Džungle_knih komentáře u knih
Dlouho jsem přemýšlela, co napíšu na tuhle knihu.
Hunger Games z vesmíru, kde postavy jsou maximálně zajímavé svoji národností. Tady je cítit, že tohle byl záměrný krok ze strany autora, protože proč dělat postavám nějaký background, když je lepší skončit u toho, že je z Číny. Takových je tam deset, takže v záplavě jmen se budete topit do poloviny knihy. Nyxia samotná je mary sue mezi materiály. Hlavní postava Emette (už ani nevím, jak se vlastně jmenoval) je tak nudný a nezajímavý. Proč je kniha napsaná z jeho úhlu, když i samotná Nyxie by byla lepší vypravěč. Děj se dá shrnou pod N jako nezáživný výcvikový tábor. Zmíním i milostný trojúhelník, který se zjevil a zmizel stejně rychle. Chemie mezi postavami byla možná v hlavě autora. Osud žádné postavy mě nezajímal a žádnou jsem si neoblíbila, k Bilálovi jsem cítila sympatie, ale to je všechno.
P.S. Kolik dali Marie Lu a Victorii Schwab, aby napsaly, že tohle je propracovaný, prvotřídní thriller. Četly to vůbec nebo překlad této knihy je špatný?
P.S.S. Lituji, že jsem si tuhle knihu přála k narozeninám a příště si radši jednu vrazím.
Plotwist celé knihy mi došel ke konci knihy, pár stránek před koncem. Měla jsem hodně proměnných, kdo je vrah a byla jsem blízko.
Pohled Francesy mi byl ze začátku bližší, ale v polovině bych si nejradši četla jen pohled Charlie. Betty nesnáším a doufám, že bude pokračování a zjistím ještě něco bližšího o této děsné ženské.
Od první čtvrtiny knihy jsem věděla, jak to skončí. Žádný zvrat, občas klišé. Na tyhle knihy jsem už asi stará.
Dokonalé ukončení trilogie, i když v doslovu autora byl náznak, že tento svět neopouští navždycky. Možná se ještě něčeho dočkáme.
Autor vytváří uvěřitelné následky všech činů a umí je velmi pěkně propojit. Obsah třetí knihy odpovídal pravděpodobnému scénáři, jak by to vypadalo po invazi. To se mi na téhle sérii líbilo ze všeho nejvíc a k tomu vytvoření nového světa, jazyka, zvyků a problémům, kterým musí čelit. Čtení rychle odsýpá hlavně díky přímé řeči, která tomu dává rychlejší tempo. Třetí kniha Jenom lidé se drží stejné úrovně jako předešlé dvě.
Myslím, že tahle série by měla sedět v poličce každého milovníka kvalitní sci-fi.
P.S. Víc takových autorů, kteří se nad vývojem děje zamyslí logicky nikoliv stylem, co bude šokovat čtenáře.
(SPOILER) Dočetla jsem na nátlak čtenářského klubíku.
Na harlekýnku ve vílím hávu, kde stále nechápu, proč to jsou víly, když by si mohli tykat s Jacobem ve Stmívání. Na autorskou tvořivost tu RANT dělat nechci. Klidně, ať jsou to víly s drápy, proč ne? Jsem pro invenci.
Svět Prythianu je místo víl, kde je na začátku nebezpečné vylézt před vrata zámku a na konci si v pohodě hlavní protagonistka dojde do jiného dvoru. Když je to fantazijní svět, kde pořád jenom večeří a jedí, proč stejným procesem neprošlo jídlo. To mi chcete říct, že nemají žádné speciální pokrmy a čtenáři se musí spokojit s vílím vínem, chlebem a horkou čokoládou.
Iritovalo mě spojení "lidská dívko" ve slovníku existuje i něco jako smrtelnice. Nenutilo, by mě to pokaždé chtít si vypíchnout oči, do Kotlíku. Např. "pošetilá lidská dívko" versus "pošetilá smrtelnice". Byla potřeba nahnat počet slov?
Možná by chtělo vědecky prozkoumat, jak "romantika" a "knižní milostné vztahy" trpí ve fantasy YA. To, že laťka je nízko, není šokující, ale samotná prezentace "láska až za hrob a mnohem dál" z toho se mi svírá kudla v kabelce. Proč to nenechat u toho, že Feyre ho chce a Tamlin nemá, co jiného dělat. To, že na sebe štěkají, a pak ji kousne, z toho není láska, ale poležení na infekčním. Autorka nedokáže vypěstovat přesvědčivý vztah mezi nimi, a to má k dispozici přes 400 stránek. Neodhaduju, co dělá ve zbylých dílech.
Hlavní záporák je jako stín, vypadá děsivě, ale pak se obrátíte na zdroj stínu a začnete se smát. Konec je uspěchaný. Co je mrtvé, mělo zůstat mrtvé. Za tím si stojím.
Čteno po zhlédnutí filmu.
Film mi přišel zmatený a po přečtení knihy to začalo dávat víc smysl (ach, ti filmaři a jejich výběr důležitých částí). Simon je sympatický hlavní hrdina, jeho rodina je sympatická, ale jeho kamarádi u těch jsem občas kroutila hlavou. Lea a Abby se přes svoji rozdílnost chovaly jako přes kopírák. Nick tam byl jen do počtu. Oblíbila jsem si podrazáka Martina, protože svého hanebného skutku nakonec litoval, ale odpuštěno mu nebylo. Vše nemůže být dokonalé jako pocity Simona k Blueovi.
Odkdy je trend cpát do všech knih zmínku z Harryho Pottera. Já ho mám taky ráda, ale je tolik dalších knih.
Za mě nevyužitý potenciál školy v oblacích. Druhý díl byl slabší něž první. Celkem chápu, že se další díly nepřeložily, ale já vážně nenávidím neúplné série.
I po roce, co jsem tuhle knihu četla a dala si re-reading, tak pořád mě udivuje, jak dobře je napsaná. Stále věřím, že vyjde další díl, protože tohle stojí za to.
Kdy knižní hrdinky začnou naslouchat svým čtenářům. Nejsem zklamaná, protože Konrad nebyl můj oblíbenec. Je dobře, že se autorka vydala prozkoumávat smutek a žal nad ztrátou milované osoby. Nostalgie byla cítit ze samotných stránek.
Klišé "moje kamarádka je úplně jiná než já" by mělo shořet v pekle.
Love it!! po přečtení jsem stále zklamaná, že ta kapela neexistuje, protože ani leckteré biografie mi nedaly pocit, že se to stalo, jako tahle kniha.
(SPOILER) Tohle mě zničilo. Knihu jsem obdržela před čtyřmi lety jako dárek od své maminky, pravda je, že můj žánr v žádném ohledu netrefila. Přečetla jsem asi třicet stran a přestalo mě to bavit. Rozjezd této knihy není zrovna ten nejrychlejší, kdybych byla víc hnidopich napsala bych, že si nejsem jistá, jestli se ta kniha vůbec rozjela. Před rokem jsem si dala za úkol, že to dočtu. Začalo to pomalu, co měsíc to kapitola. Včera jsem se hecla a dočetla zbývající.
Je těžké hodnotit, ale mám pocit, že mi postavy přirostly k srdci. Anetta je hloupá, ale tím způsobem, který je uvěřitelný znám dívky, které ze sebe nechaly tahat peníze od svých milých. I když její případ je trochu extrém.
Co mi scházelo? Větší prostor Anettě a jejímu vztahu, přece jen to v knize doslova bylo, že se viděli a hned to klaplo, kde je nějaké seznamování nestačí se potkat jen u řeky. (Ano, znali se od dětství ale i tak.)
Vztah Anetty a její matky, to bylo dost podivné, možná to víc rozvést. Strýček Eduard si mohl na konci namluvit Lotte. Řekla bych, že to mezi nimi jiskřilo.
Příběh Oliviera byl nezakončený.
Ten zelenooký parchant, mohl dostat víc za uši.
Nejdůležitější je zmínit, že na konci knížečky je test. Z testu mi vyšlo, že jsem rozená kočka, takže si nejsem jistá, jestli nejsem překvalifikovaná ve svém pseudokočičím životě a dokážu plnohodnotně posoudit obsah. Otázky typu "Otíráte se lidem o rukáv a koušete tkaničky u bot?" nečekejte.
Literatura, která vám změní život se nekoná, ale pokud váháte nad dárkem pro kočkomily nemůžete minout. Z estetického hlediska se bude knížečka hezky vyjímat jako dekorace v knihovně. Jako ostatní motivační knihy nenabídla nic nového, ale má v sobě dost citátu o kočkách.