Elčokča
komentáře u knih

Pohodové čtení, žádné přehnané drama ani plačtivé scény, a tak mi to vyhovuje! Autorka (autorky) by mohly vydat knížku každý měsíc a pořád by to nebylo dost :-D
Jsem ráda za zmínku o Layle - aspoň víme, že operaci zvládla.


I když mi čtení vůbec nedělalo dobře (příliš jsem se vžívala do postav :-D), hodnotím velmi kladně.
Bylo fajn vidět příběh i z pohledu Eleca, ale ke konci jsem četla jen jeho myšlenky, rozhovory jsem přeskakovala, páč mě nebavilo číst v jedné knize dvakrát to stejné.


Příběh je to originální, ale strašně nereálný. Vadilo mi časté zamýšlení se a vzpomínky (občas popsané dvakrát), které odváděly pozornost od příběhu a byly tak zamotané, že než se hrdinové vrátili do "reality", už jsem zapomněla, že to byla jen odbočka. Do posledního dílu se možná ani nepustím, protože mě nezaujala anotace.


Většinou když dočtu knihu, dám si den na "odeznění" příběhu a nezačínám číst další. U téhle knihy to bohužel nepotřebuju. Za mě 3,5*, nesedla mi Isabelle. Ale jinak je to pohodová kniha s neotřepaným příběhem. A Jens je moc fajn.


Děsivá představa, brrr. Kniha má opravdu pomalý rozjezd. Od začátku víte, k čemu se schyluje, ale stane se tak až kolem str. 200. Pak už mě děj konečně vtáhl a musím říct, že za mě dobrý - takový střed. Spojení umění, náboženství, vědy a supermoderní výpočetní techniky na mě udělalo dojem. Hlavně proto, že si taky kolikrát říkám, kam až ten nezastavitelně rychlý pokrok dospěje...
Jen mi přišlo vtipné, že v minulé knize (Inferno) se autor obává přelidnění a vyčerpatelnosti zdrojů a tady píše, jak bude skvělé, že v budoucnu budeme umět léčit všechny nemoci a dožijeme se vyššího věku.


V hlavní roli je sice opět krásný, bohatý a domýšlivý frajírek, ale na rozdíl od jiných knih Drew není bezohledný sobec, který se změní až když se zamiluje. Drew je hodný a skvělý od začátku, a to se mi na autorčiných knihách líbí. Navíc se to vzájemné popichování moc dobře čte.


Velmi věcný rádce, jak a co nechat v domácích podmínkách naklíčit. Plus 20 receptů, ze kterých vyzkouším max. 3... Bohužel je knížka hodně tenká a myslím, že při důkladnějším hledání bych se všechny informace dočetla i na internetu.


Moc pěkné počteníčko. Na mě je to sice už moc YA, protože neustále se opakující - víš co, jako, nebo tak něco - mě vytáčelo, a výraz vykousnout (zřejmě míněno líbání?) mě doháněl k šílenství. Ale vysoké hodnocení dávám proto, že tuto knihu s čistým svědomím za pár let klidně doporučím dceři.


Zvažovala jsem 3* za dobrou zápletku, ale vzhledem k tomu, že mě kniha fakt nebavila a nutila jsem se ke čtení, dávám jen 2.
Byly doby, kdy jsem tenhle žánr odsuzovala. S přibývajícím věkem a starostmi jsem ale přišla na chuť šťastným koncům a "lásce, o které se točí filmy". No v tomto případě jí bylo až přespříliš. Alespoň jedno vyznání nehynoucí lásky v každé kapitole mě uspávalo. Možná mi nesedl slovenský překlad (i když ve slovenštině čtu ráda), ale jsem zklamaná.


Je velice vtipné číst, jak rozporuplné emoce kniha vyvolává:-D
Mně se líbila, ALE... Stejně jako u spousty obdobných knih se domnívám, že kdyby autorka vše "smrskla" do jednoho dílu, udělala by líp. Minimálně by se vyhla natahované zabedněnosti hysterické Emily.
A Dillon? Je sice slizák, ale nemyslím si, že ho tak Emily viděla. Kdyby byla kniha psaná v ich formě, zřejmě by ho popisovala jako dobráka, kterému je vděčná. Ona o těch nevěrách nevěděla, to jen my čtenáři...


No nevím. Mohla to být krásná, dojemná kniha, nebýt tam sci-fi vložka o supermanovi v Africe... Taky mě už omrzely dominantní a submisivní role.
A konec? Všechno dopadlo jak nejpřesladěněji mohlo.


No, uvěřitelné nebo ne, bylo to strhující a maximálně napínavé. Teď už mi ta nepravděpodobnost ani nevadila, protože takhle čtivých knih znám málo. Jediné, co mě ve čtení brzdilo, bylo to, že jsem si musela - CHTĚLA! vyhledávat a překládat italské výrazy. (Nemám tištěnou verzi, možná je v knize na konci překlad...)


Dala jsem 4* za čtivost, ale za děj by to byly jen 3*. Bohužel pro mě bylo Inferno slabší než první díl. Nebo spíš ne ani slabší, ale ještě míň pravděpodobný. Mafie (navíc dvojí) by Sofii sledovala na každém kroku, odposlouchávala, vyhledávala podle telefonu, sociálka by ji nenechala jako nezletilou jen tak "bydlet u kamarádky" a Millie? Ta by byla cílem hned po Sofii. Ale i přesto se mi kniha líbila a těším se na závěr.


Kniha se opravdu skvěle čte, má zajímavé téma, jen ten happyend byl na mě moc naivní. Na to, jak se zdála situace zamotaná, se moc snadno vyřešila a všichni byli spokojení, včetně Jeffa...


První třetina nuda. Potom otočka o 180°- úplně mi spadla brada! Napětí, akce a totálně nepředvídatelný konec. S tím se sice neztotožňuju, ale celkově hodnotím knihu velmi kladně. Bohužel podruhé se k ní nevrátím, protože nejlepší je právě ten zvrat a ten už by teď nebyl překvapením.


Strašně nerada hodnotím knihu, kterou mám rozečtenou dlouho a u téhle se navíc nemůžu rozhodnout, jestli se mi líbila nebo ne. Nemohla jsem se do ní začíst, ani Linda mi nijak nepřirostla k srdci, ale na druhou stranu obsahuje plno hlubokých a pěkných myšlenek.

Po přečtení tohoto dílu jsem přemýšlela, PROČ se mi vlastně líbily předchozí díly a jestli vůbec. Na začátku knihy troška napětí a pak už se vše točilo kolem análu... Děj by se vešel na tři strany, jako doslov k předchozí knize.


Tahle love story psaná mužem z pohledu ženy mě fakt bavila. Babička, co se s nikým nemaže, Nataliin špatný vkus na muže a intriky od konkurence vás natolik vtáhnou, že se ani nenadějete a je konec. A vůbec nevadí, že je od začátku předvídatelný. Slovy Ryana- prostě kúlové:-)


Tahle kniha mě neskutečně vytáčela, ale zároveň přitahovala. Přece MOHLI být spolu, ne? A kdyby se tak moc milovali, nechodili by s jinými. Proč by se takhle mučili? Žádné sedmnáctileté "mládě" takhle nepřemýšlí a rozhodně nevydrží milovat jen platonicky a vyčkávat 2 roky.


Tak na to už jsem asi vážně stará. Nejprve jsem byla nadšená, ale pak... Já nevím. Vymyšleno je to velmi čtivě a svým způsobem netradičně (když opomenu bohaté a krásné bratry), takže hodnotím vysoko. Ale jestliže jsem Ellu z Royals přirovnala k Semiru Gerkhanovi, musím Sofii přirovnat k Chucku Norisovi. Prostě jsem se ke konci cítila jak ve špatném vtipu - tohle že dokáže sedmnáctiletá holka? Každopádně pokračování si přečtu už jen proto, abych se dozvěděla, jak z téhle "války" autorka vybruslí a jestli vyhraje Luco.
