esma komentáře u knih

Mám ráda životopisy a tento - o Paulu Gauguinovi - vzal autor pěkně "zeširoka". Bengt Danielsson je totiž kromě jiného i etnograf, a tak líčí život nejenom tohoto významného francouzského malíře, ale i ostatních obyvatel Tichomoří. Jeho popis není pro naši civilizaci velmi lichotivý. Pro domorodce nebyla kolonizace příliš přínosná, příklad amerických indiánů a afrických černochů známe všichni a ani ostrovy Polynésie nebyly ušetřeny - alkohol, nemoci a import jiné víry a pravidel soužití se na nich podepsaly. V knize se např. uvádí, že když Francie zabrala v roce 1841 Markézy, byl počet obyvatel cca 80 000, v době Gauginova pobytu (1891) to bylo už jenom 3500. Smutný výsledek pro bílého muže, jehož my jsme dědicové a který se považoval za nadřazeného ... (a některým to zůstalo dodnes).

3 30.01.2018

..."Po letech mívají zmatené útržky a ztracena zákoutí příběhu jasnější význam, když je člověk vidí v novém světle, na jiném místě"... A tak to cítí i Michael, snaží se zorientovat ve vzpomínkách na dávnou plavbu, které se jako malý kluk zúčastnil. Vybavuje si nejenom rošťárny, které prováděl na palubě s ostatními dětmi, mnohem větší význam má pochopení dramatických událostí v životě dalších literárních postav, vnímá bariéru, ve které uvízly. Jsou paměťové stopy, které nelze vymazat...

3 09.01.2018

Ze svého strastiplného života utíkal Alexander Grin do vysněného světa nachové barvy, kde si Vás naprosto podmaní.

3 27.09.2017

Italskou kuchyni miluji, ale zkoušet recepty starobylé Umbrie nemám odvahu, jsou pro mě moc složité a hlavně ten čas... Ten kuchařinky této knížky měly, prožily svůj život v jiné době a možnost jiné volby neměly. Klíčové v knížce ale není jejich kulinářské umění, jsou to jejich životní příběhy. Některé svůj život uzavírají, jsou srozuměny s tím, jak naložily s tím, co jim bylo do vínku dáno, některé ještě pořád hledají cestu, řešení, zklidnění. A to máme my holky pořád společné, najít své místo pod sluncem, nakrmit svou rodinu a mít pocit, že je vše, jak má být.

3 24.07.2017

Nejsou to žádná výbušná témata, ani dramatické scény se nekonají, pouze dennodenní nabírání osobních zkušeností - většinou žen. Příběhy ale mají svou hloubku, plynou pozvolna a závěr mnohdy dojme. Jak říká autorka, každá osoba má svůj příběh...
(Jak jiné je číst o současném životě žen. Dávala jsem do DK do oblíbených severské autorky a vzpomněla jsem si v této souvislosti na Kristínu Vavřincovou a Katrinu.)

2 27.09.2017