Endy17
komentáře u knih

Hodnotit Shakespeara snad ani nejde.
Neustále mě překvapují textové rozdíly různých překladatelů. Tohle vydání (překlad E.A.Saudek) bych označil za zlatou střední cestu - pro dnešního čtenáře je mnohem čtivější než starší vydání (například ve Fischerově překladu), přitom zůstává poetický a není přehnaně moderní, jak na mě místy působí překlad Jiřího Joska.


Mám pocit, že jsem četl jinou knihu než ostatní komentující. Dočíst knihu pro mě byla zkouška silné vůle - zvládl jsem to, ale radost to pro mě nebyla.


Šestý svazek o dobrodružstvích Oldřicha z Chlumu chronologicky nezapadá, autor nás vrací do hrdinova mládí a tahle kniha by tak mohla celou sérii zahajovat. Na kvalitě jí to ale nijak neubírá a Oldřichovi příznivci se jistě rádi dozví něco o tom, jak to bylo před jeho působením na Bezdězu.


Několik časových poloh, několik vypravěčů, několik silných lidských příběhů. Občas není lehké se hned v textu zorientovat a teprve po několika řádcích je zřejmé, kdo je protentokrát hlavní postavou a vypráví o svých osudech. Přesto se jedná o mimořádné čtení a pro čtenáře je velká škoda, že autorka už žádnou knihu nenapíše.


Nadšení ostatních čtenářů nesdílím, mě tenhle příběh nijak zvlášť nepohltil.


Hodně přeslazená telenovela.
Autor je výborný vypravěč a příběh se tak čte skoro sám, ale červená knihovna nikdy nebyla můj šálek kávy.


Chronoklasmus není žádnou novinkou, psal o něm John Wyndham už v roce 1956 a zmiňuje se o něm Eduard Martin o třicet let později, ale Stephen King tohle riziko zpracoval v neobvykle širokém záběru. Výsledkem je strhující a často překvapivé čtení, místy snad jen trochu rozvleklé.


Nabízí se srovnání s Mužem, který chtěl být šťastný. Zajímavé jako cestopis či jako sonda do odlišné kultury, ovšem s většinou názorů a závěrů autorky se ztotožnit nedokážu.


Petr s Rozárkou odjeli z Prahy a tak je urozený pan Jiří Adam z Dobronína na vyšetřování sám - ale překvapivým vývojem dlouho sám nezůstane...


Před pětatřiceti lety jsme Párala hltali - dnešní nostalgické ohlédnutí mě přesvědčilo o tom, že autor má co říct i dnešnímu čtenáři.


Způsob vydávání Zelené míle mi připadal přinejmenším podivný - po přečtení celé série ho hodnotím jako geniální! Při dočítání jednoho dílu už jsem měl připravený další sešitek, do kterého jsem se okamžitě vnořil a který mě opět zcela pohltil. Čekání na vydání dalšího dílu muselo být pro první čtenáře hodně náročné, ale napětí děje se tím určitě ještě stupňovalo.


Po přečtení rukopisů jsem natolik rozpačitý, že si netroufám hodnotit. Bez ohledu na jejich (ne)pravost uznávám jejich přínos a ve své době velký význam, jejich čtení pro mě ale velkou radostí nebylo.

Čím jsem starší, tím víc oceňuji literární klasiku a ani tahle sbírka povídek není výjimkou.


Zmatečné, nejasné a nepřehledné pasáže střídá napětí a spád děje - občas jsem měl pocit, jako kdyby se při psaní střídali dva autoři.


Z hlavních protagonistů se pomalu stávají takřka superhrdinové - ale co jiného také od rytířů bez bázně a hany čekat?


Ačkoliv se kniha prezentuje jako životopisný román o Heinrichu Schliemannovi, hlavní hrdinkou je jeho druhá žena Sofie, jeho skutečný řecký poklad.
Příběh je přímo nabitý zajímavostmi z práce amatérského archeologa Schielmanna, dobrodruha, mecenáše, ale také rozporuplného člověka. Některá další Stoneova díla jsou čtivější, Řecký poklad naproti tomu přináší více faktů a překvapivých zjištění.


Vlastimila Vondrušku mám rád jako člověka i jako autora. Jeho knihy jsou sázkou na jistotu a z jeho literárních postav se pozvolna stávají mí staří známí.


Studentské nadšení z Románů o zločinu švédské autorské (a partnerské) dvojice je víc než třicetiletou historií a při mém návratu ke kdysi oblíbené literatuře už jsem tak okouzlený nebyl.


Nebylo to úplně lehké čtení, jazyk (alespoň v překladu z roku 1947) trošku těžkopádný. Přesto jsem s velkou chutí "objevil" Shakespeara a nesmírně mě překvapilo, jak je i po několika staletích aktuální.
