Endy17 komentáře u knih
Zajímavé povídání o některých zajímavých, ale také o několika naprosto nezajímavých lidech. Několik lákavých a naprostá většina nepoužitelných receptů. Největší přínos téhle publikace pro mě osobně bylo splnění nejtěžší kategorie ve Čtenářské výzvě 2018.
Trošku mi Kornelius a jeho osudy připomínají britského Sharpa, okořeněného trochou mystiky a nám bližšího či alespoň známějšího prostředí. Polemizovat by se místy dalo nad překladem, ale knihu slovenského autora bychom nakonec zvládli i v originále.
Ohlédnutí čtyřicátníků za tím, jaké to bylo, jaké to mohlo být a jaké už to nikdy nebude. Vyprávění o jejich, ale také třeba trošku o naší nebo zrovna o té vaší středoškolské třídě.
Rozhodně zajímavé čtení s informacemi, které pro mě byly nové, chvílemi dobrodružné a napínavé, ale většinou spíše učebnicové.
Žádné velké nadšení. Knížka se čte dobře, ale nijak mě nepohltila a vracet se k ní určitě nebudu.
Trochu to svádí, aby čtenář s protagonisty sympatizoval, ale v zásadě v knize kladnou postavu nenajdeme. Vito Corleone se se svým smyslem pro čest, úctu a rodinu staví do pozice tvrdého podnikatele a osobně si ruce od krve nešpiní, ale veškeré dění řídí a bez jeho vědomí se nestane prakticky nic.
Příběh je záživný a rychle ubíhá, v knize nejsou žádná hluchá místa a čtení místy komplikuje jen velké množství postav. Příjemné je to, že čtenáře čeká ještě několik dalších pokračování osudů rodiny Corleone.
Fascinující. Málokterá kniha z literatury faktu se dá číst jako bestseller, ale tahle rozhodně ano. Překvapivé informace o uměleckých dílech v mém rodném městě, o tom kde se dají najít nebo o tom, která byla převážně z ideologických důvodů zničena.
Nesdílím bezvýhradné nadšení ostatních, kniha se se mi četla trochu ztěžka. Podrobné knihy čtu rád, Loukotkovou obvykle také, ale tentokrát mi to tak úplně nesedlo.
Sharpe ve svém dalším pokračování překvapivě bez dámské společnosti.
Typický autorův rukopis - skvělé, poutavé a napínavé čtení trochu deklasuje předramatizovaný závěr ve stylu akčního filmu s "povinným" přeslazeným zakončením (nakonec i to evokuje představu filmového scénáře). Překlad mě místy překvapil, bohužel ani jednou příjemně.
Stejně laskavý humor, stejně moudré vyprávění - Zdeněk Šmíd svůj styl nezapře ani v pohádce.
Dobrodružný příběh tří (a později zjistíme, že čtyř) trosečníků je místy až úsměvný svou naivitou a shlukem vysoce nepravděpodobných náhod. Přesto jsem si ho opět přečetl s velkou chutí a takřka jedním dechem - podobně, jako poprvé bezmála před čtyřiceti lety.
Většinou bývá pokračování horší, ale v tomhle případě bych řekl, že dvojka mírně převyšuje první část. Averze vůči Emilovi je sice stále patrná, ale už není leitmotivem. Vyprávění o cestování autor umí, recenze použitého vybavení místo doslovu je praktickým závěrem.
Tahle kniha mi trochu připomíná sérii o Sharpovi - na pozadí skutečných historických událostí se hrdinný bojovník zamiluje do krásné domorodky... Příběh je také podobně čtivý a stránky rychle ubývají. Možná až moc rychle.
Bohužel, i v tomhle díle jsem zakopnul o gramatickou chybu, což se mi u nově vydaných knih stává čím dál častěji (str.70- ohně svítili)
Osobní neshody daleko přesahující rámec expedice vrhají temný stín na celý cestopis. Technický stav vozidel vzbuzuje v čtenáři falešnou naději, že cestovat se dá i s naprosto nepřipraveným strojem, k tomu pár úplně zbytečných vulgarismů - ale to všechno popsáno skvělým stylem autora, který svoje zážitky umí skvěle naservírovat.
Ještě trochu seriálovější a nepravděpodobnější než první díl, ale stále čtivé a zábavné.
Hořkosladké, místy trochu melancholické, sladkobolné, veselé, vysoce nepravděpodobné, ale také zábavné a zajímavé čtení.
Ačkoliv je kniha celkem dobře čtivá, brzy začne být otravný Taitův všudypřítomný narcismus. Celkově se nedá mluvit o historickém románu, ale spíš o fantasy zasazenou do historických reálií - místy poněkud nepřesných. Jako oddechovka na dovolenou asi dobrá, ale nic víc nečekejte.
Nečekaný a překvapivý závěr vybízí k přečtení druhé části, ale nejsem si jistý, že se k tomu odhodlám. Zajímavý námět ztrácí na kvalitě špatnou přehledností příběhu, množstvím překombinovaných a nepravděpodobných situací, ale také zbytečnými vulgarismy.
Děj je místy trošku, ale vážně jen trošku, přitažený za vlasy, větší výhrady bych měl k překladu. Ale protože Ken Follett psát opravdu umí a vybral si zajímavý a neotřelý námět, výsledkem je výborně čtivá, zajímavá a napínavá kniha.