Elishkad komentáře u knih
Kniha je taková nijaká a příběh je celkem povrchní. Nevzbudil ve mně žádnou emoci, kromě nelibosti vůči hlavní hrdince. Po přečtení recenzí jsem čekala psychologické drama, které se bude odehrávat mezi přeživšími na člunu, ale postav je tam hodně, jsou špatně a málo popsané a čtenář se v tom ztrácí. Nehledě na to, že se na člunu skoro žádné drama neodehrává a hlavní hrdinka je jen samé: ach, koukl na mě, co to asi znamená? Závěr je nedotažený a vlastně mi i bylo celkem jedno, jak to s hlavní postavou dopadne. Naštěstí kniha není moc dlouhá.
Hlavní hrdinka v knize byla taková nijaká a nezajímavá. Její nejlepší kamarádka (Menchu myslím) byla opravdu příšerná. Hlavní zápletka je skvělá, ovšem na šachu to stojí opravdu hodně a pokud šachům nerozumíte (stejně jako já), čtete dlouhé a dlouhé věty, které vám nic neříkají.
Nejhorší na knize je ale to, co zmiňuje M. Vokáč v doslovu. To zkrátka nedává smysl. Trochu spoileru - hl. hrdinka, šachysta a kamarád hrají šachovou partii s vrahem, navzájem se nevidí a neslyší. Vrah jim nechává různě vzkazy s jeho dalším tahem. Okamžitě vás napadne, jak se vrah dozví tah od soupeřů, když ti mu žádný vzkaz nechat nemohou (neznají jeho identitu). Přesto hl. hrdinka, šachysta a kamarád nějak táhnou a zanedlouho někde najdou další vzkaz od vraha s jeho tahem. To je hodně nedomyšlené a tak vás přirozené napadne, že vrahem je hl. hrdinka, šachysta nebo kamarád a celou dobru, co čtete, na to myslíte. Konec spoileru.
Kniha se ale celkově četla docela dobře a nenudila, i když strhující příběh taky rozhodně nenabízí.
Jako mnoho jiných čtenářů, čekala jsem hororový příběh a nakonec se z toho vyklubalo něco jihého, ale i tak se mi kniha velice líbila. Myslím ale, že pokud bych ji četla tak v patnácti letech, líbila by se mi ještě více.