endymio komentáře u knih
Za mě dosud nejtemnější příběh z Nesserova pera. Hlubiny zoufalství té rodiny bych nechtěla zažít a doufám, že autor nečerpal z vlastních prožitků. Policejní tým tentokrát hraje druhé housle, což je malinko škoda - na ten se u tohoto autora vždy těším nejvíc.
Poklidný styl vyprávění mi vůbec nevadil. Dialogy ústřední dvojice mi připomínaly Tommyho Beresforda a Pentličku. Podezření na str. 80, tušení vzorce tak v polovině - přesto bylo všechno nakonec trošku jinak.
Výborné čtení. Hladce plynoucí text je zásluha nejen autora, ale nepochybně i překladatelky. Komisař VV je přesně takový inteligentní svéráz a protiva, abych si ho zamilovala ( aspoň na papíře). A neuspěchaný styl vyprávění rozplétající jednotlivé osudy, který mě vtáhl a nepustil - připomněl mi snad tenhle příběh mého nejoblíbenějšího inspektora Wexforda?
Jaktože mi tento pán dosud unikal? Mám ráda přesně podobný druh sarkastického humoru. Taky to, když se vedle dějové linky řešení zločinu odvíjí i soukromý život kriminalistů ( jako např. Wexford nebo Wallander). Motiv zločinu byl poměrně snadno předvídatelný, ale při čtení jsem se výborně bavila.
Miluji knížky Ivany Mudrové. Vyhýbajíce se profláklým místům plným turistů jsme vděčni za drobné lokální zajímavosti, které bychom těžko sami dohledávali. Nejen v této, ale i v jiných sériích ( Kam značky nevedou...) najdeme neznámé raritky i v kraji, kde léta žijeme.