ElenaV.
komentáře u knih
Hodinky
Veronika Jonešová
Knížka, která vás od prvního slova až po poslední tečku chytne a vy se nebudete moci odtrhnout. Ještě že tento příběh nekončí. Je až neuvěřitelné, jak moc reálný pro mě svět Patricie a Samuela je. Když jsem knížku četla podruhé (a rozhodně ne naposledy), začala jsem, i kromě vlastního děje, vnímat ty malá sdělení, která jsou uložena mezi řádky a knížku si zamilovala ještě více. Za mě je 5 hvězd málo!! Přeji autorce šťastnou ruku při psaní dalšího dílu, kterého se nemůžu dočkat!
Jíst, meditovat, milovat
Elizabeth Gilbert
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měla od knížky už nějaká očekávání, ale musím říct, že to bylo zklamání. Bavily mě zážitky z cestování, jaké tam navázala přátelské vztahy, občas se i objevily zajímavé myšlenky, které vás donutí přemýšlet a možná i trochu zpochybňovat, ale nemohla jsem se začíst do děje a knížku dočetla spíše kvůli tomu, že nemám ráda, odcházet od nedočtené knihy. Za mě je to jeden z hodně mála případů, kdy je filmová verze lepší než kniha.
Švábi
Jo Nesbø
Další díl a opět Nesbo nezklamal. Co mám na něm nejraději kromě propracovaných zápletek, toho, že se nebojí zajít i do témat, která nejsou nikomu příjemná a vybírá si je málo autorů, a tím jeho příběhy dostávají originalitu i syrovou realitu, jeho ironie a vtip, Harryho nechuť nechat se manipulovat a jeho vnitřní boje, tak jsou to popisy, které Nesbo používá. Hraje si se slovy, dodává jim barvu a tím dokáže ještě více vtáhnout do děje.
Netopýr
Jo Nesbø
Jo Nesbo patří k mým oblíbeným autorům. Nejvíce mě baví, že Harry není typický neomylný, morální hrdina, který vždy udělá vše správně, ale i přesto mu fandíte, bojíte se o něj a držíte mu palce. Líbí se mi, že se Nesbo nebojí a čtenáře hned ze začátku překvapí tím, že příběh přesune z Norska do Austrálie, což by čekal jen málokdo. Příběh byl napínavý, nečekaný a zajímavý i svými střípky z australské historie.
Pán much
William Golding
Knížka mě zaujala svým originálním tématem. Celou dobu jsem přemýšlela a říkala si: „Co by asi udělali dospělí?“ nebo „Tohle by dospělí neudělali“. Ale bylo by to tak? Ukázka charakterů, které se najdou v drtivé většině skupin, byly přesně ukázkou typických lidských povah. Bylo hodně deprimující číst, jak se snadno začali nudit, a když je něco nebavilo, tak to prostě nedělali, i když na tom závisel jejich život. Perspektiva dětského myšlení byla moc hezky vystižena. Trošku mě mrzí, že o Pánovi Much nebylo napsané více. Je zde spíše vyjádřena jeho symbolika, ale i tak bych uvítala více přímé interakce jako měl Simon.
