dulcinea komentáře u knih

Každý trpíme nějakou fobií. Tato kniha poskytuje inspiraci, jak s úzkostmi zatočit. Díky osobnímu příběhu autorky nabízí i určitou naději, že je to možné.
Udělat si pořádek v hlavě a změnit přístup a způsob myšlení, proměnit své šrámy v moudrost, probudit v sobě zvídavost a rozpoznat, co se nás úzkost snaží naučit. A vytrvat. A nezapomínat, že toto je pouze doprovodná kniha, takže když se nedaří, vyhledat odborníka.
Z mého pohledu velmi povedená kniha.

P.S: Jen čas prověří, zda jsem se zbavila své chorobné akrofobie. Ale na bangue jumping se nechystám! Na to se mám opravdu moc ráda :-)))

4 29.07.2018

,,A každé ráno je cesta domů delší a delší" zvláště pro ty, kterým právě teď někdo definitivně ,,odchází" ze života. Mě si kniha našla v ten správný čas, aby do mého života vnesla naději a klid v duši.
A tak jsem i já v jednom nemocničním pokoji rozbila zelený stan. Nevoní v něm sice hyacinty, ale plují tam plachetnice a jeseteři :-)
Každým dnem je cesta domů pro mě delší a delší, ale každý den aspoň na dálku děkuji Frederiku Beckmanovi za laskavost, s kterou tuto knihu napsal, za naději, za inspiraci...
Děkuji i této databázi.
Děkuji.

P.S: Hyacinty jsem již také koupila, ale nebyly oceněny. Každý má holt to své... :-)))
P.P.S: Nevím, kolikrát ještě tuto knihu přečtu, ale vím, že každý můj přítel ji ode mě dostane darem, protože dobré knihy s ,,posláním" se již z morálního principu v této době musí šířit.

11 24.07.2018

,,Dulcineo, proč sis koupila tuto knihu?"
A Dulcinea odpovídá: ,,I mistr tesař se někdy utne."
Historická romance bez špetky historie, s hromadou naivity a mnohdy stupidního textu. Končím na 80. straně knihy.
Jsem v jádru laskavý člověk a proto nedávám této knize odpad, ale...
Respektuji ty čtenáře, kterým se kniha líbila, ale 76% na této databázi !!!???

A to jsem se chtěla trochu zklidnit, odpočinout od stresu a emocí, protože úplněk ve vodnáři s karmickou Černou Lunou a Marsem v konjunkci se blíží :-)))

P.S: Někdy mám sklon se velmi kriticky projevovat, ale každým dnem se snažím o nápravu. Tak snad někdy příště ... ? :-)))

4 24.07.2018

Kniha, která by měla odkrýt tajemství, ale vlastně nám pouze ozřejmí fakt:
Naše radost spočívá jen v nás samých - Co vysíláme, to se nám vrací - Jak milujeme sebe, milujeme i ostatní.
Z mého pohledu: Každý svého štěstí strůjce :-)
Mozek věří obrazům a představám, takže si stačí správně přát a nezapomínat: Kdo jsme, kým chceme být, dodržovat při tom své morální hodnoty a mít správnou motivaci, která vychází pouze z nás samých.
Čekat na přání několik let? Proč ne, ale abychom neprožili celý život v čekání.
Knihu však nezatracuji. Já tam svoji naději našla a rozhodně si již dávám velký pozor na to, co si přeji. Vesmír totiž naše přání plní doslova a do písmene.
Takže: Žádejme, věřme, přijímejme. Ale....?
Naděje umírá poslední.

P.S: Co mám dělat s tímto přáním, na které teď právě myslím?
P.P.S: Ať mi konečně vykvetou všechny ibišky na mém balkóně. Ámen :-)))

7 22.07.2018

Vyprávění plné fantazie stejně jako fantaskní životní příběh, jehož neuvěřitelnost je ukrytá v brutální skutečnosti, snad. Balancuje na tenkém ledě reality a možná se občas ,,topí" na dně prázdné láhve.
,,Všechno je osudové a křehké, jako hvězdy mizící za úsvitu" a vy si tak moc přejete naději pro Benyho a Sofii. A najednou pochopíte, že naději dává tato kniha vám.
,,Život je součet chvil, všichni jsme sběratelé okamžiků" a mnohdy i krásně procítěně napsaných příběhů, které vás více než překvapí. Ale styl pana Formánka je bravurní.
A Beny Mares je nesmrtelný jak mléčná dráha.

Knihu doporučuji přečíst všem,
a zejména těm,
kteří nevědí, co se životem...

P.S: Posloucháno jako audiokniha. I když Filip Švarc četl výborně, vynikající, mnohdy až poeticky laděný text, si zaslouží klasickou podobu. Já si rozhodně ještě přečtu knihu.

9 17.07.2018

Příběh, který vás pohltí.
Příběh o strachu, jehož pěst se noří do žaludku, o bolesti, která stáhne celý svět do jediného uzlu.
O smrti – nekonečné rozlehlé dálavě, zasněžené krajině, nad kterou člověk letí
O zoufalství, kdy visíte nad propastí
O paměti, která jak trpělivý zahradník vkládá do hlavy drobounká semínka, z kterých vyrostou v průběhu let úžasné vzpomínky.
Příběh o jistotě, - o vašich kořenech, které se pevně kolem vás ovinou a nedovolí vám padnout – hodně štěstí Julesi, Marty, Liz.
Příběh o ztrátách, beznaději, ale i o nálezech, naději
Příběh o tajemné Mangijale – naději poslední a nekonečné...
Příběh o lásce se všemi jejími podobami
Všechno se stále vrací. Věci přicházejí a odcházejí. Přijměme to a jsme na konci samoty.
Příběh plný originálních přirovnání, který podpoří vaši fantazii a donutí vás přemýšlet, když budete chtít.

P.S: Kde byste stáli vy na palubě Titanicu? Já bych zpívala hned vedle kytaristy
P.P.S: Musím si přečíst knihu Bratři Lví srdce :-)))

16 08.07.2018