Eigis
komentáře u knih

Tohle snad ani nepotřebuje komentář prostě mistrovské dílo.


Tento díl je první, který působí vcelku samostatným dojmem, ačkoliv je stále patrná jeho návaznost na celou sérii. Je zaměřen spíše proti kapitánovým služebníkům, ačkoliv on sám se zde také angažuje.


Příběh se překvapivě dobře rozvíjí a komplikuje a já se musím přiznat, že mě silně zaujal.


May na začátku série předkládá čtenáři poměrně zajímavý kriminální příběh, který je ale ovšem třeba brát s rezervou, v kontrastu tehdejší doby, protože dnes působí spíše naivně. Téma křivě obviněného muže, který se po letech vrací jako mocný a bohatý cizinec sice není příliš originální, ale to zas tak moc nevadí.


Gemmell má nesporný cit pro vytvoření hrdinů svých knih. Nejedná se o rytíře na bílých koních, ale o muže s temnou a krvavou minulostí. Dobré postavy jsou, ale pouze část úspěchu. Další neméně důležitou částí je děj. Ten mě bohužel v tomto případě příliš nenadchl. Časté prolínání minulosti a přítomnosti způsobilo roztříštěnost děje a ten ztratil spád předchozích dílů. Sice si uvědomuji, že minulost je důležitá pro pochopení charakterů postav a jejich jednání, ale to se mohlo vyřešit třeba jako v Kronikách o Drussovi, kde děj postupoval během let o minulosti do současnosti.


Macikcz a Borknagar ve svých komentářích píší, že předchozí díl jim přišel lepší, ale já si myslím spíše opak. Úvodní střetnutí s nájemnými vrahy, útěk před Sathuly a zabití vůdce temných rytířů jsou přesně ty scény, které se mi s Tulákem líbí nejvíc. Nelítostný zabiják se plíží tmou a jeho kuše nedává nepřátelům šanci.


Kniha má velice dobrý děj, ale některé části by si zasloužili větší prostor.


Zas tak moc mě to nevzalo, místy se sice projevuje Kingův mistrný vypravěčský um, ale většinou je to průměrná upírská story.


Na jedné straně vynikající Svůj život, Spojeni v Bohu a "Tak tedy - HEIL HITLER! - ty svině!", na druhé straně Reportáž psaná ve svěrací kazajce a Instant, které považuji za to nejslabší co autor kdy napsal.


Není to román, ale povídka. Sice to má 128 stran, ale velice maličkých. Kdyby to nebylo tak dobré nestálo by to za koupení.


Bakly je jako řemdich, který svými úkoly prochází s razancí a krvavostí této zbraně. Povídky mě chytli, mimo jiné protože jsou dostatečně dlouhé aby se stačil rozvinout nějaký děj, tomu navíc pomáhá, že sledují určitý příběh války proti císařství. Pevně doufám, že brzy vyjde další kniha s Koniášem nebo Baklym, ve které válka naplno vypukne.


Písečníci jsou skvěla povídka, která má vynikající nápad a spád. Píseň pro Lyu má také dobrý nápad a i když se první nevyrovná má velice zvláštní atmosféru, která mě velice bavila. Poslední povídka mě, ale moc nechytla i když neurazí.


Na rozdíl od předchozího dílu se zde objevuje více dějových linií, což knihu zlepšuje. Na druhou stranu se děj, především Eragoův výcvik, zbytečně vleče a zabýhá do zbytečných detailů. Celkově vzato je tento díl takový lepší průměr.


Kniha obsahuje tři povídky:
Martin Paz je povídka, která se odehrává na pozadí indiánského povstání v Peru. Má dobrý děj, který není prošpikovaný obvyklými geografickými popisky. Má sice tragický konec, ale to vůbec nevadí.
Prorazili blokádu je povídka o obchodní lodi, která pronikne blokádou unie do obleženého Charlestownu, kde prodá svůj náklad a naloží nový. Zároveň osvobodí vezně z konfederačního vězení, takže při spáteční cestě se musí dostat přes baterie obou válčicích stran.
Mistr Zachariáš je hororová povídka ve stylu E. A. Poea. Vypráví o geniálním švýcarském hodináři, jehož život je spojem s chodem hodin, které sestrojil. Když jeho hodiny přestávají postupně jít, onemocní a nakonec je ochoten obětovat štestí své dcery aby dosáhl nesmrtelnosti.


Kniha obsahuje šest povídek:
Rodina krysáků je fantasy pohádka s hodně naivním dějem, ačkoliv obsahuje některé celkem dobré nápady a pár vtipných monentů. Navíc je dalším důkazem Vernovi všestranosti. Ovšem celkově vzato se jedná o nejslabší kousek v této sbírce.
Pan Dis a slečna Es je hudebně laděný příběh ze švýcarské vesničky. Mě osobně, ale přišel dost tuctový.
Osud Jeana Morénase je povídka z vězenského prostředí. Existuje ve dvou verzích. Tato skončí špatně a nevinný uprchlík se obětuje pro svého bratra a je znovu chycen. Ve druhé verzi, která se jmenuje Pierre-Jean a v ČR vyšla v rámci kniky San Carlos, se uprchlíkovi útěk zdaří a odpluje do Ameriky. Verne nejprve napsal tu s dobrým koncem, ale později byl donucen její konec přepsat, ale začátky obou povídek jsou identické. Musím říci, že obě alternativy mají něco do sebe a líbí se mi.
Humbuk je velice vydařená povídka o jednom spekulantu, který vydělá na jednom podvodu.
Den amerického novináře v roce 2889, je povídka z daleké budoucnosti. Je zajímavé jakou představu o technologii a způsobu života v 29. století měl takový vizionář jako Verne před sto lety a kolik z toho je už dnes skutečností. Dnešní vize života v budoucnu je naprosto odlišná. Jdeme prostě rycle kupředu.
Věčný Adam je naprosto geniální povídka. Sci-fi, které je natolik moderní, že by obstálo i dnes. Pro mě jednoznačný vrchol knihy.


Jedna z nejslabších verneovek, sice psaná z humorem, ale bez dobrodružní zápletky.


Třetí kniha o Gun Clubu. V rámci Verneovek, kterých jsem přečetl přes padesát je hora přebudovaná na hlaveň děla zatím nejšílenější vědeckofantastická vize.
