EFGrimm
komentáře u knih
Bratrstvo neohrožených: Velitel
Dick Winters (p)
Příběh výsadkářů roty E vyprávěný neobyčejným člověkem, jejich velitelem Richardem Wintersem je pěkným doplněním, které dokresluje knihu Stephena E. Ambrose Bratrstvo neohrožených. Sám Winters se rozhodl s pomocí vojenského historika Cole C. Kingseeda tyto paměti sepsat jako dopověď na záplavu dopisů, které mu začaly chodit po vydání Ambroseovy knihy a po odvysílání seriálu HBO Band of Brothers. Proto by čtenář, který otevírá Velitele, měl mít již Ambroseovo Bratrstvo přečtené. Jinak mu totiž některé souvislosti mohou uniknout.
Když jsem viděl americký seriál Band of Brothers, naprosto mě uchvátil. Byla to podivná souhra výborné režie, krásné kamery, dobrých herců a téměř rytířského příběhu, která mne tak zaujala. I se vstupy skutečných členů roty E to byl však stále jen televizní seriál. Při čtení knihy se ale vše zdá mnohem opravdovější a člověk má více času přemýšlet o zásadách, které tito výsadkáři ctili. Když jsem dočetl Ambroseovo Bratrstvo, změnil jsem se jako člověk. Když jsem však přečetl knihu Bratrstvo neohrožených: Velitel, změnilo mě to ještě víc. Richard Winters byl dobrý člověk a díky této jedinečné knize jsem se sice zázračně nestal dobrým člověkem, ale chci být člověkem lepším. A právě v tomto tkví síla tak skromně vyprávěného příběhu Richarda Winterse a jeho bratrů z Toccoa.
V jednom komentáři se zde píše, že byl Richard Winters zelený mozek. Toto tvrzení si neumím vysvětlit. Buď tento člověk tuto knihu nečetl, nebo ji sice četl, ale vůbec nevnímal, co vlastně čte. To, že Richardu Wintersovi ke štěstí stačilo pouhé plnění rozkazů, naprosto odporuje celé knize. Winters byl hrdý na to, že má svůj vlastní způsob myšlení, a skutečně také při plnění svých povinností přemýšlel. Svědčí o tom například události, které se odehrály v únoru 1945 ve francouzském Haguenau. O tom, že měl Richard Winters něco v hlavě vypovídá také jeho střízlivost a nadhled při sporech s Herbertem Sobelem. Bratrstvo Neohrožených: Velitel také není románem a ódou na dokonalost roty E. Takové hodnocení zavání tím, že se Richard Winters nějak chvástá, což však nemůže být dále od pravdy. Jeho popis událostí někdy dokonce působí až suše a ne tak živě jako Bratrstvo Stephena E. Ambrose. To je však dáno snahou poskytnout čtenářům informace, které v Bratrstvu nezazněly, a po nichž každý fanoušek příběhu Easy Company tak neskonale baží. Richard Winters nenapsal román, ale své vzpomínky na skutečné události. Vzpomínky na velké muže se skromnými srdci.
Celkový dojem však této knize kazí někdy dosti krkolomný překlad a až příliš velké množství pravopisných chyb, které si tak krásné dílo nezasluhuje. Tuto věc bych přešel, ale trpělivost mi došla, když jsem při čtení Shakespearova Jindřicha V. narazil na citát, který Winters uvádí před jednou z kapitol. V českém vydání Velitele totiž stojí, že je zde uveden „překlad Josefa Václava Sládka“. K mému překvapení se však se Sládkovým překladem, který existuje jen jeden, neshoduje. Slavná slova z řeči krále Jindřicha V. v den svatého Krispína „we few, we happy few, we band of brothers“ Sládek překládá „nás mála, mála šťastných, hrstky bratří“, což podle mého názoru anglický text vystihuje poměrně dobře. České vydání Velitele si ale překlad velkého českého básníka upravilo podle své potřeby na „nás mála neohrožených, hrstky bratří“ a tváří se, že se jedná o překlad Sládkův. Obecně se mi samotný překlad Band of Brothers jako Bratrstvo „neohrožených“ moc nezamlouvá, protože z toho, co jsem přečetl, mi nevyplývá, že by se samotní členové roty E považovali za neohrožené (snad až na pana prostě-sám-přeběhnu-bitevní-pole-pod-palbou-tam-i-zpátky-když-je-to-třeba Ronalda Speirse). Nakonec jsem se s překladem Bratrstvo neohrožených smířil a zvykl si na něj, i když by snad Hrstka bratří znělo lépe. Ale kdo komolí slova Shakespearova a Sládkova, kritiku si prostě zaslouží.
To je však jediná věc, která se dá této knize, jež rozhodně stojí za přečtení, vytknout. Na závěr je však nutno dodat, že krása celého Bratrstva i Velitele nespočívá v bezhlavém uctívání války. Jedná se o příběh odvahy a cti v době války. Hodnot, které dnes nejsou zrovna populární, ale pro které existuje místo v každém srdci, jen je potřeba ho otevřít. Při čtení knihy Bratrstvo neohrožených: Velitel od Richarda Winterse to jde velice snadno.
Slovy Shakespearova Jindřicha V.: "This story shall the good man teach his son."
