Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský přehled

04.11.2023

Pro seznámení s Rukopisy značka ideál, komentář pro hlubší studium vyčerpávající (a ne, nepřečetla jsem ho celý...). - Rukopisy nalezené 1817-1818, přes Václava Hanku, Josefa Dobrovského, Josefa Jungmana do povědomí přivedené, původně datované 1290-1310 (Hankovy patetické přípisy autorství Václavovi, otci Přemysla Otakara II., či Závišovi jsou zábavné, stejně jako odkazy na Hájka či Balbína), později posouvané v čase až po začátek 16. století, nakonec za falza označené. (Mimochodem, v Zelené Hoře - není to ta santiniovská ve Žďáru! - trvají na pravosti Rukopisů tamní průvodci dodnes.) V obou případech jde o směsku hrdinské epiky a lyrických básní či popěvků, Rukopis zelenohorský obsahuje navíc Libušin soud, víc než na "běda mužům, kterým žena vládne" soustředěný na obřadnost sněmu a přes poradní orgán lechů a vladyků na relativní demokratičnost soudu... Obsahově jako by u "bojové" části člověk četl Jiráskovy Staré pověsti české, v té lyrické Erbenovu Kytici. 125 stran komentáře na cca 160 stran původních textů (vlastně pouhých 75 - Rukopis královédvorský je otištěn dvakrát, v různé transkripci). Zachycuje to, čemu dnes říkáme "boj o rukopisy", také poznámky o jazyku, ediční práci a (pravděpodobném) historickém zařazení epických a pojmenování jednoduchých metafor u lyrických básní. Odkládám si... Oldřich a Boleslav - dobytí Prahy Boleslavem Chrabrým a vyhnaní Poláků roku 1004. Záboj, Slavoj a Luděk - nezařaditelné, každopádně boj mezi Čechy a Němci. Beneš Heřmanův - vpád Sasů do Čech ve 13. století. Jaroslav - vpád Tatarů na Moravu roku 1241. Čestmír a Vlaslav - období vlády bájného knížete Neklana. Ludiše a Lubor - nezařaditelné, rytířský turnaj. Zbyhoň - lyrickoepická drobnička, paralela mezi zlým Zbyhoněm vězněnou dívkou a holubicí, obě osvobozeny. Jelen - dtto, přirovnání ztepilosti jelena a zavražděného mládence. Růže - láska jako růže, milý jako drahokam. Kytice - dívka ji loví ve vodě, spadne do ní a utone. Opuštěná - s pohledem na miletínské lesy bez otce, bez matky, bez sourozenců, bez milého. Žežulice a Skřivánek - variace na smutek ze samoty. Jahody - trnem raněná noha vede k milostnému sblížení. Leccos mě bavilo - dějově téměř vše, formálně třeba práce s refrénem v básni Ludiše a Lubor - "Trub a kotlů hlahol zazněl."

10.04.2023

Dostala se mi do rukou literatura, a pokud vím, jsou i internetové odkazy, že se nejedná o podvrhy, ale skutečně původní středověké texty. Básně jsem přečetl a dovolím si zde napsat můj názor, zejména proto, že jsem se seznámil ve srovnání s diskuzemi o autentičnosti RK a RZ s diskuzemi o autentičnosti autora jiného díla, a sice Slezských písní Petra Bezruče. Takže:
Nevím, zda je to nějakým "čuchem", ale poté, co jsem si přečetl jiná díla Vladimíra Vaška než Slezské písně, se ve mně jaksi spontánně utvrdil názor, že Vladimír Vašek je totožný s Petrem Bezručem, čili že Slezské písně skutečně napsal Vladimír Vašek.
V protikladu k tomu jsem po přečtení RK a RZ ve srovnání s jinou nepochybně středověkou literaturou, dospěl jaksi sám v přesvědčení, že RK a RZ jsou opravdu falza. Velmi mne potěšilo, že jsem se následně dověděl, že tento názor vyslovil již Josef Dobrovský, a to okamžitě poté, co byl s těmito básněmi seznámen.