Elviento komentáře u knih

Příběh bojovníků za svobodu Jeruzaléma a křesťanské víry zasazený do 11. století se mi zpočátku zdál poutavý stejně jako zajímavě pojaté vyprávění odkazující se na údajný latinský zápis jistého Clauda, sluhy urozeného pána Guillaume de Tourona, vedoucího výpravy. Z užitého autorova (resp. překladatelova) jazyka čiší ironie a nadsázka, s níž popisuje zrůdné činy křesťanů vůči židům, jež považují za hybatele všech neštěstí. Na jednu stranu je nadsázka přístupem sympatickým, na stranu druhou vzbuzuje snad ještě větší odpor. V druhé části knihy najdeme další příběh. Tentokrát ze židovské perspektivy a mnohem mladší doby. Že mezi nimi bude určitá souvislost, se dá předvídat. Čtenáři se domněnka potvrdí zhruba v polovině druhého příběhu, kdy si uvědomí, s jakou kuráží a odhodláním jsou lidé ochotni a schopni jednat vůči jinověrcům a společenským skupinám, které se od nich liší, a z nichž mají strach. Když k tomu přidám syrový náhled Šragy Ungera na sebe sama, obhajobu a starost o židovský národ a nakonec radikální a stejně surové nápady, jak předejít nebezpečí ze strany bolševiků a mnohých nevinných lidí, jako literaturu před spaním bych tento titul nezvolila, nicméně pro seznámení se s Ozovou tvorbou, je tato útlá knížka vítaným doplněním.