Esmeralda168 komentáře u knih
První polovina knihy teda "thriller" opravdu nebyla! Spíš mi to připomínalo nějaký z těch nekonečných televizních seriálů se spoustou postav a jejich spoustou rodinných a milostných problémů. Takový rozvětvený román, jako kdyby autorka chtěla knihu co nejvíc protáhnout.
Už jsem myslela, že to vzdám, pak ale ve druhé polovině knihy zmizela ta holčička a až poté to začalo být napínavé a zajímavé.
Nekonečné nudné popisy krajiny jsem přeskakovala, jinak napínavá kniha. Nečekala jsem, že hrdina, který se na začátku zdá být kladný, se zhruba v polovině knihy promění v záporného.
Naivní?
Popravdě moc nechápu, jak mohla tahle kniha někomu připadat naivní. Mně přišla naopak až moc syrově realistická. Žádný dívčí románek, ale "moderní" mezilidské vztahy, u kterých člověk ví, že tak to - bohužel - v dnešní době často chodí.
Karolína vyrostla jako "zapomenuté" dítě u babičky a po její smrti je trpěna u matky a u otčíma, kde si musí vydobýt i své budoucí povolání. Jediný, kdo má Kajdu rád, je její stejně ustrkovaný nevlastní bráška s Downovým syndromem, se kterým má krásný dojemný vztah. Po dalším incidentu s otčímem Kajda uteče z domu, protlouká se autostopem a brigádami a poznává různé lidi se zajímavými - většinou smutnými - osudy.
Příběh byl zajímavý a neotřelý a jediné, co mi na něm vadilo, byl autorčin styl psaní, kdy střídala minulost a současnost. Konec mě dojal - ano, cizí lidé se k člověku často zachovají líp než vlastní rodina...
Všechny autorčiny knihy se mi velmi líbily, ale tahle mi přišla celkem nudná, taková málo akční. Chybělo napětí, pořád jen rozhovory a úvahy. Za mě průměrná detektivka.
Záhadné a tajemné. Bavilo mě to, i když např. zjišťování historie domu mě trochu nudila. Rozluštění záhady a pachatel je velkým překvapením, i když jedna věc mi vrtá hlavou - proč se tedy hrdince všechny ty věci stávaly, jen když byla v místnosti sama, když v tom nebylo nadpřirozeno?
Na prvních stránkách to vypadalo slibně - svižný děj, rychlý spád. Pak se příběh dostal do nekonečných dialogů se spoustou postav, napětí žádné, ke konci už jsem přeskakovala stránky.
Těžko hodnotit, když už mi dávno není deset. Ale kdyby bylo, myslím, že by mi po přečtení bylo hodně líto, že nejsem Veronika. Měla kolem sebe tak úžasné kamarády, rodiče, sousedy, atd., že pochybuji, jestli to tak v dnešní době nějaké dítě má.
Spousta věcí v knize mi přišla nevyjasněných. /Např. Chtěl Robert Brigitu uškrtit nebo znásilnit, když za ní v noci vniknul? A proč Jan s Brigitou o svém životě nemluvil, i když spolu chodili? A kde byl celou poslední noc na farmě?!/ Jinak děj knihy o tom, jak se dva lidi milovali a přitom předstírali, že se nesnášejí, mě nudil, zajímavá byla akorát léčka na Roberta. Brigita a Jan pořád střídavě padali do něčeho nebo z něčeho, připomnělo mi to Toma a Jerryho. U téhle knihy jsem prostě cítila, že už jsem na ni stará.
Ze začátku mě to docela bavilo, pak jsem se ztrácela ve spoustě postav, ke konci už byla kniha čím dál depresivnější. Chápu, že ta ocenění získala autorka asi hlavně za to, že napsala knihu o tom, jak vypadá život v nižší sociální vrstvě, které se asi většina autorů jinak vyhýbá. Že kniha bude drsná, jsem čekala, ale překvapila mě v ní jedna věc - připadalo mi, že obě zmiňované matky se ke svým dětem chovaly tak nějak stroze, jako k cizím. / K synovi při rozhovoru - "tvoje sestra", k manželovi " tvůj syn." Jako by ona nebyla jejich matkou./ Holkám bylo třináct a mámy se o ně vůbec nezajímaly. Ale třeba je to v Itálii běžný způsob výchovy. Nevím.
Někdy kolem třinácti let se mi to hodně líbilo. Je to neotřelý dívčí román o tom, jak se hrdinka, která žila s rodiči a bratrem na obytné lodi, přestěhuje do věžáku na sídlišti.
Průměrný dívčí román, u kterého už po pár stránkách odhadnete, jak to skončí. Četla jsem to už dávno, ale moc mě to nezaujalo.
Moc mě to nezajímalo. Hrdina navíc floutek a povaleč. Druhý díl se mi ale už líbil o moc víc.
Pochopila bych, že někdo může takhle nepřátelsky reagovat na "cizí vetřelce ve svém teritoriu". Co mi ale rozum nebral - jak se může tak rychle holka psychicky vzpamatovat z tak otřesného znásilnění a brzy nato už normálně chodit s klukem?! Podle mě málo pravděpodobné. Akorát oblbování náctiletých holek.
Mně přišlo, že je tam jenom nuda. Bez děje, bez napětí. Ale je pravda, že jsem knihu ani nedočetla. Asi v polovině jsem to právě pro tu nudu vzdala.
Poučný příběh pro ženy, které mají průměrný stereotypní vztah a myslí si, že s novým partnerem by mohl být život mnohem růžovější.
Pěkná a pro holky určitě i poučná kniha o tom, že i mladá holka to může mít doma hodně těžké a na své problémy zůstat sama.
Originální neotřelý příběh, skvěle napsaný a s dobře vykreslenými rozdílnými způsoby uvažování jednotlivých postav.
Knihu jsem nečetla, ale anotace mi připomněla, že jsem jednou něco podobného slyšela i v televizních novinách. Nechápu, proč v dnešní době když něco spáchají děti nebo nesvéprávné osoby, případ se odloží, jako by neexistoval nikdo dospělý, kdo měl mít nad nimi dozor! Kdyby za činy svých svěřenců měli jít před soud, jako to prý bylo za komunistů, to by si hodně rodičů a vychovatelů dvakrát rozmyslelo, zda jim stojí za to, dělat, že o ničem nevím!!!
A velký palec nahoru autorce za to, že se na problém rozhodla upozornit.
Nemělo to sice zvlášť bohatý děj, ale líbilo se mi to. Bylo to dojemné a ze života a bylo zajímavé číst o holce, která je "jiná", připadá si osamělá a i když žije slušně, neunikne předsudkům.