ennlady komentáře u knih
Pro splnění Čtenářské výzvy je třeba někdy něco vydržet a tak jsem to přetrpěla, poctivě přečetla do poslední stránky. Uf! Příběh sám o sobě nebyl vcelku špatný, loupež, vražda, pašování obrazů, několik podezřelých, to by šlo. Ale jinak... nejenom to, že se vyprávění strašlivě vleklo a spousta stránek byla o ničem, ale nejhorší ze všeho byl opravdu styl psaní. Ten jazyk! Rádoby vtipně popisný a košatý, ale pro mě úmorný. Vyžadoval úporné soustředění a notnou dávku trpělivosti, protože jsem se mnohdy musela vrátit o odstavec zpátky, nedokázala jsem prostě udržet pozornost. Kdo četl, ví, o čem píšu. Od pana Košťála už nic číst nechci, stačilo.
Líbilo se mi to. Myslím, že jsem dosud od Danila Palmera nic nečetla, pouze od jeho otce. Zaujal mě Danielův styl psaní, hezky se mi to četlo. Příběh pěkně zamotaný a byly chvíle, kdy to bylo hodně nahnuté, ale v každém případě pěkně napínavé. I když o některých účastnících bych řekla, že by klidně mohli dostat filmového oscara. Ale i tak to celé stálo za to.
Mně se knížka líbila. Sice nic převratného, žádná gradující napínavá záležitost, ale vyprávění tří členů rodiny, otce, dcery a matky poté, co dcera byla obviněna z vraždy svého milence. Máme tady možnost nahlédnout do nitra každého z nich i do nejtajnějších zákoutí jejich duší. Celé je to příběh o lásce, přátelství, nenávisti a o tom, co je člověk schopen ve vyhraněné situaci udělat. V jednu chvíli otec Adam pronese větu: "Není nic tak těžké jako být rodičem". Myslím, že pod to by se řada z nás rodičů podepsala.
Příšerná tchyně s dramatickým vyústěním! Některé pasáže trochu nesmyslné, ale krásně se to četlo. Děj plyne velice svižně a vždycky se objeví něco, co Vás popohání číst dál. Závěr tak úplně moc nepřekvapil, třebaže jsem si zcela jistá nebyla... Knížka určitě stojí za přečtení, doporučuji hlavně ženám, mužským určitě nee :-).
Tak na tohle už dávno nejsem cílová skupina, takže pro mě něco jako červená knihovna 21. století. Prakticky všechno přehnané a buď černé nebo bílé, a to doslova. Ale bylo to celkem čtivé a odlehčené, takže něco takového jednou za čas…. proč ne?
No tak bohužel, tohle nebylo nic pro mě. Sice poměrně napínavé a pěkně psané, ale asi nejsem v té správné cílové skupině.
Maličko přehnané, ale nesmírně čtivé. V podstatě se mi to líbilo, i když chování některých postav včetně malé Poppy mi nepřišlo moc uvěřitelné.
A stejně tak závěr. Ale už jsem si zvykla, že věrohodnost příběhů moc neřeším, to bych moc knížek nepřečetla. Prostě jsem knížku slupla jako malinu.
Tak do jedné pětiny jsem si nebyla jistá, jestli knížku neodložím. Byla na mě teda dost huuustá. Popisování míst činu a způsobu zabíjení sériového vraha mi nedělalo zrovna dobře a celkově mě to moc nebavilo, no, nakonec jsem to nevzdala a příběh mě dostal. Sympatická detektivka D. D. hledá se svým týmem zabijáka zvlášť otrlého a morbidního a poté, co je při pátrání zraněna, setkává s psychiatričkou Adeline a posléze s její sestrou Shanou, jejichž otec vstoupil do dějin kriminalistiky několika zrůdnými zločiny. A nyní po desetiletích od jeho smrti je tu vrah se stejným nebo podobným způsobem zabíjení. Příběh mě ani tak neuchvátil pátráním a vyřešením vražd, třebaže i to bylo dobré. Dostalo mě to, co se dělo kolem sester, s nimi a v nich a jak to vše dopadlo. Nebudu ani naznačovat, protože to chce si fakt přečíst.
Tak tohle nebylo nic pro mě. Příběh se táhl jako ta příznačná anglická mlha a z mého pohledu skoro o ničem. Ano, mělo to něco do sebe, Andrea, která přijela navštívit těžce nemocného dědečka, je tou vyvolenou, která přijde na kloub ošklivému tajemství provázejícímu její rodinu po několik generací... Jen kdyby to nebylo takové zdlouhavé, docela jsem se nudila. Již zmiňované popisy střídání tepla a zimy, starostlivá babička se svým věčným oslovováním "dítě" (vlastně toto oslovování používalo prakticky celé anglické příbuzenstvo), návštěvy dědečka v nemocnici a pak výlety do minulosti... prostě furt dokola... Ale nemám ve zvyku knížku odkládat, tak jsem vydržela do konce. Nicméně je knížka pro milovnice tohoto žánru určitě lahůdkou, tím jsem si jistá.
Moje první setkání s Paulem Flinchem a Markem Heckenburgem. Bohužel ne moc šťastné a pravděpodobně poslední, na mě moc akční, překombinované, jsem ráda, že to mám za sebou. Ale nejspíš je to tím, že nejsem ta správná cílová skupina. Finále ale hodnotím kladně.
Je pravda, že knížka se neřadí mezi ty napínavé detektivky, na jaké jsme u MHC zvyklí, ale mně se líbily životní osudy pasažérů cestujících luxusní výletní lodí. Pro mě celé vyřešení vraždy ani nebylo tak důležité /ani překvapivé/ jako příběhy hrstky lidí, kteří se pohybovali v okruhu bohaté vdovy. A stejně tak jsem byla okouzlena popisováním vybavení lodi a akcí na ní pořádaných. Úplně jsem si představovala nádherné kajuty i společné místnosti, bohaté tabule a v neposlední řadě překrásně oblečené a vyšperkované dámy a pány. Vůbec bych proti takové šestidenní zábavě nic neměla.
Uf, to byla šichta! Opět skvěle napsaná knížka s dvojicí bezvadných soukromých detektivů, ale přikláním se k názoru, že klidně mohla být o 200 stran kratší (a lehčí). Doslova mě okouzlují brilantně popsané vyšetřovatelské postupy tohoto páru, jejich vzájemně se doplňující postřehy a poznatky, které nakonec zapadnou dohromady a vyvrcholí zdárným vyřešením. Tentokrát jsem se ale v tom množství stran a informací ke konci maličko ztrácela. A taky by podle mého názoru nemusela být věnována taková pozornost následkům Strikova válečného zranění - vůbec nemám v úmyslu zlehčovat jeho trápení, ale tady se mi zdálo, že tam toho bylo nějak moc. Jo, a taky bych si docela přála se s ním někdy setkat, abych viděla, co to musí být za frajera a nadsamce, když přes svůj handicap - a tím nemyslím jen protézu, ale i zmiňovaná negativa týkající se jeho vzhledu a chování - se na něj lepí nejkrásnější ženy Londýna a chtějí s ním strávit zbytek života.... Nicméně knížku rozhodně doporučuji, na současné dlouhé zimní večery je jako dělaná.
V podstatě se přikláním k většině hodnotících čtenářů. Nápad byl asi dobrý, ale celé překombinované, spletité, kolikrát jsem se musela vracet, abych se zase vpravila do děje. A zdlooouhavé. Mnohdy Poirot vysvětluje svůj nápad nebo myšlenkový pochod svému mladému příteli od policie přes několik stránek, a to byl ještě ten jednodušší (nápad). Mimochodem policista Catchpool je řekla bych taky dost jednodušší a moc mu to nepálí, na druhou stranu se Poirot vůči němu chová moc nadřazeně, prostě tedy nic moc. Ke konci jsem už pomalu nevěděla, kdo je kdo a jak to kdo myslel a byla jsem docela ráda, když to všechno skončilo.
(SPOILER) Taková oddychovka, četla se dobře a nutila mě číst pořád dál. Dvě ženy, jeden muž, takové otřepané klišé. Která ho dostane? Ta hodná nebo ta potvora? A která je která? Je pravda, že to celé bylo tak trochu jako z červené knihovny, hlavně pan Dokonalý. A závěr? Ten už nejspíš vymýšlel nějaký pohádkář. A přidal tečku navíc.
Zvláštní kniha. Nechci vůbec nějak hodnotit hlavní postavu, jen si myslím, že každý svého štěstí strůjcem. Podle mého názoru byla Ilona hodně naivní rozmazlená a sebevědomá pěkná holka, která měla za to, že ji mají všichni rádi a každý jí rád pomůže. Asi jí to dost vycházelo, ovšem do určité doby. Hodně nechápu, jak celé to množství peněz, které vydělala nebo je prostě nějak dostala, stačila rozfofrovat a nemyslet na zadní kolečka, zvlášť když měla dceru. Pokud vím, tak to skoro všechny sexuální pracovnice a společnice tak dělají, protože vědí, že mládí netrvá věčně.
No nic... Knížka mě upoutala sondou do společnosti v období zejména 90. let a následně cca prvního desetiletí 21. století. Bylo to fakt zajímavé čtení. My pamětníci jsme už v podstatě zapomněli na to, jaká ta léta byla. Co všechno bylo nové a kdo všechno na tom vydělával a další věci. A tento příběh vychází ze skutečných událostí, které nejsou nijak pokroucené nebo upravené (alespoň si to myslím), což mu dodává kouzla. Některé věci si pamatujeme z médií, jména aktérů a míst nejsou vymyšlená, existují i pamětníci těchto a podobných událostí. Dávám 4 * právě za vzpomínku na tuto dobu popsanou bez příkras a s určitým nadhledem.
Tak lepší průměr. Trochu zvláštní a místy nepochopitelné a zavádějící. Spousta tajemství, lásky a nenávisti. Ale úplně mě to nechytlo a asi knížku dlouho neudržím v paměti.
Tak tenhle příběh se mi ze všech mlynářských líbil nejvíc. Taky možná proto, že náš hrdina už po všech těch zkušenostech pomalu dostává rozum a nevrhá se tak bezhlavě do svých oblíbených sebedestruktivních sóloakcí. Málem jsem si už myslela, že už nad nimi definitivně udělal kříž, ale to on zas úplně ne... No budiž mu to odpuštěno, tady šlo fakt o hodně.
Příběh sám o sobě je od samého začátku chytlavý a čtivý, ale nesmírně burcující. Těžko věřit, že se takovéto věci vůbec dějí, natož pak u nás, ale jisté je, že když se člověk ovlivnitelný nechá zmanipulovat šikovným ovlivňujícím, nic dobrého z toho nevzejde.
Knížku tedy hodnotím plným počtem vzhledem k tomu, že jsem předchozímu dílu dopřála 4 *. A taky proto, že mám ráda překvapivé konce a tady jedno překvapeníčko na závěr bylo, když už se zdálo, že je všechno vyřešeno. Za některé drobnosti bych půl hvězdičky ubrala, ale půlky se nedávají.
A vypadá to, že se s Matějem ještě loučit nebudeme, jak se na konci knížky ukázalo. (?) Taky mám chuť se zasen po létech do JH vypravit a projít si všechna zmiňovaná Mlynářova místa abych byla víc v obraze.
No tak emocionálním thrillerem s potenciálem udržet čtenáře celou noc bych to zrovna nenazvala, spíš tak odpočinkový román pro ženy na dovolenou, když můžete kdykoliv přestat číst a vydat se na výlet. Ale hodnotím docela pěkný styl a zejména vykreslení hlavních postav dvou žen, které ač dost odlišné naleznou k sobě cestu. A nejen to. No, ale nějaké napětí a vygradování... to nic moc.
Hezky se četlo, líbil se mi styl autorčina psaní, krátké kapitoly a střídání vyprávění z pohledu matky a dcery. Ovšem jinak se děj točil pořád dokola a čekala jsem, že závěr to nějak vylepší. Bohužel. Rozum mi ale zůstával stát při čtení o chování a myšlenkových pochodech malé Hanny. Podle mého názoru měli holčičku už pěkně dávno nechat vyšetřit nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. A to pořádně. Vždyť to její chování bylo alarmující, tohle nebylo jen zlobivé dítě. A tatínek byl prakticky jediný, kdo to neviděl. A jak tady bylo zmíněno, ani nevím, jestli bych chtěla pokračování. I když jak se znám, tak když nějaké bude, tak po něm stejně sáhnu, protože budu zvědavá.
Málo, opravdu málokdy dávám méně než tři hvězdičky, ale tady to fakt za víc nestálo. Styl psaní snad nebyl tak úplně nejhorší, ale jinak nezáživné, zdlouhavé, v podstatě se 90 % vyprávění točilo kolem rodinných vztahů, a to hlavně nevyřešených a blbě nevyřešených. Mimochodem, to, co se odehrálo v rodině inspektorky Amaiy v době jejího dětství, mi připadalo taky pěkně na hlavu postavené a nechápala jsem to....
Takže hledání vraha a vyšetřování zabralo tak těch 10 %, možná 8 a samotné rozuzlení bylo stejně pitomé jako sám příběh. Jo, a ty lesní bytosti a další vpády nadpřirozena, tak to se mi už vůbec nechce komentovat.