Elčokča
komentáře u knih

Přestože to byla ke konci až moc velká pohádka, kniha se mi líbila. Autorku mám ráda a hned tak mě asi nezklame ;-)


Nevěřím, že když si pořádně uklidím, změní se mi život nebo zhubnu... Každopádně mi ale kniha pomohla razantně probrat šatník, přestat lpět na různých drobných předmětech a kupovat každou věc do zásoby.
Svislé skladování je sice fajn nápad, ale v klasické skříni těžko realizovatelný - k tomu bych potřebovala komody nebo jiné šuplíky.
A ještě drobná poznámka na závěr - pokud bydlíte s manželem a dvěma dětmi, pořádek jednou provždy mít nebudete, i kdybyste se na hlavu stavěli :-D


Kniha mě bohužel nenadchla tolik, jak jsem čekala. Je hodně čtivá, to ano, ale ten závěr? Úplně souhlasím s Kekik.
Ovšem odnesla jsem si moudro - "Učíš lidi, jak s tebou mají jednat." A taky se mi líbí myšlenka najít si každý den nějakou hezkou maličkost, aby ani špatný den nebyl úplně černý.


Příběh je to originální, ale strašně nereálný. Vadilo mi časté zamýšlení se a vzpomínky (občas popsané dvakrát), které odváděly pozornost od příběhu a byly tak zamotané, že než se hrdinové vrátili do "reality", už jsem zapomněla, že to byla jen odbočka. Do posledního dílu se možná ani nepustím, protože mě nezaujala anotace.


Zvažovala jsem 3* za dobrou zápletku, ale vzhledem k tomu, že mě kniha fakt nebavila a nutila jsem se ke čtení, dávám jen 2.
Byly doby, kdy jsem tenhle žánr odsuzovala. S přibývajícím věkem a starostmi jsem ale přišla na chuť šťastným koncům a "lásce, o které se točí filmy". No v tomto případě jí bylo až přespříliš. Alespoň jedno vyznání nehynoucí lásky v každé kapitole mě uspávalo. Možná mi nesedl slovenský překlad (i když ve slovenštině čtu ráda), ale jsem zklamaná.


Tahle kniha mě neskutečně vytáčela, ale zároveň přitahovala. Přece MOHLI být spolu, ne? A kdyby se tak moc milovali, nechodili by s jinými. Proč by se takhle mučili? Žádné sedmnáctileté "mládě" takhle nepřemýšlí a rozhodně nevydrží milovat jen platonicky a vyčkávat 2 roky.


Po přečtení pár stran plných lajkování a sdílení jsem si řekla, že kniha je vážně určena patnáctiletým a nemá cenu ji dočítat. Pak dostal příběh hloubku a uvědomila jsem si, jak velkou pravdu popisuje. Takže ano, kniha je určena teenagerům (a ti by ji měli mít naordinovanou jako povinnou četbu), ale má co říct i nám starším.


Kniha se dobře čte, je napínavá- až do konce se pořád něco děje, popisuje několik životních osudů, vidíme pohled vraha i vyšetřovatele, ale... Po přečtení jsem z ní měla divný pocit. Vždyť je to přece strašně nereálné. Samotný příběh i konec. A nevím proč, ale celou dobu jsem si myslela, že Sonny zjistí, že je vlastně Šimonův syn:-)


Hodně silná knížka.
Pokud máte děti, čtení zvažte - nejspíš si několikrát popláčete...


Opět další Popelka.
Asi by mi to ani nevadilo. Pokud chci vypnout a nepřemýšlet, je kniha dostačující. Co mi ale vadilo, bylo to klišé - tři nejlepší kamarádi si najdou tři nejlepší kamarádky a každý z párů je pro sebe jak stvořený...


Myslím, že 4* jsou příliš, chtěla bych dát 3,5.
S touto knihou jsem měla opačný problém, než s většinou jiných. Většinou mi totiž chvíli trvá než se začtu a pak super. Tady celkem dobrý začátek a pak furt to stejné...


Skvělá kniha, skvělá série, která má jedinou chybu - u nás vyšla na přeskáčku. Tudíž jsme o příběhu Jardan a Nicka z minulého (ale vlastně následujícího) dílu dost informací znali.


Po přečtení všech komentářů jsem čekala hrůzu- a právě proto mě kniha mile překvapila. Nemyslím si, že by to byl propadák a dala bych i 4*, kdybych se pořád neztrácela ve jménech a nemusela se zamýšlet, jestli se jedná o nějakého z asistentů, klientů nebo agentů... Co mě taky moc mrzí je, že se kniha podobá Na ostří nože nebo Má mě rád, nemá mě rád (prostě už je jich na toto téma dost).
Ale abych jen nekritizovala- miluju Cartera bez kofeinu. U těchto scén jsem se válela smíchy. Bohužel mi připomínal sebe:-D


Fajn knížka co pobaví, rychle se čte, ale bohužel extra nenadchne. Dost se podobá Rockovému sólu a spoustě jiným...
I tak se těším na nová díla těchto autorek;-)


Moc pěkné počteníčko. Na mě je to sice už moc YA, protože neustále se opakující - víš co, jako, nebo tak něco - mě vytáčelo, a výraz vykousnout (zřejmě míněno líbání?) mě doháněl k šílenství. Ale vysoké hodnocení dávám proto, že tuto knihu s čistým svědomím za pár let klidně doporučím dceři.


Je velice vtipné číst, jak rozporuplné emoce kniha vyvolává:-D
Mně se líbila, ALE... Stejně jako u spousty obdobných knih se domnívám, že kdyby autorka vše "smrskla" do jednoho dílu, udělala by líp. Minimálně by se vyhla natahované zabedněnosti hysterické Emily.
A Dillon? Je sice slizák, ale nemyslím si, že ho tak Emily viděla. Kdyby byla kniha psaná v ich formě, zřejmě by ho popisovala jako dobráka, kterému je vděčná. Ona o těch nevěrách nevěděla, to jen my čtenáři...


Dala jsem 4* za čtivost, ale za děj by to byly jen 3*. Bohužel pro mě bylo Inferno slabší než první díl. Nebo spíš ne ani slabší, ale ještě míň pravděpodobný. Mafie (navíc dvojí) by Sofii sledovala na každém kroku, odposlouchávala, vyhledávala podle telefonu, sociálka by ji nenechala jako nezletilou jen tak "bydlet u kamarádky" a Millie? Ta by byla cílem hned po Sofii. Ale i přesto se mi kniha líbila a těším se na závěr.


Kniha se opravdu skvěle čte, má zajímavé téma, jen ten happyend byl na mě moc naivní. Na to, jak se zdála situace zamotaná, se moc snadno vyřešila a všichni byli spokojení, včetně Jeffa...


Tak na to už jsem asi vážně stará. Nejprve jsem byla nadšená, ale pak... Já nevím. Vymyšleno je to velmi čtivě a svým způsobem netradičně (když opomenu bohaté a krásné bratry), takže hodnotím vysoko. Ale jestliže jsem Ellu z Royals přirovnala k Semiru Gerkhanovi, musím Sofii přirovnat k Chucku Norisovi. Prostě jsem se ke konci cítila jak ve špatném vtipu - tohle že dokáže sedmnáctiletá holka? Každopádně pokračování si přečtu už jen proto, abych se dozvěděla, jak z téhle "války" autorka vybruslí a jestli vyhraje Luco.


Večer se mi u knihy zavíraly oči, což u mě při napínavé nebo hodně čtivé knize nehrozí. Nechápu, proč se autoři snaží vytřískat z knih peníze tím, že jen přepíší příběh z pohledu jiné osoby (viz Učiněná katastrofa, Grey...) Ale i přesto, a možná proto, že jsem četla knihu s odstupem, jí dávám 3* a myslím, že je o něco povedenější než Šance.
