Endy17 komentáře u knih
Insolvenční dlužník není tak moderní termín, jak by se zdálo - Rembrandt nesl tenhle nelichotivý titul už v sedmnáctém století. Autor představuje výjimečného umělce také jako nepraktického člověka pohrouženého do práce, ale tápajícího v životě.
Nabízí se otázka, jestli tímhle svazkem autor sérii končí nebo jestli vytváří prostor pro zcela novou dějovou linii.
Pane Niedle, B je správně!
Ve svém věku už zdaleka nepatřím do cílové skupiny, přesto hltám Elstnerovy řádky stejně, jako když mi bylo třináct.
Mladé generaci už asi většina vtipů nic neřekne, jakkoli té mojí se zdá Renčínův humor nadčasový a stále aktuální.
Od Alexe Crosse jsem si pět let odpočinul, než jsem sáhl po pátém pokračování. Bohužel, ani časový odstup můj názor nezměnil. Kvalitativně sestupná tendence, brutalita a romantika spíš naopak. A ten závěr - to snad ne....
Patterson ale psát umí, takže - za dalších pět let nashledanou?
Spíš příjemná oddechovka než hluboký umělecký zážitek, tím kniha určitě plní své poslání.
Četl jsem v těsném sledu s Vopěnkovou Novou planetou - podobný námět dělá z těchto knih zajímavou paralelu.
Moderně (doufejme, že nikoli vizionářsky) převyprávěný biblický příběh Josefa. Navzdory poměrně velkému rozsahu kniha nemá moc hluchých míst a stránky rychle ubývají. Závěr přináší jak naději pro hlavní hrdiny, tak možnost pokračovat v příběhu pro autora.
Překlad Jiřího Joska je velmi moderní, místy se mi zdál moderní až příliš. Pokud je to ale cesta, jak přivést k Shakespearovi víc současných čtenářů, je cestou správnou. Navíc je dvousvazkové souborné vydání ozdobou knihovny.
Návštěvy Korfu a čtení Durrellových knížek mě nikdy neomrzí. V případě téhle publikace mi tak autor přináší dvě potěšení naráz.
Dílem životní příběh Jessenia, dílem alegorie. Jak už padlo v předcházejících komentářích, jde převážně o fikci zasazenou do dobové reality. Čtenáři nabízí víc otázek než odpovědí, přesto (nebo snad právě proto) stojí za přečtení.
Nejsem si úplně jistý srozumitelností pro dětského čtenáře, ale na základní seznámení s biblickými příběhy je kniha vhodná i pro dospělé. Zjednodušené a tak trochu pohádkové převyprávění v tomhle případě není na závadu.
Očekávaná poetičnost a nečekaná aktuálnost z pera geniálního renesančního dramatika v překladu skvělého Martina Hilského.
Zajímavý životní příběh vyjímečného vědce rozepsaný na příliš mnoha stranách. Kniha v polovičním rozsahu by se mohla blížit k dokonalosti.
Kniha otevírá oči naivnímu názoru, že 28.října 1918 zavlály na budovách československé prapory a všichni byli ze vzniku nové republiky nadšení. V dozvucích končící první světové války bylo soužití Čechů a Němců náhle ještě komplikovanější a příznivci hroutící se c.k. monarchie toužili po návratu starých pořádků. První týdny a měsíce tedy nebyly pro nový stát vůbec jednoduché.
Trochu sladkobolný závěr příběhu je daní za beletristické zpracování a vítězství dobra nad zlem také možná symbolicky dává Československé republice naději v lepší zítřky.
Moje možná přehnané očekávání nebylo naplněno - od autora jsem zvyklý na hodně vysoko posazenou laťku a tentokrát mě kniha trochu zklamala. Konec, několikrát zmiňovaný v předchozích komentářích, je opravdu překvapivý, ale na mě působil trochu násilně, možná až na hranici absurdity.
Vyprávění mi svým stylem připomínalo Transfuzi Antona Horsta. Kniha se asi nikdy nestane úplným bestsellerem, ale to rozhodně neubírá na kvalitě románové verzi velmi zajímavého životního příběhu. Škoda ukvapeného konce, další kapitoly by určitě čtenáře neodradily.
Michaela Klevisová a Josef Bergman opět úplně jinak. Autorka předkládá příběh, který ničím nepřipomíná předchozí případy. Vyhýbá se tak problému některých sérií, kdy hrdinové prožívají prakticky stejné příběhy stále dokola, rozlišené jen jiným prostředím.
Vcelku pomalý rozjezd, ale zhruba od třetiny už je to celkem jízda! Na tenké hranici mezi historií a fikcí autor balancuje bravurně a s jistotou - až se nechce věřit, že tahle kniha je jeho prvotinou.
Oblíbený autor, oblíbená série - nicméně příběh jakoby trochu ztrácel na kvalitě, alespoň oproti těm předcházejícím.
Hodnotit Shakespeara snad ani nejde.
Neustále mě překvapují textové rozdíly různých překladatelů. Tohle vydání (překlad E.A.Saudek) bych označil za zlatou střední cestu - pro dnešního čtenáře je mnohem čtivější než starší vydání (například ve Fischerově překladu), přitom zůstává poetický a není přehnaně moderní, jak na mě místy působí překlad Jiřího Joska.