděla jak to dopadne. Nesnášela jsem Katarinu a všechno co dělá a její kapitoly jsem chtěla přeskakovat. Najednou jsem se přehoupla přes polovinu knihy (Kupodivu rychle) a další příběh dostal trochu spád. Nejvíc se těšte na několik posledních kapitol, kde je napětí, ztráta, zoufalství a hlavně napínaví konec.
Musím uznat, že neslanou nemastnou omáčku v knize autorka předvedla dosti, ale na konec vás naprosto překvapí napínaví konec a teď netrpělivě čekám na další díl !!!
No................................................................................................................................................................................................................................................................................................................................... Nemám co dodat. Kroniku Nikdynoci prostě miluju. Poslední díl mi zodpověděl otázky, které v průběhu čtení přechozích dílu vyvstaly. Prostě KONEC bez dalších otázek, na které věčně nedostávám odpovědi u jiných knih. Ne jednou jsem četla se zatajeným dechem jak to dopadne a několikrát jsem se přistihla, že prostě nechci číst dál, protože nechci aby se stalo či si myslím. :D :D
Nebudu kecat dlouho, protože za mě je to prostě nejlepší, nejpromyšlenější série za velmi dlouhou dobu. A ačkoli to vlastně skončilo v podstatě happyendem, rozhodně to nepovařuju za knihu, která by byla přehnaně citlivá a romantická.
J. Kristoff by mohl napsat další Fantasy... čekám na ní
Závěr trilogie byl zajímavý. Čekala jsem na něj s napětím a očekáváním. Druhou polovinu knihy jsem přečetla téměř jedním tahem a nebyla jsem zklamaná. Série k tomuto konci směřovala, i když bylo několik událostí, které jsem vůbec nečekala a byli chvíli kdy bych rozdávala hrdinům facky za chování.
Já osobně jsem rozhodně sérii neuklidila do knihovny se zklamáním. Nebylo to sluncem zalité Lovestory, ale žádný extra krvák taky ne. Napětí a neočekávané změny se však objevili.
Anotace se mi celkem zamlouvala, hlavně neobvyklým kouzelným tvorem, Vrána.
Ze začátku se děj lehce loudá, ale to praví dobrodružství začíná témeř v polovině knihy. Od té chvíle jsem nemohla odtrhnout oči od řádku a dočkat se finále.
Jsem zvědavá jak to bude pokračovat a co Rezel vymyslí za hrůzy.
Styl vyprávění je skvělý. Vsuvky od vypravěče "Milí přátelé", mě vždy potěší a taky odlehčí situaci. No příběh mě hned na začátku pěkně zmátl, nevěděla jsem jestli je to jako jiný život stejnojmenné postavy, ale pak jsem se zorientovala. Mam ráda hlavní hrdinku a komické rozhovory s jejími cestujícími, ale čekala jsem, že bude chladnokrevnější a nebude milovat a nebude si vytvářet přátele. Nicméně mě potěšil její charakter a hlavně důmyslnost. S tou spojuji i psaní Kristoffa, napřed dává čtenáři pocit, že mu říká tak nějak vše (jako je běžné) A najednou čtenář zjistí, že si s ním řádky celou dobu hrají a vlastně vůbec neví jaký je plán a co se Mie honí hlavou.
Za mě nejlepší knížka asi za poslední 3 roky (Od třetího dílu od Maasové Dvůr křídel a zmaru, a taky Šest vran od Bardugové )
Přistupovala jsem k této knize podezřívavě. Nemám moc ráda velký vyzdvihování a propagování knih a tak, ale tedy se opravdu nesekli.
Od první chvíle jsem knihu hltala. Hlavní hrdinka není žádný svatoušek, ikdyž projevuje lidskost, tak umí být krutá a přímočará. Jeho varování hned na začátku knihy mě navnadilo ještě víc a při čtení se to jen potvrzuje. Opravdu si J.Kristoff nebere servítky s ničím. Dokonale to vybarvuje scenérii i mám občas pocit, že i na vlastní nos cítím smrad řeky či vůni doutníku.
Hned jdu pokračovat s Božím Hrobem.
Za mě je to skvělá kniha a je škoda, že nečtu sci-fi jinak bych si přečetla i jeho další tvorbu sérii Akta Illuminae .
Celkově jsem zklamaná. Po přečtení prvního dílu jsem byla zvědavá jak to bude pokračovat. Čekala jsem nějakou zápletku v ději, rafinovanost kovokrve a tajuplnost nového světa.
NE!...NE!...NE!
Žádné neočekávaná zápletka nebo zvrat v ději. Jak bych to řekla..."Děj byl tažený koncem" Žádné složité úvahy od Jules. jednala jen zbrkle bez jakéhokoli přemýšlení. Věci co mě napadli takřka na začátku knihy ona rozklíčovala až na konci. V jednom kuse se lituje, fnuká strachy, nepřemýšlí, utíká před Caro a přitom za ní pořád běží.
Co se mi teda líbilo byla Zlodějská pevnost a její kouzlo a Samotný závěr toho všeho. Protože ten mi přišel trochu smutný, ale vysvětluje tu nenávist.
Jestli byl autorky záměr napsat knihy pro cca 10 letý, řekla bych, že pro ně bude dost napínavá.
Příběh plynul daleko rychleji s mnohem více zápletkami než v prvním díle. Bylo to také tím, že postavy byli už lépe známé a mohli jsme tušit, jak se zachovají. Musím říct, že Ambroze je mi líto od začátku, jakou láskou ho autorka proklela.
Opravdu krutost jejího otce a bratra je opravdu odporná, po první knize jsem si myslela že hůř už nebude, ale mýlila jsem se. Ale za mě to tam krásně sedí. Mladá princezna z rodiny utlačovatele žen a lidu, bitvy chtíče, chce pomoc jiné zemi a realizovat tak své ambice na volnost žen a lidu. Krásný kontrast, i když na jejím charaktery krutost otce zanechala stopy.
Už od začátku jsem si oblíbila Tash, není ani dokonalá, ani krásná a je to děcko. Ale za mě má kouzlo.
už se těším až dostanu do rukou závěr celé série.
Příběh má celkem spád.Nenudila jsem se u žádného hrdiny, i když mě hned od začátku nejvíc bavila lovci démonů a ta malá rychlá holka. Nejvíc mě asi bavilo uvažovat nad tím, kdy a jak svede osud všech šest postav dohromady. Co mě potěšilo, že nejsou všichni silní, nebojácní, nejmoudřejší a další nej co se dost často objevuje ve fantasy (nejsem proti, ráda to čtu, ale změna potěší).
Anotace knihy není tak zajímavá jako kniha sama o sobě, nebýt doporučení kamarádky, knihu bych si asi nepřečetla, za což jsem teď opravdu ráda.
PS: Upřímně na krutosti Briganska autorka opravdu nešetřila, ale do příběhu do krásně sedí.
Je zajímavé jak se prolínají postavy a příběhy v knihách L. Bardugové. Gřišu jsem ještě nepřečetla a říkám si, že je to škoda a uniká mi kus příběhu, co se stalo za války.
nicméně mě příběh nadchl. Je to příjemná změna od gaunerů ke královské krvi. Nicolajovi noční můry, do kterých nás děj vtáhne do samého začátku a Nina hrdinka ve Fjerdě byli napínavé téměř po celou dobu. Chybějí mi tak Gauneři z Vraního klubu, ale i tak jsem si zamilovala odměřenou Zoju, dvojčata i Nicolaje a vlastně i Issaka, kterého mi bylo na konci líto (To si nezasloužil)
Ano podle mě bylo Prohnilé město promyšlenější a napínavější, ale na druhou stanu tahle kniha nás měla natáhnout do problémů Ravky z venčí i zevnitř a věřím, že další díl (ten prostě musí být) mě dostane a nebudu chtít přestat se čtením.
Pro mě druhý díl byl neuvěřitelně napínaví. Od kanálových krys se nedá očekávat bůh ví jako charakter, ale já jsem si je zamilovala. Nebyli to přeslazení dobráci, co stojí vždy na straně dobra. Byli to padouši, zloději, podvodníci, hráči a právě to se mi na tom příběhu líbilo. L.Bargudo měla dobře promyšlený příběh a dávkovala. Jak odtajnila jejich minulost za mě bylo super. Jako asi v každé knize byli pasáže co mě zrovna nebavili, ale většinou proto, že se jinde dělo něco zajímavějšího a chtěla jsem vědět jak to dopadne.
Konec mi vehnal slzy do očí. Je to sice trochu klišé, ale něco podobného jsem čekala už od první knihy, jen jsem nevěděla u koho z nich.
No čtu dál Zjizveného krále, a uvědomila jsem si, že mi v příběhu chybí ta prohnanost a zákeřnost Krkavce, humor Jespera výbušniny Wylana, hádky Niny, a morouství Matthiase a taky nenápadnost a lásku Inej k největšímu grázlovi v Barelu.
Začala jsem ji číst v období, kdy jsem čekala, až mi vyjdou další díly knih a tak nějak mě nic jiného nezaujalo.
Popis knihy je mnohem poutavější než skutečný příběh. Čte se poměrně rychle, ale cítila jsem se tak nějak nezúčastněně. Jediné kdy jsem byla trochu nadšená, když se objevili dva neznámí muži, kteří se mi líbili od začátku. Každou chvíli jsem podezírala jiného že je zabiják.
Nápad dobrý ale provedení by mohlo být lepší. I když muším přiznat, že mi na mysl občas vyvstane nějaká scéna z této knihy, a já přemýšlím nad tím, ze které dobré knihy to je. Takže ve výslednu není až tak špatná.
K druhému dílu jsem přistupovala s trochou lhostejnosti, ale zároveň jsem doufala, že bude lepší jak první.
Naštěstí tomu tak bylo. Příběh plynul o dost rychleji, i když jsem se občas musela nutit abych pokračovala dál.
Konečně jsem přišla na kloub různým menším zápletkám, a fandila jsem své oblíbenkyni. Konec mě velmi překvapil a několik posledních kapitol jsem četla takřka se zatajeným dechem. Měla jsem pocit, že vím jak to dopadne už v prvním díle. A dopadlo to podle mých očekávání. Ale způsob jakým mi zamíchala myšlenky mě překvapil a mile potěšil.
Nakonec jsem ráda, že jsem dočetla i druhou kniha, která mi na autorku vrhla trochu lepší světlo.
Popis knihy mě okamžitě zaujal stejně jako její obálka. Očekávala jsem fantastický příběh, který mě usadí do křesla a s bušícím srdcem mě nechá sledovat temnou zápletku plnou napětí a očekávání.
Bohužel se tam nestalo. Příběh plynul velmi pomalu, a dlouho jsem se nedokázala zorientovat v postavách Královen. Bylo tam dost zajímavých a mnou velmi vítaných zápletek, které však skončili dřív než vlastně začali.
Až poslední věta celé knihy mě nadchla pro další díl.
Váhala jsem jestli si tuto knihu zakoupit a přečíst, a bála jsem se tématu Času. Chybně jsem si myslela, že to bude podle podobného filmu s časem. Nakonec mi to nedalo a musela jsem si jí prostě koupit.
A hned od začátku mě mile překvapila. Příběh plynul velmi příjemně pozvolna. Bylo znát, že je děj velmi promyšlený a autorka přesně ví, co a kdy prozradí. Ich forma mě bavila, a dokázala jsem se tak velmi dobře sžít s Jules. Konec mě na jednu stranu šokoval ale na druhou stranu jsem tam takový zvrat cítila už od začátku.
Nemůžu se dočkat dalšího dílu a doufám, že přijde brzy. Závidím těm, kteří knihu objeví později a budou si moct vychutnat obě knihy hned po sobě.
Po dočtení prvního dílu jsem se nemohla dočkat druhého. Četla jsem knihu téměř celou se zatajeným dechem. To, že víly nemohou lhát v nich ve výsledku udělalo daleko prolhanější a zákeřnější než jsem čekala. Na konci jsem si moc přála aby to dopadlo vesele pro Jude ( jak napovídal příběh) ale autorka mě naprosto přesvědčila o tom že jsem neprohlédla její hlavní myšlenku. No byla jsem dost naštvaná jak to skončilo a chtěla jsem Cardanovi zakroutit krkem.
Takže jsem vlastně spokojená, protože to nebyl příběh s daným koncem na první pohled.
Po konci prvního dílu jsem se nemohla dočkat pokračovaní. Andrease jsem nesnášela a vůbec jsem nechtěla čist jeho kapitolu. Nicméně jsem se do příběhu začetla a naprosto mu podlehla. S Carys jsem dost souhlasila, ikdyž mi občas přišli její reakce přehnané nebo zaslepené. Kniha byla plná zvratů a odhalených zápletek z prvního dílu.
Konec jsem přečetla skoro na jeden nádech, a byla i ráda jak to dopadlo.
Ze začátku mi to přili takový preplácany. Elektřina? Osobně to neni můj šálek kávy, dávat prvky z moderniho světa do fantasy, ale nakonec to krásně hraje s celým přiběhem. Přiběh ma jasnou linku opředenou tajemstvím. Pro mě to byl odpočinek od všudy přítomné magie a kouzel.
Za me Nádherné
Po dlouhé době kniha bez Magie, Víl, kouzel a tak. Nejprve jsem se trochu bala aby me chytla, ale přečetla jsem ji téměř na jeden nádech. Ano příběh není nijak komplikovaný, ale čas od času to není k zahození. Téma vikingů mám ráda a nebyli ani příliž kruti ani mekký.
Jediné co me naštvalo, jen co jsem otevřela knížku, byla velikost písma. Podle mě bylo moc velké.
Ale za mě ano, jsem ráda, že jsem si četla.